Point One: Nebojte se udělat první krok!

Jak podnikatelský inkubátor funguje, jaké originální projekty a firmy díky němu vznikají, nebo proč se vlastně jmenuje Point One? To jsou jen některé z otázek, na které nám v příjemném prostředí moderně zařízené kanceláře sídlící na koleji G v areálu ČZU odpovídali tři mentoři/koučové z podnikatelského inkubátoru; Ondřej Jureček, Lucie Schovánková a Pavel Koláček.

Od kdy působíte v Point One, jaká byla Vaše cesta sem a jaké funkce/pozice zde nyní zastáváte?

Ondřej: Já jsem se sem dostal tak, že jsem začal psát diplomovou práci na téma procesního řízení a řízení rizik v podnikatelském inkubátoru Point One. Takže jsem začal komunikovat s Gabčou (paní Gabriela Koláčková, manažerka Point One, pozn. redakce) a s týmy, co tu v té době byly inkubované, sbíral jsem data, napsal diplomku a jelikož se nám ta spolupráce líbila, domluvili jsme se a začal jsem zde působit. V Point One mám inkubovanou také svojí firmu zabývající se akademickým crowdfundingem, zastávám zde pozici mentora/kouče pro inkubované firmy a zároveň se zabývám řízením interních projektů.

Lucie: Já zde začala působit koncem roku 2016, kdy jsem se vrátila z Asie. Tam jsem tři a půl roku žila a pracovala, i na různých neziskových projektech nad rámec mého plného úvazku. Gábinu a její práci jsem vždy sledovala a věděla jsem, že rozjela podnikatelský inkubátor, a tak jsme se po mém návratu do ČR sešly a domluvily se na spolupráci. Ten první rok, co jsem byla v Point One, jsem zároveň ještě působila jako Business Developer pro letenkovou společnost Kiwi.com. Začala jsem sem tedy chodit a mentorovat nějaké projekty, navíc, stejně jako Ondra, mám ještě na starosti organizaci určitých akcí jako je Demo day, správu webu Point One atd.

Pavel: Já jsem začal s Point One spolupracovat někdy na začátku roku 2016, abych se přiznal hned z kraje, tak naše manažerka Gábina je moje sestra. Zkrátka mi řekla, že jsou tu nějaké projekty, na kterých jsem se tehdy začal podílet a které se nám docela vydařily, spolupracovali jsme s Českou spořitelnou, pracoval jsem pro Agrofert, pro Asus atd. Na začátku roku 2017 jsem odjel na rok na Nový Zéland, naučit se pořádně anglicky a rozšířit si obzory, a v průběhu roku vyplynulo, že se tady Point One bude rozšiřovat a že by bylo super, kdybych začal se svojí sestrou spolupracovat nějak víc. Takže teď jsem tady takový asistent Lucky a Ondry.

Kdy byl podnikatelský inkubátor při ČZU založen a kdo tehdy stál u jeho vzniku?

Ondřej: Podnikatelský inkubátor byl založen v roce 2014. U jeho vzniku stáli Vašek Šveců, Gábina Koláčková, Tomáš Šubrt a mnoho dalších. Inkubátor je celý pod záštitou CITT, což je Centrum inovací a transferu technologií. Spadáme tedy pod rektorát, nejsme pod žádnou konkrétní fakultou, jsme otevření všem studentům.

Odkud se vzal zrovna název „Point One“?

Ondřej: Původně se inkubátor měl jmenovat Point Zero, protože celá myšlenka je založená na tom, že my ty inkubované projekty, co se sem dostanou, tvoříme od úplného základu. Stačí, když sem člověk přijde jen s nápadem, myšlenkou, co chce dělat, nemusí mít žádný hotový produkt, a my se mu pak snažíme pomoct, ten jeho nápad zrealizovat. Ale Point Zero už tou dobou někde existovalo, a tak vznikl název Point One, což má značit takový ten první krok, který musí člověk udělat, aby se třeba právě stal podnikatelem.

Tím se dostáváme k další otázce; jak vlastně podnikatelský inkubátor funguje? Dejme tomu, že ,,mám nápad“ a přijdu k Vám do Point One…

Lucie: Tak ze všeho nejdříve, když nám někdo napíše mail, nebo nám vyplní takový krátký dotazník, který máme na webu, tak se mu ozveme, kdy by se za námi mohl zastavit na první krátkou konzultaci, cca na půl hodinky. Pak se s tím člověkem, popř. týmem jeden z nás, já, Ondra nebo Gábina sejdeme, vyslechneme si, o jakou myšlenku jde, abychom zjistili, jestli se jedná o nápad, který už nějak funguje, nebo třeba jen o počáteční myšlenku, kdy s tím člověk chce začít a neví jak. Určitě nás taky zajímá, jestli je v tom nápadu nějaká inovativní, neobyčejná složka, popř. se během toho pohovoru k tomu snažíme člověka nějak nasměrovat, než se přihlásí oficiálně, aby byl jeho projekt něčím jedinečný, unikátní. Na tom si u projektů hodně zakládáme.

Ondřej: Já bych k tomu jen dodal, že tato schůzka je důležitá i proto, že chceme rozeznat, jestli vůbec máme šanci projektu nějak pomoci. Stává se nám, že přijde tým, který už je mnohem dál než stávající inkubované firmy, má například hotový produkt, provozně funguje správně a potřebuje v tu chvíli už jiné služby, než my jsme schopni nabídnout. Tato spolupráce by pak postrádala efektivitu a nedala by jim to, co potřebují.

Lucie: Přesně tak. No a pak mu vysvětlíme, jak tady fungujeme, ukážeme mu prostory, vysvětlíme, že celý inkubační program trvá zhruba 16 měsíců, určitě se taky ptáme, proč se chce přihlásit, co by od té inkubace a spolupráce očekával, jak bychom mu mohli my pomoci… A v případě, že se naše představy vzájemně shodují, pozveme ho na nábor členů.

Nábor členů se oficiálně koná jednou za půl roku, ale samozřejmě pokud člověk přijde třeba měsíc poté, co se nábor konal, tak nechceme, aby zbytečně čekal dalších pět měsíců, ale domluvíme se na nějakém individuálním přijetí. To probíhá tak, že si pozveme všechny nové projekty na setkání členů, které máme jednou za měsíc, a během toho setkání má každý cca tři minuty na to, aby nám krátce představil svůj projekt. Následně všechny inkubované firmy vyjádří svůj názor a hlasují o přijetí/nepřijetí projektu do inkubátoru. Snažíme se, aby si tu členové vzájemně sedli, cítili se tu dobře a vycházeli spolu.

Kolik lidí se setkání členů obvykle účastní?

Lucie: V současnosti máme 15 projektů, takže minimálně 15 lidí, ale někde jsou týmy, ty tvoří většinou dvojice, výjimečně i trojice… Takže tak 15 až 20 lidí se sejde a hlasuje. Když se společně shodneme, že se nám projekt líbí a má potenciál, tak ještě není oficiálně rozhodnuto, o konečném přijetí rozhoduje až odborná komise Point One.

Ondřej, Pavel: Ta je teď momentálně úplně nová, protože s novým vedením univerzity se muselo změnit i složení komise. Jinak komise má 8 členů. Patří sem zástupci z vedení univerzity, prorektoři, paní kvestora Jana Vohralíková, podnikatelé…

Lucie: Komise je předem seznámená s tím, že projekt byl členy „před vybraný“ a tudíž je zřejmé, že bude obsahovat nějakou originální, inovativní složku a má potenciál, protože dříve se stávalo, že komise nepřijala projekt právě z toho důvodu, že tam chyběla ta inovativnost. Pokud tam není tento přesah, kterým by se projekt odlišoval od ostatních konkurentů, tak se snažíme s tím člověkem zůstat nadále v kontaktu a pomoci mu, poradit, aby třeba něco pozměnil, vylepšil a přišel znovu a pak mu samozřejmě moc rádi pomůžeme.

Spolupracuje tedy Point One mimo univerzitu pravidelně i s nějakými zkušenými podnikateli, firmami?

Ondřej: Ano, celý náš systém a plán je založený na různorodých workshopech, individuálních konzultacích a mentorském programu. Takže my se s podnikateli pravidelně setkáváme, oni sem chodí a přednáší v oblastech, na které se specializují. Říkáme tomu „základní balíček pro podnikatele“. Nově inkubovaný projekt by si měl projít základy od tvorby business modelu až po jeho prezentování, marketing, PR, obchodní dovednosti, měl by si také ověřit, jestli jeho nápad je v určité právní rovině a mnoho dalšího. Po právní stránce spolupracujeme s Janem Bártou, který má přímo kancelář zaměřenou na malé podnikatele a start-upy, zabývá se ochrannou známkou a podobně. Všichni, co vedou tyto workshopy, jsou lidé, kteří už mají velké zkušenosti ve svém oboru a vyznají se v podnikání. Dále Point One spolupracuje s Českou spořitelnou a AVE, což jsou naši dva hlavní partneři.

Jak se za dobu, co Point One funguje, proměnil zájem studentů o podnikání, roste/klesá?

Ondřej: Obecně si myslíme, že zájem o podnikání roste, jak v České republice, tak na univerzitní scéně. Konečně se to trošku začíná měnit, přestože ještě pár lety zde bylo slovo podnikatel bráno spíše jako „sprosté slovo“, což trošičku nastolila situace ve společnosti, nicméně teď se to začíná proměňovat. Studenti si uvědomují, že pokud se chtějí nějak realizovat nebo tvořit budoucnost takovou, jakou oni chtějí, tak je nejlepší začít podnikat, nebo to aspoň zkusit.

Na začátku školního roku, tedy loni v říjnu, jsme dělali nábor nových členů a byli jsme připravení, že se přihlásí kolem 8-9 týmů. No a přihlásilo se nám jich 15, což jsme rozhodně nečekali. Potom šlo 11 týmů prezentovat a 10 jsme jich přijali. Vidíme tedy, že zájem o Point One a podnikání zde je.

Setkáváte se častěji se studenty, kteří „prostě chtějí něco nějak zkusit“ anebo se studenty, kteří mají jasnou vizi a přesně vědí, co mají dělat?

Lucie: Já bych spíš řekla tak půl na půl v tom smyslu, jestli je ten projekt teprve ve fázi nápadu, nebo zda ten člověk už má třeba nějaký e-shop, nějakou dobu se tomu už věnuje, má nějakou zkušenost. V obou případech si ale lidé nejsou jistí, jak to mají dělat, zda to dělají správně, nebo co dělat pro to, aby se posouvali dál. Vidím tedy rozdíl v tom, v jaké jsou fázi, nicméně si myslím, že pomoc potřebují všichni, jen každý na jiné úrovni. Co myslíš, Ondro?

Ondřej: Určitě, je to velmi individuální. Každý projekt je v jiné fázi, u mě často v té opravdu rané fázi, kdy lidé začínají úplně od nuly, produkt ještě není hotový a my se jim snažíme ukázat různé možnosti, aby se zamysleli, jestli je třeba zrovna tohle správná cesta atd. Pak jsou tu ale zase firmy, které mají hotový produkt, chystají se vstoupit na trh a potřebují doladit marketing a PR. Je to tedy velmi různorodé a nedá se jednoznačně říct, co převažuje.

Jak se o Vás a Vaší činnosti mohou studenti na ČZU dozvědět (více)?

Ondřej: Máme během roku 4-5 stěžejních akcí. Na začátku školního roku jsme dělali nábor. Ten probíhal tak, že jsme natočili video a pak jsme chodili do hodin, kde jsme během pár minut pustili video, krátce odprezentovali benefity, které point One může nabídnout a následně nám studenti mohli pokládat dotazy. Napsali jsme na všechny katedry a s konkrétními vyučujícími se pak domluvili, kdy můžeme přijít do hodiny. Vybírali jsme si hodiny a přednáškové místnosti, kde můžeme oslovit největší množství lidí, nejčastěji SIC nebo T1. Takhle jsme oslovovali studenty od prváků až po magistry.

Dále jsou tu různé soutěže. Já mám na starosti soutěž mezi univerzitními inkubátory, na které spolupracujeme s Českou spořitelnou. Z každého inkubátoru se prezentují dva start-upy. Během pěti minut prezentující musí představit sebe a svůj projekt, popř. ten produkt, vítěze pak vybírá odborná porota a diváci. Soutěž se koná vždy před Vánoci, kam pozveme naše členy, firmy, partnery a širokou veřejnost.

Jak už bylo řečeno, spolupracujeme s Českou spořitelnou a vždy před Vánoci se v jejích prostorách, v Rytířské ulici, koná akce, kam zveme naše členy a firmy z Point One a prezentujeme se případným novým investorům, partnerům atd.

Teď nedávno jsme na ČZU pořádali „Hlavou proti zdi“, což byla akce na základě různých podnikatelských neúspěchů - lidé totiž všeobecně rádi poslouchají, že se někomu něco nepovedlo, než že se někomu něco povedlo, takže účast byla velká! (smích) Zúčastnili se za nás čtyři podnikatelé z různých odvětví; Daniel Všetečka za firmu Palíto, Hanka Maryšková za Cupcakes, Jana Půlpánová za Envirostyl a David Mikla za lodě a 3D tisk. A vyprávěli v podstatě o tom, že když nečekáte, že se něco může pokazit, tím spíš se to pokazí (smích). Byla to taková fajn akce. A Lucka teď bude mít další akce.

Lucie: Na začátku června budeme mít Demo day, již 3. ročník. Loni to bylo poprvé v angličtině a hodláme v tom pokračovat, mimo jiné i z důvodu, že hodně soutěží mimo Point One se pořádá v angličtině a ten projekt se pak může dostat třeba i mimo Českou republiku. Proto se snažíme projekty připravovat na prezentaci nejen v českém jazyce. Demo day je vlastně prezentace našich nejlepších projektů, většinou všech, které spolu pak soutěží. Jeden vyhraje cenu diváků, jeden cenu odborné poroty. Především je to ale proto, abychom laické veřejnosti, studentům a komukoliv, kdo se pohybuje na ČZU, ukázali, jaké projekty tady máme. V rámci toho jsou ještě různé doprovodné aktivity, stánky našich projektů, partnerů, je možné si s nimi popovídat, získat kontakty… Určitě budeme rádi, když v červnu dorazí co nejvíce lidí. Budou letáčky po škole, přijde jistě pozvánka do mailu atd.

Přejděme nyní k firmám v Point One. Přibližte nám prosím, co přesně znamená rozdělení na „Inkubované, Po inkubaci a Čestní členové“?

Ondřej: Inkubované firmy jsou firmy, které momentálně působí v Point One, aktivně dochází na workshopy, podílí se na různých akcích a snaží se nějakým způsobem rozvíjet svůj projekt.

Po inkubaci jsou firmy, kterým už nemůžeme nijak pomoci a myslíme si, že již dokáží fungovat samy, na trhu jsou uchycené, mají hotový produkt a teď už si jen tvoří svoji cílovou skupinu, kterou preferují a prodávají produkt. Ti členové dochází na různé naše akce, prezentují se tím, že byli u nás inkubovaní a my jsme samozřejmě rádi, když nás takhle podpoří a zmíní, že pochází z našeho podnikatelského inkubátoru z ČZU a šíří naše jméno. No a čestní členové… Jak to vysvětlit?

Lucie: To jsou také již členové po inkubaci, jak vysvětloval Ondra, kteří nám ale pomáhají i nějakým způsobem dál a podporují nás, např. když máme ten Demo day, tak dorazí a přinesou nám třeba nějaké občerstvení, ochutnávky… Zůstávají s námi zkrátka v kontaktu více, než řekněme jednou za rok a většinou nám neodmítají pomoc na žádné naší akci, když má Point One někde stánek, jsou tam s námi celou dobu, prezentují nás atd. Takže za tuto určitou aktivitu „nad rámec“ jsme jim dali zasloužený status „čestní členové“.

Nyní se tedy v Point One nachází celkem kolik firem/rozpracovaných projektů?

Ondřej: Máme zde momentálně v inkubátoru patnáct firem.

Firmy jakého zaměření, jakých oborů v Point One většinou převládají?

Ondřej, Lucie: Hodně lidí si myslí, že se často jedná výhradně o nějaké technologie, vývoj, weby, aplikace… Ale to není úplně pravda, u nás je hodně důležitý nápad. A ten může být jakýkoliv. V oblasti jídla, např. ty chilli omáčky, firma Palíto, to je takové hodně „jiné“, Cupcakes, zdravá strava… Zároveň to tedy můžou být ty technologie, od různých aplikací až po weby, máme Včelárium, pěstování bylinek, výrobu a prodej kožených výrobků, hlídání dětí, které je zase ojedinělé v tom, že je spojené i s určitou formou doučování… Jeden z našich stěžejních projektů je momentálně Dogsie, balíčky pro psy, což je částečně i společensky odpovědný projekt, protože část peněz z prodeje balíčků jde na psy v útulku, na krmení, různé operace… Takže to je jeden z našich nejlepších projektů, které tu teď máme, dělá nám skvělé jméno.

O projektu Dogsie jsme psali již před Vánoci, rozhovor naleznete ZDE.

Dokázali byste vybrat jednu firmu, která Vám osobně přijde nejkurióznější, nejoriginálnější…? Nebo zkrátka „Vaší oblíbenou“?

Lucie: Tak já mám dvě. Jednou z nich je právě už zmíněné Dogsie, protože se mi líbí jejich vývoj od počátku, kdy měli pár objednávek a během toho roku exponenciálně rostli, až se dostali na nějakých 1500 objednávek za měsíc, ale pořád si udržují to, že nějakým způsobem pomáhají a přispívají na dobrou věc a jsou moc fajn. No a pak tady máme projekt Včelárium a Medárna, kde se mi zase moc líbí, že Martin Štoncner, který ho založil, neustále vymýšlí, jak svůj projekt rozvíjet a posouvat dál, má plno nápadů, teď si bude brzy zakládat první kamenný obchůdek…

Ondřej: Já bych chtěl rozhodně vyzdvihnout aplikaci na sdílení jídla, kterou bude v příštích měsících spouštět jeden náš inkubovaný projekt. Bude se jmenovat Dobrey a funguje na principu sdílení jídla mezi uživateli. Když člověk něco navaří, tak to pak může prodat a sdílet dál, což si myslím, že má rozhodně potenciál jak v Praze, tak i v dalších větších městech. Pak se mi taky moc líbí pěstování bylinek in-door. Projekt se zabývá myšlenkou, jak pěstovat bylinky přímo doma, buď ve speciálních kontejnerech, nebo provizorních boxech, teď plánuje expanzi, chce nabízet bylinky restauracím.

Pavel: Já se nechci opakovat, jen bych ještě rád zmínil, že kluci z Dogsie tady měli před tím ještě jeden projekt, který jim úplně nevyšel, vyfouknul jim ho jiný inkubátor, ale přesto se nevzdali. Nejednalo se o projekt zaměřený na psy, šlo o sestavování směn pro hotely. Já s kluky pracoval a vím přesně, čím si prošli, takže je obdivuji, že to nevzdali a naopak je to možná nakoplo k tomu, jít dál. No a pak se mi taky moc líbí projekt Dobrey, i z toho důvodu, že ten člověk jde vlastně jíst přímo k tomu, kdo to jídlo uvařil. Takže je tam možnost interakce řekněme s nějakou starou babičkou, která ráda vaří, ale nemá zase třeba vůbec možnost si s někým popovídat atd.

Ondřej: Ale zároveň se tam dá zorganizovat třeba i večeře pro 10 lidí, myslím si, že je to geniální třeba v takových těch větších domech a společenstvech, kde se domluví parta lidí, uspořádají grilovačku na zahradě, každý něco přinese… A domluví se právě přes tuhle aplikaci.

Fungují takové Podnikatelské inkubátory i na jiných univerzitách, je to ojedinělé, nebo spíše samozřejmostí?

Ondřej: Samozřejmost to úplně není, tenhle trend vznikl v roce 2014 - 2015, kdy se celkově inkubátory začaly dost rozvíjet. V tuhle chvíli jich je po České republice docela hodně. Máme tedy Point One na ČZU, pak na VŠE mají xPORT, ČVUT má InQbay, dále VUT v Brně, Vysoká škola báňská, její inkubátor byl možná jeden z prvních v České republice. Ještě mě napadá Univerzita Palackého v Olomouci, nemá přímo inkubátor, pokud vím, ale taky pomáhá studentům s rozvojem nějakých malých firem a projektů. A Vysoká škola v Českých Budějovicích, ta se taky zajímá o podnikání a podnikatelské inkubátory.

Lucie: Teď má nově inkubátor i VŠEM - Vysoká škola ekonomie a managementu, to je teď ale úplně nové, asi od roku 2017, o nich jsme zatím moc neslyšeli, ale taky má svůj projekt na podporu studentů v podnikání.

Jaké plány má Point One do budoucna? 

Ondřej: Jeden z velkých projektů, co teď v Point One řešíme, je ten, že se budeme rozrůstat. Dostali jsme grant od Magistrátu hl. m. Prahy na výstavbu a rekonstrukci dvou pater tady nad námi. Projekt je na 3 roky a jeho hlavním cílem je, abychom nabídli studentům lepší a kvalitnější zázemí a služby. V patře nad námi tedy bude především officová část, kde si bude moct každý v klidu pracovat na svých projektech, bude tam velká zasedací místnost, kde budou probíhat konferenční hovory. Dále plně vybavená malá dílna, kde si budou lidé moct ten produkt třeba vyrobit. Ve třetím patře pak bude eventová část pro 40-50 lidí, otevřený prostor pro různé workshopy a události. A pak taky plně vybavená, téměř profesionální, kuchyň, kde si třeba ty food projekty budou moct svůj produkt uvařit, nafotit, natočit o něm video… Takže to je teď náš největší cíl, celý projekt by se měl spustit v nejbližších měsících a pokračovat do roku 2021.

Co se nachází v těch prostorách nad námi nyní?

Ondřej: Ty prostory neslouží k ubytování, rozhodně nikoho nevyhodíme na mráz (smích), možná kdysi dávno to byly nějaké učebny, teď je tam jen nějaký sklad…

A jaké plány máte Vy osobně?

Ondřej: Pokud jde o moje osobní plány, já pracuji tady a zároveň i sám podnikám, mám vlastní živnost. Moje firma bude úzce spolupracovat s univerzitami a chci se zabývat sháněním financí a peněz pro malé a střední univerzitní projekty. S touhle firmou bychom měli jít na trh zhruba do dvou měsíců.

Lucie: Já už nebudu od příštího měsíce působit v žádné organizaci a dělat tuhle práci „nad rámec“ mého úvazku, jako to bylo doposud, naopak, budu mít více času se zapojovat do Point One a věnovat se firmám, co jsou tady, možná i ve smyslu nějaké bližší spolupráce s některými projekty. Takže se budu více pohybovat kolem podnikatelského inkubátoru.

Pavel: Já to vezmu hodně obecně, vzhledem k tomu, že jsem se vrátil asi před čtrnácti dny z toho Nového Zélandu... Dělal jsem poměrně dlouho produkční činnost na různých letních festivalech, jak u nás, tak v zahraničí, teď právě třeba na tom Zélandu, a moc mě to bavilo. Takže teď se chystám především co nejvíce zapojovat do projektů a do chodu Point One a sbírat tady co nejvíce zkušeností.

Na závěr mám naší tradiční otázku: Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže?

Lucie: Já už si pár let dávám při nákupu pozor, odkud vajíčka pochází a klecový chov rozhodně neschvaluji.

Ondřej: Já pocházím z Vysočiny, tam má každý vajíčka vlastní, snad nikdy vajíčka nekupuji… Nedávno jsem si je po dlouhé době koupil a vůbec mi nechutnala. Je to něco úplně jiného než domácí. Pro mě je prostě nemyslitelné, že se slepice musí krčit někde v kleci…

Pavel: Já souhlasím s Ondrou, taky máme sestru, ke které si chodíme pro domácí vajíčka. Jednou jsem byl na Biofarmě a musím říct, že jsem dost ztratil iluzi o Biofarmách. Mám teď poslední dobou vůbec pocit, že je všechno BIO. A já se snažím celkově moc nejíst maso atd., ne že bych byl vegan nebo tak něco, ale prostě se mi fakt nelíbí, v jakých podmínkách ta zvířata žijí. No, takže s tím nesouhlasím, abych to shrnul! (smích)

Ondřej: My s tím souhlasíme, samozřejmě! Míň místa slepicím, víc vajíček pro lidi! (smích)

Mockrát děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen v podnikání!

V případě zájmu můžete také navštívit webové stránky Point One.