Tereza Skoumalová na Miss World. Jak těžké je zvládnout světovou soutěž krásy?

O soutěži Česká Miss se v poslední době hodně mluví v několika souvislostech. V srpnu minulého roku soutěž změnila vlastníka i produkční tým. Nový ročník proběhne pod taktovkou společnosti Czech Event Production, která „byznys krásy“ přebírá po deseti letech v rukou M Marketing.

Před pár dny také proběhla celosvětová soutěž krásy Miss Universe, kde ČR reprezentovala Česká Miss Gabriela Franková. Přes velké očekávání nepostoupila do finálové patnáctky. Zvítězila Kolumbijka Paulina Vega.

Obdobná soutěz Miss World, kde reprezentovala ČZU Tereza Skoumalová, se konala v prosinci a zvítězila Jihoafričanka Rolene Strauss, studentka 4. ročníku lékařské fakulty. Tereza se nedostala do finálové pětadvacítky. Jak ona sama vzpomíná na téměř měsíční přípravy na jeden večer?

iZUN: Soutěž Miss World není otázka pár dní. Jak dlouho ses na soutěž připravovala a co všechno taková příprava obnáší?

Přípravy pro mne začaly už od mého umístění v soutěži Česká Miss 2014, kdy jsem se musela srovnat s tím, že mě tato reprezentace na Miss World čeká a nemine. V tu dobu ještě nebyl znám termín ani místo konání. Ale vědělo se, že bude potřeba výborná znalost angličtiny, proto jsem chodila zhruba 4 měsíce na individuální kurz angličtiny do jazykové školy Channel Crossings. Pak bylo potřeba vybrat šaty a módní návrhářku. Vsadila jsem na jistotu a o spolupráci poprosila Tatianu Kovaříkovou, která už měla zkušenosti se šitím šatů na soutěže tohoto typu. Tatiana je profík a ze šatů, které mi navrhla, jsem byla unešená.

iZUN: Kdy začaly větší přípravy?

Začaly až poté, co jsme obdrželi instrukce od pořadatelů Miss World, což nebylo vždycky úplně dlouho dopředu. Instrukce se týkaly počtů a typů požadovaných bot, počtu večerních šatů a koktejlek. Překvapením bylo, že si s sebou mám přibalit i sportovní oblečení, jelikož bude probíhat sportovní den. Dále pak plavky od designera, národní kostým, ke kterému bylo potřeba si nacvičit národní tanec, připravit a promyslet disciplínu do kategorie Talent (zpěv, tanec nebo hra na hudební nástroj).

iZUN:

iZUN: Jak se Ti povedla skloubit soutěž se školou?

Trochu jsem doufala, že by termín soutěže mohl být v srpnu stejně jako loni, čímž bych se vyhnula úvahám o individuálním studijním plánu nebo přerušení studia. Proto, když jsem se dozvěděla, že budu odlétat až 20. listopadu a finále bude probíhat 14. 12., jsem byla na vážkách. Nakonec jsem však do semestru nastoupila a školu se snažila zvládat až do odletu. Vše jsem se snažila řešit individuálně s profesory a většina mi byla ochotna vyjít vstříc, za což jsem moc ráda a tímto jim děkuji. Odpuštěno mi však nic nebylo, doháním vše, co se dá. Většina mých spolužáků už má zkoušky hotové, já však stále ještě ležím ve skriptech a šrotím.

iZUN: Dala sis před odletem nějaký cíl, jak bys chtěla dopadnout?

Můj osobní cíl byl co nejlépe reprezentovat a neudělat žádnou ostudu. (úsměv) Což si troufnu říct, že jsem splnila.

iZUN: Zmínila jsi odlet 20. listopadu. Jak náročné byly přípravy na finálový večer?

Dá se říct, že přípravy probíhaly po celou dobu mého pobytu v Londýně - zhruba tři týdny. První týden se natáčely medajlonky, proběhla ukázka národního tance v národním kostýmu a Talentu před porotou, choreografkou a režisérem finálového večera. Ti si vybrali 8 dívek, jejichž národní tanec byl součástí choreografie finálového večera a ostatní dívky se je musely naučit, i když pouze ve zjednodušené variantě. I tak to byl pro mnohé těžký úkol. Porota si dále vybrala užší výběr dívek v disciplíně Talentu, kde jsem se dostala mezi nejlepších 5 tanečnic, čehož si moc cením. Druhý týden už převážně probíhaly nácviky choreografie v tělocvičně. Čekaly nás také zajímavé akce, které nám pořadatelé přichystali: výlet po Londýně v double-deckeru, nákupy, večeře v Planet Hollywood, představení Fantoma Opery i se setkáním s herci po představení, diskuze na Oxfordu. Poslední týden nás už přesunuli do hotelu poblíže ExCel areny, kde se mimo jiné natáčí i Britský Talent, a v ní už jsme jen a jen s dívkami a týmem nacvičovali od rána do večera, aby bylo vše perfektní.

iZUN: Takže když to shrneš, jak vypadal běžný den finalistky Miss World?

Po snídani probíhalo většinou nějaké focení nebo natáčení, po obědě nácviky až do večeře. Večeře se často protáhla, sedělo se a klábosilo. Spousta dívek nám dovezla suvenýry ze své země a rozdávaly nám je. Díky tomu mám doma spoustu skvostů. Například originál hůlky z Hong Kong Číny, keramický ručně malovaný náramek z Číny, čaj ze Srí Lanky, náramek z Keni a mnoho dalšího. Já holkám dovezla řetízky s přívěsky od Olinky Kopalové z ŠENÝR Bijoux (Jablonecká bižuterie).

iZUN: Byly jste v permanenci každý den nebo jste měly také volno, například na prohlídku Londýna?

Našly se i dny, kdy jsme měly volno celý den, nebo alespoň půl dne. Bohužel jsme ale samy nemohly opustit hotel, jelikož na nás pořadatelé zodpovídali. Volný čas jsem tak trávila v posilovně, občas si šla zaplavat nebo se vyhřát do sauny.

iZUN:

iZUN: Finále se účastnilo 126 dívek z celého světa. Bylo možné je všechny poznat?

Bohužel nebylo, je to opravdu velké množství. Navíc po celou dobu jsme byly rozděleny do čtyř skupin zhruba po 30 dívkách. Programy skupin se časově lišily, takže většinu dívek stále míjíte.

iZUN: Jak velký produkční tým se o vás staral?

Každá skupina měla svou, jak jsem jim říkala já, „chůvu“. Šlo o paní, která měla skupinu na starost a starala se, abychom byly tam, kde jsme být měly, a dělaly, co bylo v plánu. Ke každé skupině byl přiřazený ještě jeden pomocník, což byl zároveň i překladatel, který pomohl, když některá dívka třeba nerozuměla. Dále pak choreografka, režisér a pár kameramanů, fotograf. Asi tři lidé v kanceláři, kteří měli na starost kancelářskou produkční práci a média. Jeden vedoucí - já bych jej přirovnala k zástupci ředitele, a pak samozřejmě Julia Morley (ředitelka-majitelka). Velice milá a vždy usměvavá starší paní, která na vše nenápadně dohlížela. Celkově se tedy můžeme bavit tak o 20 lidech, více jich asi nebylo.

iZUN: Pojďme k samotnému večeru. Bylo psychicky náročné vyrovnat se s tím, že se na Tebe kouká velká část světa?

Celou dobu jsem si to nepřipouštěla, ale když jsem poprvé vstoupila na pódium při Opening Ceremony v národním kostýmu za doprovodu Sky Blu, měla jsem husí kůži úplně všude a naprosto mě to smetlo. Nezapomenutelný pocit, když vás povzbuzuje naplněná obrovská hala. Ještě větší šok mě však teprve čekal. A to při nástupu, kde nás představovali jednotlivě. Když vyhlásili Českou republiku, najednou se vpravo nahoře v hledišti objevila naše vlajka. Byla jsem jako v tranzu a místo koukání na červené světýlko kamery, jsem se snažila na dálku rozluštit, kdo to tam je. Když jsem pak sešla s pódia, měla jsem slzy na krajíčku, byla jsem strašně dojatá, že tam někdo je kvůli mně. Teď mi to připadne, že jsem byla citlivka, ale kdo to nezažije, tak to asi nepochopí.

iZUN: To s vlajkou v hledišti nebyla rodina?

Bohužel ne, rodina mi byla podporou na dálku. I přesto, že Londýn není tak daleko, tak náklady spojené s cestou, letenky, ubytování v centru Londýna a vstupenky by byly pro mé rodiče moc velké. Otázkou zůstává, kdo byl ten tajný fanoušek v hledišti. Po finálovém večeru se ukázalo, že to byl klučina částečně žijící v Londýně, který tam pracuje jako kadeřník a vizážista. Neznali jsme se, ale chtěl mě za naši zemi podpořit a za to jsem byla neuvěřitelně šťastná.

iZUN: Mimo jiné ses předvedla také v kostýmu Živa inspirovaném slovanskou bohyní úrody a plodnosti. Souvisel výběr nějak se studiem na ČZU?

Nesouvisel, byla to pouze šikovnost autorky kostýmu Marie Staré z Rodné Hroudy. Nechávala jsem jí v tvorbě volnou ruku, jediný požadavek, který jsem měla, byl abychom se držely tradic i přesto, že se nebude jednat o klasický kroj. Zajímavostí byl věneček, který byl vyrobený ze sušených lučních květů, obilí, sušených plodů a byl velice křehký. Snažila jsem se, abych jej dovezla do Londýna v pořádku, což se naštěstí povedlo. Věneček jsem pak darovala mé kamarádce ze Slovenska Lauře Longauerové, která mi byla velkou oporou a navíc se věnuje národním tancům, takže zůstal v těch správných rukách 

iZUN: Bylo pro Tebe zklamání, že ses nedostala ani do finálové pětadvacítky?

Když jsem na soutěž odjížděla, myslela jsem si, že dostat se do jakéhokoli užšího výběru je nemožné. Poté, co jsem se dokázala probojovat mezi pět nejlepších tanečnic v talentové disciplíně, byla vybrána mezi 20 nejlepších Top modelek, prošla zátěžovými testy a dostala se do sportovního finále, kde jsme jako družstvo vyhrály a jako jednotlivec jsem se pohybovala okolo 7. místa, jsem doufala, že by to mohlo vyjít. Za tyto drobné úspěchy dívka sbírá body. Tyto body by se měly sečíst a dívky s největším počtem bodů by se měly probojovat do finálové pětadvacítky. Ve skrytu duše jsem věřila, že by mé body mohly stačit na postup. Bohužel nestačily, takže drobné zklamání bylo.

iZUN: Titul vyhrála Rolene Strauss. Jak moc jste se s vítězkou stačily během pobytu skamarádit?

Rolen byla v jiné skupině než já, takže jsem neměla možnost ji více poznat. Co jsem však vypozorovala, tak Rolen byla velká favoritka už od začátku, vždy usměvavá, ochotná, připravená a opravdu krásná. Myslím, že svého titulu se zhostí s grácií.

iZUN: Kontaktoval Tě někdo po nebo před soutěží z vedení ČZU?

Z vedení ČZU mě nikdo před ani po soutěži nekontaktoval, ale to není nutné! Pouze vy jako univerzitní noviny, za což jsem ráda a doufám, že články o mě studenty baví a zajímají.

iZUN: Jak bys celkově tuhle zkušenost zhodnotila?

Co tě nezabije, to tě posílí. Podívala jsem se do úplně jiného světa, poznala nové a zajímavé lidi. Uvědomila si, jak je těch 126 dívek rozdílných a přitom jsou si velice podobné. Otrkala jsem se. Myslím, že mě to hodně posílilo. Uvědomila jsem si, jakým směrem bych chtěla svůj život směřovat. A dalo mi to vzpomínky a zážitky, které mi nikdo nikdy nevezme