Rozhovor s borci Na stojáka: Byli jste skvělí!

Karel Hynek zavítal na ČZU již potřetí. Zbylí dva aktéři, kouzelník Richard Nedvěd známý ze soutěže Československo má talent a Josef Polášek, herec a komik, se na Kruháči představili poprvé. Co na sebe v rozhovoru prozradili? Jak dopadl jeden z Richardových džungarských křečků?

iZUN: Ríšo, Pepo, vy jste tady poprvé, jak se vám tu líbilo, co publikum?

Pepa:  Publikum bylo exkvizitní, výborné a rádi sem přijedeme znovu.

Richard: To je otázka na Karla, teda.

Karel: (smích) Byli jste úplně fantastický, studenti jsou jedno z nejlepších publikum pro nás.

iZUN: Máte nějaký talisman, který nosíte s sebou na vystoupení?

Pepa: Tak to jsi mě zaskočila... Člověče... Nemám.

Karel: Taky ne. My máme jako nějakej pokřik před vystoupením...

iZUN: A můžete nám ho předvést?

Karel: Nemůžeme.

iZUN: A Ríšo, ty nic nemáš?

Richard: Já vždycky nosím u sebe takovej talisman... Je to... Je... (Vyhatuje foukačku na astma a potáhne.) Já to vždycky musím používat, já se pak cejtim takovej jako lepší.

Pepa: On totiž Ríša kouří 40 denně, 2 krabky, takže to musí dohánět tady tímhle sprejem.

Richard: Pepo, tos zase nemusel říkat o mě...

iZUN: Co děláte, když publikum nereaguje podle vašich představ, stalo se vám to někdy?

Richard: No, tady se to rozhodně dneska nestalo si myslím...

Karel: Tak samozřejmě je to na nás je nějak rozhýbat, takže jim třeba řekneme, ať jdou do hajzlu, když je to nebaví, a odejdeme... Ne, ale nám se to nestává! Takhle debilní otázku jsem v životě neslyšel! Jak se nás můžeš na něco takovýho vůbec zeptat?!

Pepa: Ale mě se to stává. Třeba když hrajeme na nějaký firemní akci a ti lidi u toho jí a jsou u toho stolky, tak to se vůbec nedá hrát. Tyhle kšefty vůbec nebereme. Oni ti lidi nepřišli na nás, ale pokecat si mezi sebou...

Karel: Nažrat se.

Pepa: Nažrat se, vožrat se a potom...

Karel: Si zapíchat, Pepa chtěl říct.

iZUN: Jsme na ČZU, vrací se vám nějaké vzpomínky ze studií?

Karel: Určitě. Já jsem vejšku nestudoval (smích). Takže mně se žádný vzpomínky nevracej. Já nemám vejšku, já jsem debil středoškolskej (smích).

iZUN: Ale když jste studoval, proplouval jste bez problémů školou?

Karel: Ne. Ve druháku jsem propadl. Ale opravdu, takže to ber, jakože to je sranda. Já byl ve škole grázl.

iZUN: Takže nám asi neporadíte, jak na to.

Ne. Stoprocentně ne. Pokud budeš chtít vědět, jak propadnout, tak přijď. Ale jinak se mě neptej.

iZUN: Co váš názor na klecový chov drůbeže?

Karel: (Nechápavě kouká.)

iZUN: Chování drůbeže v klecích.

Richard: Já jsem teda nedávno zjistil, co znamenej ty čísla na těch vajíčkách. Takže od tý doby se právě koukám, odkud to vajíčko pochází.

Pepa: Co znamenají ty čísla?

Richard: To číslo je dlouhý, já teda vím, co znamená jen to jedno číslo. To 3, 2, 1, 0. To máš prostě, že když to vajíčko je špatný, jako že když ti po něm bude blbě, tak to je trojka. Z těch klecí, kde je to kuře a snáší ty vajíčka.

Karel: Kuře snáší vajíčka...

Richard: No, kuře.

Karel: Ty jsi studoval tady na zemědělský, co... Tady má na katedře svoje vlastní kuřata.

Richard: No, já jsem si to zjistil takhle.

iZUN: Když už jsme u toho. Jste nějak přírodně založení? Máte nějaký vztah ke zvířatům? Chováte něco, máte zahrádku?

Pepa: Moji rodiče chovali slepice a králíky. 

Karel: No, Pepa se neholí, tak jako je hodně přírodně založenej.

Pepa: No, a mám psa, krátkosrstou kolii. A teď máme nově kočku, Mourka. Chytá myši.

Richard: Já jsem měl dva džungarský křečky a jeden mi spadl do vany, ale to už je jako dýl. A teď chystám jako jedno kouzlo s myší, jsme se právě tady bavili o tom vzadu.

iZUN: A dokázal by jsi třeba podojit krávu?

Richard: Ano. Ale to je spíš otázka na Karla.

Karel: No, tak já vlastně mám chalupu v Krkonoších a my tam krávu máme, ale... Já nerad o tchýni mluvím, takže... se omlouvám.

iZUN: Pomáhá vám někdo s představením? Kde sháníte inspiraci.

Karel: Ze života.

iZUN: Ríšo, tobě někdo pomáhá s kouzly?

Richard: Já jsem... no, to je na delší povídání, jestli by když tak mohli odejít oba dva. Protože na to fakt jako nebude moc času. Jestli pánům to teda nevadí...

Pepa:  My si to poslechneme rádi.

Richard: Tak začalo to, když mi byly už tři roky, tak už jsem se probral. Já si pamatuju svůj život od tří let, od ledna 1986, kdy jsem vlastně...

Karel: (Začne zívat.)

Richard: ...se probudil a tenkrát byla hrozná zima, to ještě byly takový ty větší mrazy, než jsou teď v zimě... Vzal jsem si rukavice, takový ty krásně pletený ještě od babičky. A vlastně, když jsem se dostal ven, tak mamka mě hnedka dala jakoby lísteček, ať jako vím, v kolik se mám vrátit, a tak jako bylo hezky, tam jsem potkal nějaký kamarády... To tenkrát byl ježišmarjá! Libor Malej...

iZUN: Tak já si myslím, že to nebudeme rozmazávat.

Karel: Hezkej příběh, fakt...

iZUN: Ríšo, když si vzpomeneš, jaké bylo tvoje první kouzlo?

Richard: Moje první kouzlo bylo přestřižení provazu... Ale jenom přestřižení, já už jsem ho pak nedal nazpátek...

iZUN: Tak jo, díky, kluci, za rozhovor, těšíme se zase příště!

Karel: Byli jste opravdu výborný, děkujeme!