S Danielem Ungermannem o jeho úspěchu v soutěži a pohledu současné mladé společnosti na homosexualitu

S Danielem jsme se rozhodli udělat rozhovor kvůli jeho třetímu místu v soutěži, ale především o jeho pohledu na chápání homosexuální orientace generací jeho věku.

Je podle něj vyspělost generace současných dvacátníků v přijímání lidí takových, jací jsou, lepší než tomu je u generací starších? Co mu soutěž přinesla, chtěl v nějakém okamžiku odstoupit a doporučil by zkušenost dalším?

Jak rozhovor se sympatickým klukem z Moravy, kterého Praha změnila, plynul, se dozvíte v následujících řádcích.

iZUN: Tanec máš jako hobby nebo tančíš profesionálně?

Tančím závodně, dřív hodně showdance, dnes latinu. Jsem v úrovni D, ale pár bodů mi chybí do C. Teď zrovna nemám partnerku. Sice jsou, ale 14 až 15leté a já sháním kolem 21 let, což je problém.

Tenista, proč tedy ekonomický obor?

Chtěl jsem se na fakultu tělesné výchovy do Olomouce, ale kvůli přijímačkám jsem se tam nedostal. Ale ekonomika mě baví, studoval jsem na střední škole v Šumperku ekonomiku, takže mně to takhle, dá se říct, navazuje.

Jak si jako Moravák užíváš víru velkoměsta?

Tak pro mě je to zase něco úplně jiného a jsem tu spokojený. Ale jsem tu třeba měsíc a pak se vždycky tak na 4 až 5 dní vracím domů. Doma je doma, ale postupem času už v Praze zůstávám déle.

Setkáváš se s narážkami na svůj moravský přízvuk?

Narážky, to přímo ne, ale lidi poznaj, že su z Moravy.

Účastnil ses soutěže Gay roku 2015, jak ses k soutěži dostal, co tě k tomu přimělo?

Nepřimělo mě k tomu nic. Přistěhoval jsem se do Prahy a přišla mi pozvánka, někdo mě oslovil na facebooku s tím, jestli se nechci přihlásit do nějaké soutěže. Nevěděl jsem, o co jde, byla to přihláška, kde se měly vyplnit nějaké údaje na internetu. Neměl jsem co dělat, tak jsem to tam vyplnil s tím, že kdyby něco, tak se mi někdo ozve. No a pak asi za 2 měsíce mi přišlo, že mě vybrali do nějakého konkurzu a že se mám dostavit tam a tam. Kamarádka mě přemluvila, že to mám zkusit, že je to jedno. No a tak jsem nakonec šel na casting, kde byli samí slavní lidé a najednou jsem postoupil do Top 10 a už to jelo, nabralo obrátky a bylo.

Takže ze začátku určitě ne záměr?

Ne. Já ani nevěděl ze začátku, o jakou soutěž jde. Přišla mi pozvánka, kde jsem měl vyplnit míry svého těla, tak jsme to vyplnil. Já nevěděl, že je to až takhle mediálně známé, to vůbec ne, to bylo překvapení. Ta soutěž je vlastně postavena na stejném principu jako volba miss. Stejné disciplíny, soustředění…

Jak příprava postupovala, chtěl si to někdy vzdát, odstoupit od soutěže?

Určitě. Mí kamarádi se najednou rozdělili na dva tábory. Jedni mě podporovali a druzí byli proti tomu. Nakonec jich bylo víc proti té soutěži, ne proti tomu, jaká je má orientace. Říkali, že ta soutěž mi je k ničemu a tak, ale já jsem se nakonec rozhodl, že do toho půjdu, protože jsem takový soutěživý člověk, a když už se někam dostanu, tak už to chci dotáhnout.

Na celosvětovou soutěž jezdí pouze první z Gaye roku?

Jenom první. Celosvětová soutěž teprve bude, takže se připravuje - fitko, cizí jazyky a tak. Takže jsem rád, že nejsem první. Ale to bylo i mé přání být na tom třetím místě, od začátku soutěže, a splnilo se mi to.

Byla ti soutěž přínosem?

Byla mi přínosem v tom, že se umím víc a líp prezentovat. Umím dávat rozhovory a tak. Dřív jsem byl hodně stydlivý, když jsme třeba měl něco ve škole prezentovat, tak to bylo těžké. Takže ta soutěž mi dala tohle - umět vystupovat před lidmi a třeba zkušenosti s módními přehlídkami. Mým snem bylo být slavný a takhle se mi to trošku splnilo (směje se). Mám už pár modních přehlídek za sebou, mám známé v oblasti showbyznysu. Je to určitě dobrá zkušenost.

K soutěži. Podle čeho sis vybíral volnou disciplínu, tanec?

Tak jak jsem už řekl, tančím. Je to jedna z věcí, kterou umím dobře. Akorát jsem to celou dobu chtěl udělat s mou tetou, která je na vozíčku. Jsou totiž také soutěže, kdy je jeden na vozíčku a jeden klasicky tančí. Ale vymluvili mi to, že když prý jde o soutěž, kde soutěží kluci, že by bylo lepší, kdybych tančil s klukem. A nakonec se mi to i líbilo, protože mě oslovil moc dobrý tanečník z ČR, takže mě to bavilo. Na tom pódiu, kde jsem tančil, bylo málo místa, ještě světla po krajích, takže jsem se tam jen tak tak vešel s mým tanečním partnerem. Byl jsem tedy rád, že jsem tam s mou tetou na vozíčku nešel.

S například jakými osobnostmi ses seznámil?

Tak s tanečníkem Davidem Valčuhou, Veronikou Žilkovou, Agátou Hanychovou, Kájou Pavlíčkem, Anife Vyskočilovou, Robertem Vanem a spoustou dalších.

Byla mezi soutěžícími velká rivalita, nebo to bylo spíš na kamarádské úrovni?

Rivalita určitě, je to soutěž. Já jsem tam byl i jediný hodně na sport a takoví tam moc nebyli, takže i proto.

Všechny dary ze soutěže už si využil?

Ne, já jsem dokonce předevčírem našel dva poukazy na bělení zubů a na masáž. Rozhodl jsem se, že to dám jako dárky, takže jsem všechno rozdal a nic jsem si nenechal, akorát jsem si koupil spodní prádlo za poukázky.

Doporučil bys soutěž dalším klukům?

Doporučil bych to takovým, jako jsem já. Těm, co chcou získat zkušenost s médii, showbyznysem, protože skrz tuhle soutěž se do toho můžou dostat a dá jim to hodně zkušeností. Prokouknou do zákulisí, poznají, jak to chodí v televizi, reklamách a vlastně zjistí, že to není takové, jaké si myslí, že to je. Ale do soutěže by asi neměl chodit někdo, kdo chce být slavný nebo s myšlenkou, že bude bohatý, to ne. Člověk musí počítat s tím, že se objeví lidé, kteří ho nebudou mít rádi, budou mu psát s tím, jak do té soutěže vůbec mohl jít a tak... 

Po soutěži ti psali?

Po té soutěži celkem hodně. Ale nikdo z nich nebyl můj kamarád, nikoho z nich jsem neznal. V řádu stovek lidí, které jsem nikdy neviděl, a píšou dodnes, ale už míň. Z mých přátel mi nikdo nenapsal s tím, že by to odsuzoval.

Jak si to snášel?

Blbě. Nejsem ten typ člověka, co to umí jen tak přenést, jako ostatní kluci. Bavil jsem se s kluky, kteří se umístili na prvním a druhém místě a ti říkali, že to tak mají taky, ale že ty zprávy nečtou a neřeší. A to já neumím. Já se snažím každému vysvětlit proč a jak se ty věci mají, takže si s každým dám tu práci a snažím se vysvětlit, ale je to k ničemu. Myslím, že takoví lidé mají problém se sebou, jsou nevyrovnaní. Ale za tu dobu už jsem se s tím naučil pracovat, vyrovnal jsem se s tím, směju se tomu.

Přejdeme k tématu možná pro čtenáře zajímavějšímu, k tématu orientace. Je podle tebe homosexualita naší, tvojí, generací vnímána dobře? Líp než generací našich rodičů, prarodičů?

To určitě. A bude to lepší a lepší. Když se podíváme na jiné, vyspělejší, státy, než jsme my, tak je to úplně normální, skoro běžnější, jak být hetero (směje se) - ne, to zas ne, ale myslím, že si lidé začínají zvykat. Já jsem se nesetkal s tím, že by mi někdo za to řekl něco špatného. Vím, že hodně lidí mi říká, že lidi šikanujou na školách, ale já jsem se s tím nesetkal. Myslím, že je to na každém, jak to má nastavené. Když nad tím někdo moc nepřemýšlí a sám v sobě to má vyrovnané a bere to jako normální věc, tak ho ti druzí berou. Když je s tím někdo nevyrovnaný, hází na sebe šílené hadry, tak se nemůže divit. Ale to je tak se vším. Když je člověk normální, ne nějak výstřední, tak s ním lidi nemají problém.

Kdy sis začal uvědomovat, že něco není normální. Nebo normální - co je normální? Ale že nejsi heterosexuál?

Začal jsem si to uvědomovat asi na střední. Hodně lidí se mě na to ptá, ale já ani pořádně nevím. Já když jsem byl na ZŠ, SŠ, tak jsem ani neměl moc času nad tím přemýšlet. Byl jsem na kurtech, hodně fotbal jsem hrál. Takže jsem neřešil ani holky ani kluky. Až když jsem přišel sem do Prahy, tak jsem začal mít čas přemýšlet, a tehdy jsem zjistil, že mi nevadí být s kluky. Až tady jsem se rozhodl k tomu, že mi nevadí se k tomu přiznat. 

Takže si neváhal nad tím, jestli se k tomu přiznat?

Taky jsem přemýšlel, ale pak jsem nějakým způsobem dospěl k tomu, že je to normální a že to řeknu. První jsme to řekl mé kamarádce, tetě, pak se to rozšířilo a po té soutěži to vědí všichni (směje se).

Zpočátku si nezvažoval to, jestli radši nebudeš na holky? Že asi pro tvé okolí bude lepší, když budeš stejný jako oni?

Tak to jsou asi takové ty začátky, kdy člověk přemýšlí, jestli to tak fakt je nebo ne. Já jsem třeba každý den volal mé kámošce, že se mi zase tamta holka líbí, tak že si myslím, že to „tak“ nebude, a tak. A kamarádka mi pak už řekla, že jsem zkrátka na kluky a že nechápe, proč to řeším. Takže od té doby mám jasno (směje se). Ale vždycky člověk přemýšlí, proč zrovna on, ale když se s tím smíří, tak je rád. Já třeba jsem rád, že jsem svým způsobem jiný než ostatní. Já nemám rád, když je někdo stejný a kopíruje ostatní, jsem radši, když je člověk originál. Ale neříkám, že musí být každý gay! (směje se) Spíš, že není za co se stydět, protože proč se stydět za něco, co tak prostě je?

Rodina to tedy přijala?

Jo. O mně to vědí všichni a nikdo s tím nemá problém.

Přeci jen, mentalita lidí z Moravy je ve vnímání homosexuální orientace jiná než třeba v Praze, kde je běžnější potkat pár stejného pohlaví.

Na Moravě to bylo vzato spíš tak, že ti lidi nemají co řešit, takže vlastně chápu, že když je tam nějaká novinka, tak se to musí řešit. A je to normální. Takže tam to byla asi dva měsíce velká novinka a všichni to řešili. Ale kdyby se stalo něco podobně zajímavého, že jsem třeba zdělil velký majetek, tak se to tam taky řešit bude. Takže dva měsíce, pak to utichlo a nikdo se mě na to už ani nezeptá.

Co bys řekl klukům z univerzity, kteří ještě zvažují, jestli o své orientaci řeknou?

Je jich hodně. Třeba mě, jako teď „mediálně známému“, píšou, jestli to mají udělat, říct to nebo radši ne… Hodně lidí, třeba z mé vesnice, odkud jsem, kamarádů, z Prahy, ze školy. Takže jsem si tak pro sebe říkal, že aspoň k něčemu jsem užitečný a někomu můžu pomoct.

Poznáš lidi s tvou orientací?

Na někom to vyloženě jde poznat. A já právě lidi, na kterých to jde poznat, moc nemusím. Myslím, že je ostatní lidi nemají rádi kvůli tomu, že „jsou až moc“ v tom, že zbytečně vyvolávají konflikty, jsou afektovaní, nestydí se vyjádřit, co si myslí. Někteří si zkrátka myslí, že když jsou gayové, že jsou něco jiného, a pak se vyjadřují ke všem věcem. Myslí si, že oni jsou originální, a tak pak řeší věci úplně jinak než ostatní a to si myslím, že je taky špatný. I když jsou gayové, tak přece musejí mít umírněný názor. Ti gayové, kteří se s tím srovnají, mi přijde, že se tím pak někdy až chlubí, a to si myslím, že je ta hranice - přiznat si to, ale nechlubit se. Já se třeba odlišuju i tím, že jsem gay, co sportuje. A takových je málo. Neříkám, že žádní, mám plno kamarádů, co sportují, ale jinak jsou spíš takoví, že jdou do obchodu si koupit něco nového na sebe a pak ven se s tím ukázat. A takový já nejsem.

Podporuješ Prague pride?

Určitě. Už jsem šel asi dvakrát nebo třikrát. Myslím, že to není špatný. Každej festival je dobrej. Přeci nebudeme sedět doma, že? Ale zase je pravda, že jak tam jednu dobu byli chlapi v kožešinách, tak to je takový extremismus. To taky neuznávám. Ale průvod Prahou, proč ne? Vždyť kolik se na to chodí dívat heterosexuálů, vždyť to je jeden z největších průvodů v Praze a chodí tam čím dál, tím víc lidí, každý rok se čísla lidí, co se účastní, navyšují. Takže, proč ne? Asi, jak říkám, nedávat to moc najevo, nějak extrémisticky, chodit tam nahý nebo tak - to si myslím, že by to nemělo být. Mělo by to být bráno s pokorou, zkrátka jsme normální, budeme normální - měli bychom ukazovat, že jsme normální lidi (směje se) a ne že jsme jiní…

Co děti? Zvažoval si možnost, řešil si otázku potomků?

Řešil, hodně lidí se mě na to ptá. Já teď nevím. Spíš jsem proto, aby si gayové mohli děti adoptovat. Nejsem proto, aby si děti dělali třeba s kamarádkou, to ne, jsem proti. Ale proč by si děti z domova nemohly páry adoptovat? Vždycky si myslím, že by pak dítěti - zatím nevím jak - měly vysvětlit, že jeden není maminka a druhý tatínek, ale že jsou prostě dva otcové a říct mu, jak se věci mají. A to dítě to, až bude starší, třeba ve 13 nebo 14 letech, pochopí, bude mu to jasný. Když se budou o dítě starat dobře, budou mu dávat tu lásku, kterou by mu dával klasický otec s matkou, tak to dítě si k nim také vybuduje vztah a mít je rádo, jako „klasické“ rodiče.

28 prosince, 2015 - 16:23 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Když pominu trapnost dotazu, je to za hranicí zvědavosti :-D Jestli k sobě hledáš opak do páru, neptej se v komentech u článku. Asi to nebylo myšleno jako seznamka :*

Co si myslíš o rodičích, kteří se nemůžou srovnat s orientací svého dítěte?

Myslím, že své dítě nemají rádi. Ale to si taky myslím, že bývávalo, a že se to lepší, protože jak jsou ty nové generace a je to líp a líp braný, tak mají současní rodiče jiný a lepší pohled na věc. Je jasný, když můj děda nebo moje babička byli vychovávaní nějak, v jednom směru, a jejich rodiče jim ještě říkali, že to je špatně, tak to je jasný, že jim v hlavě zůstalo to, že je to špatný. Už jsou zkrátka tak vychovaní. Pokud se budou současné generace vychovávat tak, že jim budeme říkat - tohle je normální, tak budou mít v hlavně zase něco jiného. Podle mě je všechno o výchově.

U každého našeho rozhovoru se ptáme na poslední otázku…

Je, to ne, to nechci! (směje se). To jsem řešil s kamarádkou - co když se mě zeptají? Co jim mám na tu poslední otázku říct? Protože já vůbec nevím (směje se).

Na Moravě máte nějaké hospodářství?

No, slepice. Takže já mám pořád eko vajíčka (směje se). Už jsem kolik let nekupoval vajíčka.

Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže

Jo. Takže: můj názor je ten… Já jsem se před naším rozhovorem díval na to, jak to v chovu vypadá a zjistil jsem, že je to otřesný. Takže můj názor jsem změnil na to, že asi by bylo nejlepší, kdyby se slepice chovaly ve volnějších výbězích - bio atpod. Myslím, že kdyby lidi viděli z jaké slepice jedí vajíčko, tak polovina z nich by toho nechala. Když jsem viděl ty obrázky, tak je to vážně nehumánní. Ale otázka další, kdyby se zrušily všechny klecové chovy, jestli by to stačilo pokrýt poptávku. Já myslím, že šlo. Všechno jde, když se chce.