Vše co jste nevěděli o jezdícím zázraku s číslem 107

Sto sedm, číslo, které každému studentovi České zemědělské univerzity zůstane do paměti vryté hlouběji, než jakákoli definice kterou se kdy učil. Pí? Eulerovo číslo? Jateční váha telete? Těžko říct. Ale. Jak se dostanu na Suchdol? 107, STO SEDM, CVII. Maximálně ještě 147.

Stosedmička je však jen označení linky. Typ autobusů, které nás každý den vozí sem a tam je Karosa B 741. Tento 17,3 metrů dlouhý červený drak je široký 2,5 metrů a svou výškou převyšuje hranici tří metrů. Po třech schůdkách, které musíme při nástupu zdolat, se dostáváme do výšky 0,89 m a to jedněmi ze čtyř křídlových dveří. Ačkoli tato harmonika váží plně naložená téměř 26 tun, dokáže se pohybovat až 70 km/h, k čemuž jí pomáhá motor LIAZ ML 636 E o výkonu 175 kW což je 238 koní.

Trocha historie

Karosa B 741 je městský kloubový autobus vyráběný společností Karosa a vystřídal starší, již nevyhovující maďarské vozy typu Ikarus 280. Prototyp autobusu B 741 vznikl v roce 1991. Ještě koncem téhož roku byla zahájena sériová výroba, která pokračovala do roku 1997. Největšími provozovateli městských kloubových autobusů řady 700 se staly dopravní podniky Praha, které jich vlastnily celkem 174.

Dost bylo historie.

Kolik že se nás tam dokáže naskládat?

Podle učebnice pro autobusáky je počet míst k sezení 48 a ke stání 108. Dohromady by se tedy mělo do autobusu vejít přesně 156 lidí. Trošku jsme počítali a po odečtení kabiny, sedadel, madel a drobných zákoutí z celkové plochy, nám vyšlo, že by se do stosedmičky mělo vejít 118 lidí na stojáka, tzn. 166. Praxe je ovšem trošku jiná. Při vůli a narušení všech osobních prostorů, zatlačení loktů do sousedů a při usazení slečen na madla a na klíny sedících pánů se do autobusu Karosa B741 vejde (podle počtu dětí) až 180 studentů. Toto číslo nám potvrdil i jeden z řidičů autobusů.

...do autobusu Karosa B741 se vejde  až 180 studentů...

Brutální technické údaje stosedmičky alias Karosy B741

Třínápravový kloubový autobus je sestaven z přední a zadní části, které jsou navzájem spojeny točnicovým kruhem, umožňujícím horizontální natáčení soupravy v rozmezí 0 – 48 ° a vertikální 0 -10 °. Spojovací část je chráněna měchem. Autobus je poháněn čtyřdobým, kapalinou chlazeným vznětovým šestiválcem s přímým vstřikováním paliva, umístěným v zadní části vozu. Převodovka Voith D863 je třístupňová automatická. Odpružení vozu je pneumatické. Brždění je zajištěno provozní dvoukruhovou vzduchotlakovou brzdou a akumulační parkovací ruční brzdou na zadní kola. Čtvery dvoudílné dveře s vně výklopnými křídly mají pneumatické ovládání. Větrání vozu je zajištěno pěti axiálními ventilátory zabudovanými ve střeše autobusu. Vozidlo je vybaveno nezávislým naftovým předehřívačem pro ohřev kapaliny chladícího okruhu využívané též jako topného média. Bohatě dimenzovaný radiátor tepla je umístěný v přední části karoserie a další radiátory jsou pod sedadly pro cestující a umožňují vytápění prostoru a sedadel.

V pracovní dny je na lince v provozu úctyhodných 11 autobusových souprav, které ve špičce okolo sedmé až osmé a čtrnácté až sedmnácté hodiny jezdí i každé 3 minuty. Ty jsou ještě navíc doplněny linkou 147. V sobotu a v neděli je provoz o dost slabší, na lince jsou pouze dvě soupravy linky 107 a jezdí jen dvakrát do hodiny.

Po obsáhlém hledání informací na internetu vám zde můžeme nabídnout několik zajímavých odkazů:

• Prvním a nejzajímavějším je náš starší článek Legendy ČZU: Řidič autobusu 107 Jirka, kde se můžete dozvědět, komu svěřujeme bezpečí během cesty busem.

• Zde naleznete video jednoho ze studentů, který natočil hádku dvou autobusáků.

• Nejabsurdnější stránka byla asi tato. Naleznete zde fotky a popis potahů sedadel v autobusech po celé Praze

Autobus Karosa B741 linky 107 je živou legendou. Všichni vědí, jaké to je na vlastní kůži překročit zákony mechaniky, když se do autobusu narvaného po střechu nacpe ještě další člověk. Jízda rychlostí chůze do kopce na Suchdol. Dveře, které se zkrátka nechtějí zavřít. A v současné době boj všech náprav autobusu s několika centimetry kluzkého sněhu. Vždy ale nakonec dorazí na místo. Doveze věrné studenty k branám naší vysoké školy a je proto naší nepostradatelnou učební pomůckou bez které bychom se do školy zkrátka nedostali.

Na závěr ještě malý vtípek.

Na Erasmus do České republiky přijede syn mocného arabského šejka. V dopise svému otci píše: "Ahoj tatínku, tak jsem tu nejbohatší a je to tu moc hezké. Všichni ostatní kamarádi jezdí do školy autobusem, jen já jezdím autem….“

Za dva týdny přijde od Šejka odpověď: „V dopise posílám zlatou kreditní kartu. Kup si synku taky autobus. Ať se ti ostatní nesmějí.“

VK