Po Suchdole bos

Také už vás někdy napadlo, jestli mu není zima, co ho k tomu vede, jestli se někdy nezranil…? Na tyto i plno dalších otázek, jež mu prý lidé na ulici běžně a často pokládají, nám Lukáš velmi ochotně odpověděl.

Odkdy chodíš bos, jaký byl Tvůj prvotní impulz s tím začít?

Začalo to přibližně v březnu 4 roky zpátky, byl jsem tehdy tady na hnojárně v prváku. A prvotní impulz? Těžko říct. Začalo to tak nějak, že jsem se jednoho dne procházel po lese a napadlo mě, že by mohlo být docela fajn, sundat si boty a zkusit jít bez nich. Bylo to dost dobré, něco úplně jiného, a tak mi to tedy zůstalo. A od té doby postupně nacházím pořád nové a nové výhody „bezboťáctví“.

V lese si to ještě představit umím. Ale co Praha? Potýkal jsi se někdy s nějakými problémy jako třeba poranění o střepy, nebo nemoci, nachlazení?

To k tomu samozřejmě patří. Pokud jde o nemoci a nachlazení, proti těm to naopak docela pomáhá, neboť jsem hodně vystaven vyššímu infekčnímu tlaku a musím to zvládat, proto mám, předpokládám, silnější imunitní systém než většina lidí. A když už se mi náhodou stane, že onemocním, většinou to netrvá dlouho. A co se zranění týká, pokud jde o nějaké střepy, dráty, kamínky… Ano, jistě, stalo se. Občas si prostě člověk poraní chodidlo, no.

A jak si tvůj organismus i tvoje nohy zpočátku zvykaly na takovou zátěž? Chtěl jsi s tím třeba někdy přestat, vzdát to?

Tak na začátku to samozřejmě bylo trochu nepříjemné, protože jsem začal v březnu, kdy nebývá úplně nejtepleji, ta chodidla se musela přizpůsobovat těm nízkým teplotám, a když se chodidla podchladí, jsou pak mnohem víc citlivá, bolestivá. Zpočátku kůže na mých chodidlech ještě nebyla tak ztvrdlá, jak ji mám teď… Takže ano, ty začátky byly náročné. Ale přežít se to zřejmě dalo.

Chodíš bos vždy a všude, nebo třeba jen v Praze, nebo jen ve škole…?

Chodím všude, kde to jde. Jinými slovy všude, kde je to aspoň trochu možné a kde je to dovoleno. Když třeba začne venku padat teplota pod cca 3 stupně, nebo nasněží, pak už to není úplně příjemné na chodidla, tehdy se začínám obouvat. Dá se vyjít ven bez bot, i když je třeba -5, -10 stupňů, ale člověk nevydrží venku víc jak 15-20 minut. No a pak se mi taky občas stane, že na některá místa nejsem bez bot vpuštěn, takže pokud je chci opravdu navštívit, pak se obuji.

Která místa třeba? Napadá mě například divadlo…

Do divadla by mě pravděpodobně nepustili, to jsem zatím ještě nezkoušel, ale tady v Praze jsem jednou nebyl vpuštěn do Luxoru. Šel jsem si tam pro nějaké knížky, a byl tam zaměstnanec, který mě zřejmě nevyhodnotil jako potenciálního klienta, a tak mě vyhodil. Budiž, stane se. Jsem smířen s tím, že na základě své určité excentricity se mi sem tam stane, že budu možná „diskriminován“, tedy v hodně velkých uvozovkách. No a co, to je daň, kterou člověk musí zaplatit za to, že chodí bez bot.  Nebo se mi taky občas stává, že si lidé myslí, že jsem divný, a nepustí mě do nějakého supermarketu. Nebo mi tvrdí, že pokud si tam chci nakoupit, tak se musím obout. Nevadí, já si vyndám boty a na tu chvilku se obuji, proč ne.

Aha, takže máš boty sebou?

Mívám. Někde. Ne vždy však přímo u sebe.

Pracuješ nějak aktivně na otužování?

Prakticky permanentně. Jednak nejsem moc oblečen a jednak chodím bez bot. Sice jsem zmiňoval, že když například napadne sníh, tak se obouvám, ale i přesto se příležitostně snažím třeba i jen tak projít ve sněhu, trošku si v tom sněhu zaběhat, ochladit si chodidla. Zkrátka užít si to, že člověk mrzne. A také si občas dávám nějakou tu studenou sprchu.

Plánuješ v chození naboso pokračovat, nebo ho nějak omezit, nebo naopak? 

Zatím nemám jediný důvod to omezovat. Takže ano, plánuji chodit bez bot pořád, jako doteď, a pokud mi bude umožněno naboso chodit víc, třeba i v zimě, pak to možná i rozšířím.

S jakými reakcemi Tvého okolí se nejčastěji setkáváš? Jaké byly zpočátku reakce Tvojí rodiny?

Rodina si, řekl bych, docela rychle zvykla, protože to museli tak nějak tolerovat, a dokonce sami občas zkouší chodit bez bot. Dalo by se říct, že se mě možná snaží i trochu napodobovat. Takže v rodině problém nebyl. A pokud jde o moje okolí, nemůžu říct, že bych měl někdy vyloženě nějaké problémy, ale lidé mě na základě toho samozřejmě oslovují. Průměrně tak dvakrát, třikrát do týdne mě někdo zastaví a zeptá se „Hej, všímám si, že chodíš bez bot, řekni mi proč“ nebo „Ty nemáš boty, proč to děláš“ a tak dále… nebo „To tě nebolí chodidla, není ti zima, nebojíš se střepů, není ta Praha poplivaná nebo špinavá…“. (smích) To jsou takové nejčastější reakce. Ale rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se někdy setkal vyloženě s nějakými negativními reakcemi.

A co bys poradil lidem, kteří by s tím chtěli začít, nebo to prostě jen vyzkoušet, a nejsou si třeba úplně jistí?

Poradil bych jim začít za nějakých rozumných podmínek, například v létě. Takhle v zimě, když člověk není zvyklý, asi by se spíš mohlo stát, že by se člověk nachladil, poškodil si chodidla, zranil se… Není to úplně optimální. Nejlepší podmínky jsou, když je nějakých těch 20-25 stupňů, člověk se může projít po přírodním povrchu, po louce, v trávě, po jehličí, po nějaké polní cestě, v blátě… Doporučuji prostě nějaký přirozený terén a za normálních teplotních podmínek. Nešel bych hned ze začátku do extrému, jako chodím já. Mně to trvalo asi 2 týdny až měsíc, než jsem si zvykl.

Na závěr už jen naše tradiční otázka; Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Řekl bych, že nejsem dostatečně kvalifikován, abych odpověděl na tuto otázku, neboť nemám moc rád názory, které vycházejí z nedostatku informací. A já rozhodně nejsem dostatečně vzdělán ohledně této problematiky. A tak můžu říct asi jen jednu věc; v současné době názor nemám. Jediné, co o tom vím, spousta lidí to kritizuje, někteří možná říkají, že je to v pořádku, někteří to možná chválí… Ale já tu problematiku blíže neznám, tak se do ní pouštět nebudu.