Rozhovor: Profesor Jan Hron - Rektor, děkan a duše ČZU

Doposud nikdo netřímal rektorské otěže tak dlouho, jako prof. Ing. Jan Hron, DrSc., dr. h. c. Právě pod jeho vedením byla naše škola povýšena na univerzitu a začala se formovat do podoby, kterou známe dnes. 

iZUN: Čas běží velice rychle. Už je to více než 13 let, kdy jste potřetí usedl na rektorský stolec. Jaký je to pocit, vrátit se „blíže“ ke studentům a kolegům na katedru?

Čas doopravdy běží velmi rychle a člověk si uvědomuje pravdu, že hodiny mládí jsou minutami v dospělosti. Nechce se tomu ani věřit, že je tomu již 13 let, co jsem potřetí byl zvolen rektorem ČZU v Praze. Nicméně je třeba si uvědomit, že faktor času je hlavním operátorem všech změn a že není nic stálejšího kromě změny. Tyto změny probíhají v cyklech a naznačené změny v akademických cyklech jsou toho důkazem. Proto i návrat z rektorského postavení na katedru a ke studentům je odrazem akademických, pedagogických a vědeckovýzkumných aktivit. Protože po celou dobu akademických činností jsem plnil jak pedagogické, tak i vědeckovýzkumné aktivity, byl návrat na katedru přirozený a stal se opět kořením mé práce. Těžiště práce spočívá však ve spolupráci s doktorandy, ve vedení bakalářských, diplomových a disertačních prací.

iZUN: Za celou historii Vysoké školy zemědělské, nyní České zemědělské univerzity, jste jako jediný rektor byl zvolen čtyřikrát. Myslíte si, že je pod tím podepsána nějaká Vaše konkrétní zásluha?

Především jsem byl zvolen čtyřikrát ve dvou časových blocích. Tato otázka by měla směřovat na akademický senát a akademickou obec. Já osobně jsem nabídl celý svůj potenciál, a to nejen pracovní ke službě pro ČZU, a snažil jsem se o uplatňování univerzitního pohledu na řešení dílčích problémů. Snad mi pomohla i profesní orientace na teorii řízení a řízení obecně.

iZUN: S odstupem let, kdy nějaká Vaše rozhodnutí z funkce rektora dostala reálnější podobu, jste na něco opravdu hrdý? Na druhou stranu, změnil byste nějaká rozhodnutí, kdybyste měl tu možnost?

Říká se, že historie je světelným paprskem budoucnosti. Pohled na 110 let historie naší univerzity nás může naplňovat pokorou a hrdostí, neboť můžeme být spokojeni s uplatňováním jejího poslání. Podobný pocit hrdosti pociťuji i já, podívám-li se na 13 let, kdy jsem měl tu čest z pozice rektora usměrňovat její vývoj. Zvlášť si cením podílu na realizaci transformací z Vysoké školy zemědělské na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, na vstupu naší univerzity do elitní skupiny evropských univerzit Euroleague for Life Sciences, nárůstu počtu studentů, diverzifikaci studia, uplatnění Boloňské úmluvy v našich podmínkách a vytvoření základů pro rozvoj krásného prostředí našeho areálu a akademické atmosféry. Celkovým vývojem jsme se zařadili mezi přední naše univerzity. Stejně tak je třeba přiznat, že některá rozhodnutí bych učinil trochu jinak, kdybych znal pozdější podmínky. Ale snad může být omluvou tvrzení Alberta Einsteina, že problémy, které máme dnes, nevyřešíme tím, že budeme přemýšlet tak, jak jsme přemýšleli, když jsme je vytvořili. Přesto bych uvedl, že nesplněným cílem byla snaha o vybudování golfového hřiště v prostorách Amalie ŠZP Lány.

iZUN: Předchází Vás pověst velkého podporovatele zahraniční mobility vysokoškolských studentů, konkrétně Erasmu. Vím, že jste navštívil univerzitu v Taiwanu, jak byste srovnal naše univerzity?

Vzdělání je největším bohatstvím národa, kvalifikace potom bohatstvím jednotlivce. Proto jsem přesvědčen, že ke vzdělání patří i zahraniční mobility, neboť vzdělanec je vzdělancem všude, král je králem ve svém království. Proto je třeba využívat každé možnosti ke studiu v zahraničí, a to při využití jakékoli formy. Vzájemné srovnání a získání zkušeností potom zvyšují kvalifikaci jednotlivce. Na univerzitě v Taiwanu jsem měl dojem, že studenti mají vyšší studijní disciplínu a aktivitu při přednáškách a cvičeních.

iZUN: Máte i další zkušenosti ze zahraničních univerzit?

Během funkčního období rektora jsem navštívil mnoho zahraničních univerzit, kde jsme studovali možnosti uzavírání smluv o spolupráci, výměny studentů a pedagogů. Všechny univerzity potvrdily pověst konzervativních a moderních institucí zároveň. Konzervativní ve smyslu návazností na tradice dané univerzity a země a moderní ve smyslu zavádění nejnovější techniky, metod výuky a vědeckovýzkumné práce. Rozdíly jsou evidentně v materiálním a finančním zabezpečení jednotlivých univerzit. Z tohoto hlediska výsledky našich univerzit jsou při existujícím jejich podfinancování velmi dobré.

iZUN: Začínal jste studovat na vysoké škole v Klatovech, v postgraduálním studiu jste pokračoval již na VŠZ, předchůdci ČZU, kde od té doby vlastně působíte dodnes. Řekl byste, že studenti nějak za tu dobu změnili? V čem to například mají dnes jednoduší?

Studenti se po desetiletí nemění. Jsou pořád veselí, usměvaví, chytří, pilní i leniví, se smyslem pro racionální chování a v zásadě slušní. Jsou však odrazem prostředí ve společnosti, rodiny, a hlavně i akademického prostředí. Jednodušší život mají dnešní studenti při volbě typu studia, materiálního zabezpečení, větší volnosti v rozhodování při všech studijních aktivitách. Také máme studenty výborné, velmi dobré, dobré ale i takové, kteří přeskakují obtížnostní laťky na poslední chvíli a poslední pokus. Obecně ale lze říci, že dnešní studenti mají velmi dobré podmínky pro studium, a ne všichni si toho váží.

iZUN: Naopak ztížil se v něčem vysokoškolský život, či konkrétně studium?

Předem bych chtěl říci, že vedení univerzity, fakult a kateder na celé univerzitě vychází studentům všestranně vstříc při vytváření dobrých podmínek studia. Trochu jim ztěžují život náročnými požadavky u zápočtů a zkoušek, ale to ke studiu patří. Ztížený vysokoškolský život je v nadbytku informací, a tím i zvyšování neurčitosti při rozhodování ve všech situacích. Informační technologie a jejich využívání jsou podmínkou úspěšnosti studia. Dalším předpokladem úspěchu je schopnost samostatné práce a její prezentace.

iZUN: Nezapomeňme na pedagogy. Jaké největší rozdíly vidíte v práci pedagoga nyní a například před 30 lety?

Rozdíly v práci pedagoga v různých časových obdobích byly, jsou a budou. Týká se to především vztahu pedagog – student. Tento vztah je stále kolegiálnější a spolupracující. Zavádění informačních technologií do pedagogického procesu vyžaduje stále větší časovou přípravu pedagogů k jejich efektivnímu využití, a mění se tím i způsob komunikace. Stále ale platí obecná rovnice pro každého, a to nejen pedagoga, že být úspěšný znamená znát, chtít, moci a stačit. Pro naplnění těchto požadavků je třeba zároveň i vytvoření podmínek, a to nejen materiálních, ale i finančních. Zároveň ale mnohým pedagogům chybí větší propojení na praxi.

iZUN: Srovnání vysoké školy před rokem 1989 a nyní je velice obtížný úkol, ale pomineme-li tehdejší režim, samotný průběh semestru se tolik nelišil. Je nějaká zkouška, zápočet nebo třeba historka s učitelem, na kterou vzpomínáte dodnes? Ať už kladná či negativní.

Říká se, že je třeba si chránit své vzpomínky. Je to jediné, co vám zůstane. Stejně tak i já mám mnoho převážně krásných vzpomínek na studium a studentský život. Byl jsem velmi dobrý student, ale také lyžař. Jako lyžařský instruktor jsem pobýval na horách několik týdnů, a to jak během semestru, tak i ve zkouškovém období. Při zkoušce ze statistiky jsem si vytáhl otázku z poslední přednášky, tedy z doby, kdy jsem byl na horách. Přes veškerou snahu včetně využití principu analogie, dedukce a dalších studentských improvizačních postupů jsem dostal jedinou velmi dobrou. Trochu jsem se styděl, že jsem zklamal přednášejícího a examinátora zároveň. Ale pozdější hezké vzpomínky na hory i zklamaného examinátora vše zastínily. Stejně hezké vzpomínky mám i na půlroční praxi v 1. ročníku studia se souběžným dálkovým studiem, studium aspirantury a další pedagogické a vědeckovýzkumné aktivity.

iZUN: Dnes jsou vysokoškolské večírky velmi často spojovány se slovy jako „divoké“ a „časté“. Předpokládám, že dříve nebylo možné přivést si více spolužáku na kolej, či domu a s kluby to určitě také nebylo jednoduché. Jak jste se spolužáky třeba oslavovali úspěšný konec semestru?

Nebydlel jsem na koleji, ale na privátě. Studenti však vždycky našli způsob oslav při jakékoliv příležitosti. Ve vypravování „kolejáků“ se objevovaly stejné přívlastky jako nyní. Stejně tak tomu bylo i u ostatních akcí, včetně různých brigád, exkurzí či kurzů.

iZUN: Mnoho pamětníků se shoduje, že dřív menzy byly hrozné. Na druhou stranu, pokud se studenti rozhodli do nich nechodit, měli možnost kupovat si finančně výhodné stravenky, s nimiž se dalo platit v různých bufetech, restauracích, ale i vinárnách. Využívali jste se spolužáky tuto možnost?

Náročnost na stravování studentů se zvýšila a úroveň rovněž. Tehdy pro menzy byly typické UHO (univerzální hnědé omáčky). Je také pravdou, že stravenky byly aktuální a studenti uměli s nimi pracovat.

Pohled redaktora                Za svůj studentský život jsem potkal již mnoho kantorů, a ještě více profesorů, ale s jistotou mohu konstatovat, že náš minulý rektor je jedním z těch nejvřelejších a nejsympatičtějších. Bylo mi ctí poznat doktora Hrona a mít možnost položit mu několik otázek.

iZUN: Od rodičů a jejich vrstevníků jsem několikrát slýchával, že dnes běžné studijní pomůcky byly nedostatkovým zbožím a na kalkulačky se dokonce stávaly fronty v Tuzexu. Máte podobné zkušenosti?

Nejen studijní pomůcky, jako například kalkulačky, byly nedostatkovým zbožím, to je pravda. Já jsem osobně služeb Tuzexu nevyužíval.

iZUN: V posledních letech jsou často propírané soukromé vysoké školy i jejich absolventi. Jaký na ně máte názor? 

Soukromé vysoké školy jsou produktem podnikání v oblasti vzdělávání. Mají své oprávnění, a to zvláště v oblastech, které zcela nepokrývají veřejné vysoké školy, např. hotelnictví, cestovní ruch apod. Je třeba si pouze přát, aby byly shodné podmínky pro jejich akreditaci a hodnocení. Jsou mezi nimi i velmi dobré vysoké školy a věřím, že úroveň se bude i nadále zvyšovat. Nemělo by však existovat povědomí, že i vzdělání se dá koupit.

iZUN: Loňská novela vysokoškolského zákona přinesla několik změn. Jaké jsou podle Vás správným směrem? Jste k některým naopak spíše skeptický?

Byl jsem u zrodu zákona č. 111/ 98 Sb. a vím, jaké úsilí ze strany ČKR, univerzit a fakult muselo být vynaloženo. Tak jak se mění společenské podmínky, tak je třeba i právních úprav. Je třeba jenom věřit, že současná novela pomůže zkvalitnit řízení terciálního vzdělávání. Příkladem mohou být kompetence jednotlivých stupňů řízení. Na druhé straně si nejsem jist, zdali bylo užitečné zavést uplatňování správního řádu do hodnocení vysokoškolských aktivit.     

iZUN: Zkusíme-li se podívat do budoucnosti, troufáte si říct, v čem se vysoké školy změní za další generaci studentů (důkladnější kontrola při zkouškách – viz testovací centrum, větší důraz na praxi s ohledem na čím dál dostupnější informace, náročnost přijímacích zkoušek, více domácího studia…)?

Chceme-li se podívat do budoucnosti, je třeba podívat se nejprve do historie, říkal W. Churchill. Myslím si, že je třeba zachovat historické tradice, navazovat na práci naších předchůdců. To znamená zachovat homeostázi mezi společenským a akademickým prostředím. Prostředníkem jsou právě naší absolventi a studenti, jejich uplatnění v praxi. Dostatek informací, jejich dostupnost a umění s nimi pracovat bude základní předpoklad. Změní se formy výuky ve využívání nových metod, ale i v podílu účasti na pedagogickém procesu. Rozhodující zůstane osobnost studenta a pedagoga, ochota pracovat, vzdělávat se.

iZUN: Na jakou otázku, kterou Vám doposud nikdo nepoložil, byste Vy sám rád odpověděl?

Snad by to byla otázka, zdali, jsem ochoten rozdávat svůj čas, i když žádný nemám. Rád bych odpověděl, ano!

iZUN: Jaký je Váš názor na klecový chov drůbeže? Doplnil byste nebo poupravil Vaši odpověď z roku 2008? „Myslím, že to je součást všech moderních technologií, i když zároveň je potřeba respektovat poslední aspekty welfare. Já jsem nebyl nikdy přítomen tomu samotnému technologickému procesu, ale respektuji rozhodnutí odborníků.

Jsem myslivec. Respektuji nutnost negativního a pozitivního výběru pro zachování rovnováhy s přírodou, a to nejen z morálních a etických, ale i ekonomických hledisek. Mám rád přírodu, mám rád vajíčka. „Slepice" a „ v klecích“ však nemusím.