Nový děkan FLD prof. Ing. Marek Turčáni, PhD.: „Ke dřevu mám silný vztah“

Po volbách do akademického senátu probíhala v listopadu i volba nového děkana Fakulty lesnické a dřevařské. Jako kandidáti na tuto vysokou funkci proti sobě ve volebním souboji stanuli Vilém Podrázský, tehdejší děkan, Marek Tučáni, vedoucí Katedry ochrany lesa a myslivosti, a Jiří Viewegh, tehdejší proděkan pro pedagogickou činnost. Tito tři rivalové pak stanuli před akademickou obcí, která na veřejném jednání zasedla, vyslechla si jejich patnáctiminutové prezentace a pokládala jim otázky na tělo. Den poté akademický senát FLD ve dvou hlasovacích kolech zvolil do čela fakulty Marka Turčániho. S novým děkanem jsme se sešli několik dní před Vánocemi v jeho nové pracovně v přízemí FLD a položili mu několik otázek.

iZUN: Právě sedíte ve svém novém děkanském křesle. Je pohodlné?

No, ani moc ne.

iZUN: Jaký to byl pocit do něj poprvé usednout?

Usedal jsem do něj s pocitem, že musím být lepší než můj předchůdce. Čili hodně velká odpovědnost. Pan emeritní děkan prof. Podrázský samozřejmě udělal na fakultě hodně práce a na mě teď leží odpovědnost, abych byl ještě lepší. Takže to není jen sednout si, ale vzít na sebe veškerou tíhu a zodpovědnost za další vývoj fakulty.

iZUN: Po vědeckém působení v západní Virginii a v Japonsku jste před pěti lety dostal nabídku na místo zde na ČZU. Jakých pro Vás bylo těch pět let, kdy jste zde na ČZU začínal?

Bylo to velmi krásných pět let, ale současně hodně těžkých pět let. Přijel jsem poprvé na Suchdol před Vánocemi 2005 a pamatuji si na tu cestu, ze Slovenska jsem jel asi 8 hodin, celou cestu padal sníh a já jsem jel na výběrové řízení vedoucího Katedry ochrany lesa a myslivosti. Tehdy jsem byl i poprvé v této místnosti. Seděl jsem v jednom tady z těch křesel, a jelikož jsem konkurz vyhrál, tak jsem dostal nabídku, abych 1. ledna 2006 začal pracovat na fakultě jako vedoucí katedry. Protože jsem však během té doby vedl na Slovensku velký projekt, musel jsem vše předat mému nástupci a na fakultu nastoupit až 13. března 2006. Ihned jsem začal pracovat na Katedře ochrany lesa a myslivosti, protože ta byla v té době jednou z nejslabších kateder na FLE (tehdy ještě Fakulta lesnická a environmentální). Tato práce trvala dva roky a po rozdělení fakulty a přejmenování na FLD v roce 2007 jsem se zde stal proděkanem pro vědu a výzkum. Začala tedy nová práce, kromě toho, že jsem ještě pracoval na katedře, zároveň jsem se snažil, aby věda a výzkum měla na nové fakultě své pevné místo. Výsledkem celého toho čtyřletého snažení pak bylo zvýšení počtu článků s impakt faktorem z 8 v roce 2006 na 40 v roce 2010. Ten nárůst je myslím evidentní. V roce 2010 jsem se stal prorektorem pro strategii ČZU.

iZUN: Zažil jste během těch let nějaký moment, který se Vám nesmazatelně zaryl do paměti?

Určitě to byla habilitace. Habilitoval jsem 3. května 2006. Bylo to hodně emotivní a pamatuji si, že to pro mě byl takový velký vstup na akademickou půdu.

iZUN: Kdy Vás poprvé napadla myšlenka, že byste mohl usilovat o místo děkana FLD?

No, samozřejmě, působil jsem v řídících strukturách jako vedoucí katedry a proděkan pro vědu a výzkum a jako člen vedení jsem měl možnost vidět, jak se některé procesy dějí, a postupně ve mně uzrálo rozhodnutí, že pokud chci procesy na fakultě ovlivňovat, musím k tomu mít možnost. Na konci roku 2009, těsně před tím, než jsem dostal nabídku z rektorátu stát se prorektorem, začal jsem přemýšlet o tom, že bych se pokusil o pozici děkana FLD.

iZUN:

iZUN: A byla to konkrétně nějaká událost, kdy jste si řekl: „Musím se stát děkanem.“?

V tom období jsem začal mít jistotu, že manažerská práce na katedře měla svůj smysl a byl jsem přesvědčený, že když se takto intenzivně s lidmi pracuje, v relativně krátkém čase je možné posunout věci dopředu. A to byla výzva, posunout dopředu výrazně i celou fakultu. Já mám rád výzvy.

iZUN: Vašemu zvolení mimo jiné také předcházelo zasedání akademické obce. Všichni pracovníci fakulty i studenti mohli přijít položit otázky Vám i dalším dvěma kandidátům. Zasedání bylo místy trochu přiostřené a nemusel bych ani být studentem FLD, abych poznal, že obory Lesnictví a Dřevařství mezi sebou cítí velkou rivalitu. Měl by se tento problém podle Vás řešit? Máte případně nějaký plán?

Abych pravdu řekl, tak já si tento problém příliš neuvědomuji. Máme na fakultě tři profesní skupiny, někdo o té třetí skupině ani neuvažuje — to jsou myslivci.  Máme tedy obory Lesnictví, kam počítám i obor Hospodářská a správní služba v lesním hospodářství, kde je více ekonomika, pak máme Myslivost a pak máme dřevaře. Máme akreditované obory a já nevnímám, že by tu byl zásadní rozpor. Každý z těch oborů má svou šanci a záleží jen na lidech, kteří v tom oboru jsou, aby svou šanci uchopili a někam ten obor dostali. Já budu velmi rád, když s panem doc. Barcíkem (vedoucím Katedry zpracování dřeva) a celou katedrou budeme investovat energii, finance i čas pro rozvoj dřevařství. Je však potřeba to vybojovat tvrdou prací a výsledky.

iZUN: Oslavil jste nějak Vaše vítězství ve volbách?

Já jsem několik dní před zasedáním akademické obce onemocněl chřipkou, kterou jsem se snažil vyležet, nicméně jsem i takto oslaben musel vstát z postele a zúčastnit se zasedání a pak i voleb, po jejichž vyhlášení jsem opět padl do postele a snažil se doléčit. Takže jsem moc neoslavoval. A později už nebyl čas, protože skončilo pět minut oslav vítězství a začala tvrdá práce.

iZUN: Při zasedání jste se také vyjádřil, že publikování je priorita. Během dotazu pana doc. Friesse jste však přiznal, že někteří pracovníci, především praktici, publikovat neumí. Co si myslíte o tomto problému?

Myslím si, že publikování je lehké a hodně důležité, protože celá univerzita demonstrovala eminentní zájem, aby se stala výzkumnou univerzitou. A bez publikací to nepůjde. Bez publikací budeme za chvíli lepší střední školou. Je tedy třeba pracovat s lidmi. Lidé musí pochopit, že zkrátka není možné nepublikovat. Tak jako musí do auta nalít pohonné hmoty, tak musí publikovat, aby fakulta mohla běžet. Myslím, že to není žádný velký problém. U nás na katedře publikují už všichni a vůbec to dříve nebylo pravidlem. Na katedře se vytvořil systém, kdy se ti mladší učí od těch starších. Platíme ze svých projektů překlady do angličtiny, korektury, vytvoříme zkrátka lepší podmínky a lidé pak nenajdou argument, aby nepublikovali. Já například nemám nijak moc volného času, ale budu mít v tomto roce (2011) dva články v časopisech s impakt faktorem, a 4 články v časopisech, které jsou ve Scopusu. Kdyby za mnou někdo přišel, velmi rád ho podpořím, aby se to mohl naučit, když bude mít opravdu zájem. Ale musí se to naučit rychle, zvýšit výkonnost ve vědě a výzkumu je mou prioritou. Publikování je jednoduché jako jízda na kole a když to člověk jednou zvládne, není moc co se učit. Jenom je třeba začít :-)

iZUN: Jak by podle Vás měl vypadat absolvent, inženýr FLD?

No, tak lesníci...

iZUN: Zase jsou první. Lesníci!

Kdybych chtěl, tak bych řekl: Tak půjdeme podle abecedy. Čili lesníci... (smích)

Oni lesníci jsou hodně konzervativní. A mají ten problém, že častokrát nechtějí akceptovat všechny ty změny, které se tady dějí. Chtějí zůstat hodně tradicionalističtí. Což si myslím, že je občas problém. Už pro Zpravodaj ČZU jsem uvedl, že musíme zkombinovat to konzervativní, co máme stoletími odzkoušeno, s moderními trendy. Tomu se nemůžeme ubránit. Náš absolvent tedy nemůže být konzervativním lesníkem, který neovládá internet, který nedokáže využívat elektronická média, který neovládá jazyky, protože to bylo dobré do poloviny / maximálně do konce dvacátého století, ale teď náš absolvent musí být člověk využívající moderní prostředky komunikace a řízení procesů. I když lesníci byli vždy takoví zvláštní a více svázaní s přírodou, to, že inovace budou čím dále tím více ovlivňovat i lesnictví, už se nezmění. Myslím si, že právě u dřevařů není problém, který jsem zmínil u lesníků. Ti jdou s dobou. Také proto, že jejich obor prošel bouřlivým vývojem a naši absolventi jsou vždy velmi žádáni. Nemají žádný problém s uplatněním. I tak myslím, že bychom jim měli poskytovat stále kvalitnější informace a více je posílat na praxe do moderních provozů, aby pak přišli do práce připravení.

Já sám mám k dřevařství velmi silný vztah, neboť můj dědeček byl truhlář. A nebyl to ledajaký truhlář. Měl firmu před 2. světovou válkou, 50 zaměstnanců, a vyráběl nábytek pro celý region, než ho znárodnili komunisté. Pak mu zůstala dílna, ve které jsem s mým otcem trávil hodně času výrobou krabic na sbírku motýlů, které od dětství sbírám. Takže mám k dřevařství hodně blízko.

iZUN: Během zasedání akademické obce FLD bylo velmi mnoho dotazů na rozšíření o nové obory. Naznačil jste, že jste nakloněn variantám pro bakalářské i magisterské studium. Máte představu, kterým směrem by se měl rozvoj ubírat?

Mám představu. My jsme v posledních dvou letech pracovali na novém bakalářském oboru, ze kterého by se pak mohl stát i magisterský obor. Ale vzhledem k tomu, že je to ještě nedotažené, nejsou připravené materiály pro akreditaci, tak bych velmi nerad něco publikoval, aby se nestalo, že ho akredituje jiná vysoká škola nebo jiná fakulta. Potřebujeme tedy ještě nějaký čas na to, aby se to dopracovalo, abychom oslovili lidi. Každopádně můj názor je ten, že se musíme studium na fakultě diverzifikovat.

iZUN: A v jakém časovém horizontu můžeme nový obor očekávat?

Bohužel jsme to nestihli loni, aby se to stihlo akreditovat na nový akademický rok. Nyní máme v plánu stihnout to v první polovině roku  2012, abychom v optimálním případě mohli již na podzim otevřít nové obory. Tak doufáme, že se to povede.

iZUN: Mnozí zaměstnanci mluvili o nedostatečné podpoře výuky subjekty z praxe a studenti na to mají stejný názor. Máte v plánu více motivovat odborníky z praxe a zkusit je nějak nalákat na naši fakultu?

Určitě. Na mé katedře se to už děje, jak v Myslivosti, tak i v Ochraně lesa. Máme vytipované lidi z praxe, studenti za nimi jezdí. Každý týden tady přednáší někdo z těch nejlepších, které v ČR máme. Například na Střelectví a balistiku přijíždí zástupci firem, které prodávají zbraně, jezdí sem veterináři ze soukromých praxí, kteří znají konkrétní problémy současnosti, čili možnosti máme, ale musíme udělat pořádek ve studijních plánech, a na základě toho pak zvýšit kvalitu jednotlivých předmětů. Chtěl bych, aby se časem vytipovaly ty opravdu důležité předměty, bez kterých se studenti opravdu nemůžou uplatnit v praxi a do těch pak investovat i více času a zabezpečit v nich kvalitní výuku i odborníky z praxe.

iZUN: V současné době se stále velmi řeší problém kůrovec vs. Šumavský národní park. Vy jste přes toto téma odborník na slovo vzatý, jaký je Váš názor na celou situaci? Kácet, nekácet? Byla rozhodnutí o kácení správná?

Celý problém Šumavy se táhne už od jeho vyhlášení. Došlo k tomu, že se vyhlásil národní park a to území nebylo celkem připraveno na to, aby se vyhlásilo v takovém rozsahu, v jakém je teď. Pak proběhlo rokování o tom, co se bude chránit přísně, o tom, co se bude chránit méně, častokrát se to měnilo. Střídalo se vedení národního parku a pokaždé byla nová strategie, a to je ten základní problém. Že Národní park Šumava nebyl vyhlášen zákonem, a nebyly tedy jasně definovány záměry, strategie, cíle a všechno se to teď přizpůsobuje tomu, kdo má jakou politickou moc. Z toho je jasné, že situace je velmi komplikovaná.

Kritický čas v NP Šumava nastal v roce 2007, kdy byly porosty hodně poškozené větrem a pak byla nadefinována preventivní opatření proti kůrovci, která se však neuplatnila. A gradace (přemnožení kůrovce) se rozjelo. My tam teď nemáme žádné mechanizmy, které by nějakým způsobem řešily tuto situaci, a proto se to řeší jen tak, jak to aktuálně někomu vyhovuje, a kdo najde momentálně větší podporu na politické scéně. Proto je ta situace taková problematická. Národní park je také rozdělen do několika stupňů ochrany, někde se kácí, někde se nekácí. Je tedy těžké se vyjadřovat k tomu, co bylo a co je správné, protože nevíme, co chceme — co je vlastně posláním národního parku.

iZUN: Lze i v tomto případě užít vašeho motta „divide et impera“ (rozděl a panuj)?

Motto na Facebooku byla recese, protože jsem si v té době řekl, že chci vypadat tvrdě. Mám samozřejmě i jiná motta, která uplatňuji mnohem více.

V současnosti na fakultě uplatňuji hlavně „V jednotě je síla.“ Protože si myslím, že člověk nedokáže nic sám a jako děkan už vůbec ne. Musí mít za sebou celou fakultu nebo alespoň podstatnou část. A to druhé motto zní: „Dokážeš víc, než se dá.“ Čili hranice a nějaké bariéry, které člověk v hlavě má, jsou častokrát jen v hlavě a je celkem jednoduché je překonávat.

iZUN: Přestože máte na Vašem Facebookovém profilu „Crazy workoholic“, určitě máte nějaké zájmy, koníčky a podobně. Mohl byste našim čtenářům prozradit, co Vás baví?

Práce je pro mě koníčkem... Čili volného času je samozřejmě málo, ale mám rád přírodu, rád se podívám na hezká místa, rád fotografuji květiny, motýly (které jsem i sbíral a cestoval za nimi po celém světě) a hlavně detaily. Velmi rád také cestuji. Během posledních pár let před příchodem do ČR jsem žil v Japonsku. Teď ještě stále cestuji z Prahy na Slovensko a to cestování také už docela unavuje. Mám velice rád mediterán (okolí Středozemního moře). Z těch krajin, které tam jsou, hlavně Turecko, kde jsem strávil hodně času, dokonce několik měsíců.

Když je více času, tak si rád zajdu s přáteli na něco dobrého. Mám rád dobré jídlo, i když v poslední době se snažím zhubnout, abych na děkanském postě hezky vypadal. (smích) Snažím se tedy jíst zdravě, ale při tom stresu a malém množství času je to občas problém.

iZUN: Co máte za fotoaparát?

Mám zrcadlovku Canon EOS 30D. Mám k němu několik makro objektivů.

iZUN: Měl jste v tom shonu ohledně převzetí funkce vůbec čas nakoupit vánoční dárky?

Ne, nemám ještě ani jeden. Dnes (Pozn.red.: Dva dny před Vánocemi) snad budu mít čas, abych někam zajel a vybral nějaké dárky pro své nejbližší.

iZUN: Jak vypadají Vaše tradiční Vánoce?

Dalo by se říct, že moje tradiční Vánoce jsou hrozně nudné, protože poslední tři roky jsem vždycky den před Štědrým večerem dostal záchvat dny. Čili následující týden jsem bral léky proti dně, ležel v posteli a nebyl schopen vůbec ničeho. Ale kdybych si mohl vybrat, tak mám rád takové obyčejné Vánoce s dobrým jídlem. U nás (narodil jsem se na jižním Slovensku — Novohrad) se také připravuje taková speciální polévka. Jsou to houby na kyselo, typické pro náš region. Pro ty další dny, celkem rád lyžuji, takže rád trávím dny po Vánocích na svahu.

iZUN: Tak snad to letos dopadne lépe než v minulých letech. Tušíte, co Vám letos Ježíšek přinese?

Vůbec jsem neměl čas o tom ani přemýšlet, ale předpokládám, že takové ty drobné malé dárky, kterými se člověk rád potěší.

iZUN: Měl byste pro naše studenty ať už FLD nebo i ostatní nějaký vzkaz?

Určitě bych chtěl všem popřát klidné a spokojené svátky, bohatého Ježíška a takovou tu pohodu, která může být jen tehdy, když na to člověk má dostatek času. A do nového roku hodně úspěchů, a aby pochopili, že tyhle roky, které tady jsou jako studenti, jsou sice krásné a nezbedné, jednou však pominou a všechno, co tady absolvovali a neabsolvovali, jim život spočítá. Chtěl bych jim také popřát, aby si od nás odnášeli hodně poznatků, aby nebylo jejich hlavní snahou proplout studiem co nejrychleji a nejlehčeji, protože já jsem také byl student a pamatuji si, že když jsem na něco pozapomněl, něco důležitého jsem si ze studia neodnesl, tak jsem si to pak musel dostudovat za pochodu nebo spíše v běhu.

iZUN: Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Tak samozřejmě je to problém, protože na jedné straně lidé chtějí jíst a vůbec je nezajímá, za jako cenu to maso je. Chtějí ho co nejlepší a co nejlevnější a myslím si, že v tomto případě práva lidí na jídlo upřednostníme před tím, v jakých podmínkách drůbež žije. Kdybychom chtěli, aby žila volně bez stresu, tak je velice pravděpodobné, že by si lidé nemohli drůběží maso v takové míře, v jaké jsou zvyklí, dovolit. Myslím si ale, že ty podmínky, které v klecových chovech drůběže jsou, nejsou dobré a mělo by dojít k nějakému kompromisu mezi právem lidí na jídlo a utrpením zvířat.

Novému děkanovi za rozhovor velmi děkujeme a přejeme mnoho správných rozhodnutí i dostatek času k publikování. Při rozhovoru pan děkan působil sebejistým a velmi přátelským dojmem.