Prachy stranou! Jaký je Jakub Rož?
Jakub Rož. První, co Vás napadne, je asi přívlastek „nejmladší český milionář“. Pohádku o profesní stránce a prvním vydělaném milionu se dozvíte na Googlu, potažmo na některé z jeho přednášek. Pokud je to pro Vás vše podstatné, tak dobrou noc. Jestli byste ale chtěli poznat Jakuba také z té druhé stránky, opusťte kravaty, business a dolary a nahlédněte pod obal té tlusté pohádkové knížky zvané Podnikání.
Co říkali rodiče na Vaše začátky, které přišly tak brzy?
Nadšení nebyli. Byli by radši, kdybych studoval a byl „normální“ student. Moc tomu na začátku nevěřili. Nechápali, proč tak pospíchám.
Bio zpovídaného
Jméno: Jakub Rož
Povolání: Podnikatel
Krátký životopis: Jakub Rož odstartoval svou kariéru s projektem Školní sešit, který ještě dnes využívá velké množství studentů. Jeho snem bylo odstěhovat se do Silicon Valley (centra dění) v San Franciscu. Po dalších úspěších jeho firmy přicházely další a další nabídky. V současné době je generálním ředitelem a spoluzakladatem firmy Flowmedia.
Máte sourozence?
Mám ségru.
A probíhaly mezi Vámi nějaké hádky nebo bitvy?
Určitě ano. Ještě pořád probíhají. (Smích)
Bylo podnikání vždy Vaším snem? Nebo jste jako malý chtěl být třeba pilot letadla?
To jste docela blízko, já mám moc rád letadla. Pilotem bych byl rád i teď, příští rok bych si chtěl udělat piloťák. Ale jinak jsem byl vždycky takový obchodník, odmala jsem něco prodával.
To, co dělám, je stejné jako monopoly, akorát v reálném životě.
Kdy přišel zlom? Kdy jste si uvědomil, že jste podnikatel?
Bylo to, když jsem dostal první tisícovky od klientů. Jakmile začnete vydělávat peníze, tak to poznáte.
Charakterizujte se: dobré a špatné vlastnosti.
Myslím si, že jsem rychlý, dokáži rychle rozhodovat, vymýšlet věci. Hodně na lidi tlačím, aby vše bylo co nejdříve hotové. Někdy je to na úkor všeho ostatního. Jsem také hodně líný.
Těch špatných mám ještě dost, ale to by Vám řekla spíš moje přítelkyně... nebo moji zaměstnanci. (Smích)
Čím byste si chtěl udělat radost?
Třeba právě tím piloťákem, tím, že budu létat, to byl vždy můj sen.
Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ?
Žádný. Neměl jsem rád školu. (Smích)
Váš studentský život byl poměrně krátký, užil jste si alespoň něco?
Určitě. Je pravda, že na střední, když jsem ráno přišel do školy, tak jsem většinou otevřel počítač a začal jsem pracovat. Odpoledne jsem ho zavřel a nevěděl jsem, co se tam dělo. Přesto to byly dobré časy. Na přednáškách jsem si našel spoustu kamarádů, mých dnešních kolegů a přátel vůbec.
Kdybyste měl psát bakalářskou práci, na jaké by to bylo téma?
To mě asi i čeká. Asi příští rok. Jaké bych měl téma... Ani moc nevím, na co se píší bakalářské práce. (Smích) Pravděpodobně bych si vybral nějaký nový produkt a ten bych rozepsal do detailu. Mezitím bych si připravil podklady a ujasnil si myšlenky.
Davy fanynek jsem měl, ale nikdy to nebyly slečny, které by mě zajímaly.
V jednom z Vašich rozhovorů jste uvedl, že máte rád stres...
To platí. Já si myslím, že stres je potřeba k tomu, abych ze sebe dostal maximum.
Váš největší trapas?
Těch bylo hodně. Občas chodím na schůzku, kterou jsem měl mít už včera, nebo naopak až další den.
Máte nějaké zlozvyky? Co byste nám na sebe prozradil?
Nezhasínám v místnostech. Parkuji tam, kde nemám, proto mi často odtahují auta. (Smích)
Co vy a slečny? Určitě jste měl/ máte davy fanynek.
Je rozdíl mezi fanynkami a slečnami, které bych chtěl. Davy fanynek jsem měl, ale nikdy to nebyly slečny, které by mě zajímaly. Teď mám přítelkyni už skoro rok, jsem spokojený a víc asi nepotřebuji.
Jaká by tedy podle Vás měla být Ta pravá?
Musí být pozitivní, nesmí být, jak já říkám, „juniorní“, měla by mít přehled, abych se s ní měl o čem bavit. Měl bych problém, kdybych chodil s dívkou, studentkou ze střední školy, která vůbec netuší, co dělám. Nemohl bych s ní řešit business, práci, nedokázala by ani trochu argumentovat. Potřebuji někoho, kdo neodkývá vše, co mu řeknu.
Jak trávíte Váš volný čas? Moc ho asi nemáte.
Poslední dobou se snažím si ho udělat. Řídím firmu tak, aby se obešla co nejvíce beze mě. Hodně jezdíme na výlety, sportujeme, takže o víkendech nepracuji. To je velká změna oproti tomu, když jsem neměl přítelkyni. Myslím, že jsem se docela změnil. Více si to užívám.
I když se všechno sype, beru to pozitivně.
Jaký sport děláte?
Od mala jsem hrál tenis. Dřív i závodně. Jezdím na bruslích, lyžuji, mám rád squash.
Kam byste jel na dovolenou snů?
Rád bych se podíval na ostrov, který je asi 3 hodiny od Nového Zélandu. Je to ráj na zemi, už jsem se tam dlouho chystal a snad to konečně vyjde.
Vaše oblíbené jídlo?
To je různé, musí být dobře uvařené. Mám rád steaky a maso obecně. Třeba takový dobrý domácí burger.
Jaký máte vztah ke kultuře?
Já nejsem moc kulturní člověk. Téměř vůbec nečtu a když už, tak Techcrunche a podobná média. Kina a divadla ale praktikujeme skoro každý den. Teď jsme do toho šlápli.
Plesy, bály?
Na to moc nejsem, ale když je potřeba, tak jdu. (Smích)
Na přednášce padlo slovo LinkedIn. Kdy jste si jej založil a hledáte přes něj nové pracovní síly?
Založil jsem si ho asi v roce 2008. Hledám, určitě ano, denně ho aktivně používám.
Mluvil jste také o motivaci svého okolí. Jak ale motivujte sám sebe?
Já jsem silně namotivovaný. Nestává se, že bych měl nějakou krizi. Neustále mám potřebu něco dělat. I když se všechno sype, tak to beru pozitivně, protože se konečně něco děje. A já to musím vyřešit. Ten stres, který přijde, pro mě není demotivace.
Myslím si, že tohle je vlastnost podnikatele, kterou by měl mít. Pokud není schopný namotivovat sám sebe, nedokáže motivovat ani ostatní.
Jaká je vaše pracovní doba?
Ta není, já pracuji pořád.
Kdysi jste uvedl, že byste se chtěl dostat do Silicon Valley a zůstat tam nějaký čas.
Ano, později nás dokonce oslovili z akcelerátoru Silicon Valley v Blackboxu, strávili jsme tam nějaký čas, potkali jsme mnoho lidí a dalo nám to hodně zkušeností. Díky tomu máme kontakty na investory, korporátní lidi, právníky, bankéře...
Češi jsou v tomto oboru nejšikovnější. Šikovnější než Američané.
Plánoval jste se tam i odstěhovat?
Ano. Viděl jsem to růžově, ale už v tu chvíli, kdy přistanete v San Franciscu na letišti a vidíte ty oprýskané židle, je Vám jasné, že v Americe není vše tak úžasné, jak se o tom v Čechách sní. Ty růžové brýle mi spadly. Už bych tam žít nechtěl. Jsem rád za to, že jsem v Čechách.
Na jakých projektech momentálně pracujete? Věnuji se Flowmedia, jakožto digitální agentuře, to zabírá asi 80 % mého času. Potom firma RippleEngine - Jollor, což je nástroj na správu sociálních sítí, tam jsem minoritní partner. Na tom jsem strávil dost času. V současné době je produkt už hotový, tak vymýšlím nové věci.
Zmínil jste, že Češi jsou v tomto oboru šikovní. Šikovnější než třeba Američané. Kdyby přišel k Vám do firmy Čech a cizinec a ucházeli by se o stejnou pracovní pozici, komu byste ji dal?
Dal bych ji určitě Čechovi.
Vzal byste si do nějakého nového superprojektu své původní tvrdé jádro?
Asi ano, to je logické. Jsou to lidé, kterým nejvíce věřím, vím, že to společně uděláme nejlépe a nejrychleji.
Někoho baví prodávat párky na Václaváku, já jsem jinde.
Práce Vás baví. Souvisí to i s vysokými částkami, se kterými se denně setkáváte?
Ta částka mě nebaví. Když to dojde do bodu, že si můžete koupit vše, co chcete, tak dál už je to jen taková hra. Jako malý jsem hrál monopoly, tohle je to samé, akorát v reálu.
.jpg)
Jaku velkou roli pro Vás hrají sociální sítě?
Hodně velkou. Sociální sítě mě živí. My sami děláme sociální sítě pro klienty. Jollor je postavený na sociální síti. Dá se říci, že o nich vím naprosto všechno. Jsme partneři Facebooku, co se týče vývoje, i Instagramu.
Kdybyste měl nějaký produkt propagovat, udělal byste to právě přes sociální sítě?
K propagaci je potřeba komunikační mix. Dělal bych to nejen přes sociální sítě, ale rozhodně bych je zapojil.
Školní sešit, Váš první projekt, byl založen na skutečnosti, že každý uživatel je „na Facebooku“, přemýšlel jste tehdy o tom, co budou dělat lidé, kteří nemají Facebook?
Ano, to je dobrá otázka. My jsme si mysleli: „Super! V Čechách Facebook frčí, tak frčí všude.“ Jakmile jsme ale přijeli do Států, do Chicaga na konferenci, tak kolem nás chodili lidé a říkali: „Ale já to nemám. Já se přes to nechci registrovat. A proč to nemáte přes E-mail?“ To byly první impulzy. Hned jsem z konference přes Skype volal týmu do Čech: „Hele, do zejtra musíte udělat login přes E-mail!“ A do druhého dne to bylo.
Jaká je Vaše strategie boje proti konkurenci?
Mít lepší produkt. O ničem jiném to není.
Chtěl byste se věnovat charitě?
Ne. Vůbec mě to neláká. Nemám na to kladný názor. Spíš jsem znechucený z některých charitativních akcí, když vím, co se za tím skrývá a jak to funguje. Raději bych podpořil někoho konkrétního, dal bych mu peníze a dělej něco!
Kde se nechci vidět za 10 let?
Na stejném místě, jako jsem dnes. Chci se posunout dál.
Co si myslíte o klecovém chovu drůbeže?
(Smích) Velmi zajímavé. Osobně si příliš nekupuji kuřata, protože mi jejich maso moc nechutná. A já rád vařím, tudíž jsem na jídlo dost háklivý. Přesto si raději koupím kuře, které vypadá dobře, a ne žádné „připrclé“, které asi pochází z těchto klecí.
Zaujal Vás příběh Jakuba Rože nebo máte podobně podnikavého ducha, ale ne dost odvahy se do vlastního podnikání pustit? K rozvoji svého byznysu můžete využít například podnikatelský inkubátor ČZU, kde je nyní stále otevřená možnost přihlášek.
Směr Dejvická
