Vyzkoušeli jsme za Vás: Areálem ČZU na vozíčku

Požádali jsme Jakuba Neuberta, aby s námi projel areál na kolečkovém křesle a potvrdil nebo vyvrátil kvalitu ČZU z tohoto pohledu.

Hned na úvod musíme říci, že povětšinou jsou budovy dobře navržené, a tak s použitím výtahů, nájezdových plošin či na dotek zpomalovacích otočných dveří, nebyl s transportem nejmenší problém.

Studentům Agra, PEFky i FLD a FŽP lačnícím po vzdělání, by mělo být bez háčku dopřáno. Stejně tak posluchárna v SICu a obě studovny jsou z tohoto hlediska uspokojivé.

Našli jsme ale i několik míst, která mají co zlepšovat a k našemu překvapení mezi ně patřila i místa nově zbudovaná. Ale hezky popořádku.

První kámen úrazu

I v případě, že má člověk štěstí a narazí na ohleduplné řidiče a spolujezdce (nemusí si v duchu smutně pobrukovat písničku Řiditel autobusu) a přežije tradiční 107 v 8:15, nemá ještě zdaleka vyhráno. Jednou z nejčastějších nástrah, s níž se musí denně několikrát potýkat, je pouhé vystoupení z autobusu. I když jsou autobusy určené pro fyzicky postižené většinou dobře vybaveny a pokouší se cestujícímu cestu co nejvíce usnadnit, pořád je tu jedno velké nebezpečí a tím je mezera, která vzniká mezi dveřmi autobusu a chodníkem. Jak nám prozradil sám Jakub, pravděpodobnost, že do té díry zapadne kolo, je dost vysoká. Mezera je často stejně velká jako na nástupištích v metru.

Jak si stojí KTV?

Tělocvik je povinný z téměř pro všechny první ročníky. A tak naše kroky dál směřovaly právě tam. Jestli si vzpomínáte, ještě nedávno se kolem vchodu vrtalo, bouralo a zase stavělo. Vznikly z toho nové parádní dveře. Kdysi ještě při otevření přesně blokovaly nájezdovou plošinu tak, že by člověk musel projet sklem, aby se dostal dovnitř. Tento nedostatek byl k naší radosti odstraněn. Dveře se dají otevřít dokořán, ale i tak to dá dost práce, protože k nim musíte přijet, zatáhnout za „kliku“ a zase zacouvat. Jakub měl s sebou asistenta, takže vše proběhlo hladce. „Ale těm, kteří s sebou pomocnou ruku nemají, by se hodilo po levé straně madlo.“ říká ergoterapeutka Bc. Eva Hrabalová.

Uvnitř budovy jsme navštívili plavecký bazén. Dámské i pánské šatny a sprchy dostaly výbornou. A samotný plavecký bazén s oddělenými hloubkami udělal dojem.

Horší to bylo s tělocvičnou. Šatny jsou na manipulaci hodně těsné a ve sprchách a na toaletách jsme se vešli tak tak. Některé průchody měly hodnoty lehce nižší, než by podle naší ergoterapeutky měly mít.

Samotný vstup do tělocvičny byl takovou černou tečkou na závěr. Velmi strmý vchod bez madel a ještě poměrně úzký bylo náročné zdolat i s Jakubovým asistentem.

Kruháč aneb kamikadze

Od centra sportu jsme drandili podél kolejí až ke Kruhové hale. Bohužel pod Kruhovkou milovaný klub Kruháč asi zůstane ještě několik let nepřístupný. Tady nezbývá, než si objednat pár Golemů nebo mokem posilněných kamarádů, aby Vás snesli.

Technika = největší oříšek

Do přízemí Techniky se vjede bez jediné vrásky na čele. Ovšem, pokud byste šli na konzultační hodiny do prvního či druhého patra, nemáte šanci. Pokud není skryt v nějaké tajemné komnatě (jako třeba na Katedře skřítků, kterou na TF najdete) není zde ani jediný výtah.

Z nových budov neuspěl jen Dřevařský pavilon

Nedávno otevřené MCEV II se svým přístupem na střechu nabízí již zmíněné zpomalení otáčivých dveří. Nové Agro nemá u vchodu žádné schody a hned v přízemí je výtah. Bohužel jinak krásný Dřevařský pavilon hyzdí veliká vada. U schodů se nachází supermoderní plošina, která by byla nejlepším řešením vstupu v areálu. Jenže místo, odkud se na plošinu nastupuje, má lehký, leč nepříjemný, sklon, kvůli kterému se vozík překlopí dříve, než na plošinu najede.

Pokud se Vám podaří zdolat tento Herkulovský úkol, až u dveří je zvonek, díky němuž by Vám měl přijít někdo z „vrátnice“ na pomoc. Snad byla jen ošemetná náhoda, že na židli uvnitř buňky zrovna nikdo neseděl... Avšak pevně věříme, že kdybychom někoho zastihli, jistě by měl v této situaci mimořádně osobní přístup:

Farma a Menza

Tam i tam se dá proniknout za pomoci vyžádané karty, která umožní vstup dveřmi pod bankomatem. Jinak jsou dveře poctivě zapečetěné.

Těmito místy končí naše exkurze. Celkově tedy areál České zemědělské univerzity dostal 8 bodů z 10.

Ráda bych zde ještě zmínila, že kdykoliv kolem nás procházel někdo ze studentů a viděl, jak se pasujeme s průchody, byla nám nabídnuta pomoc.

Poslední kapitolou našeho seriálu bude již brzy transport sebe sama z Černého mostu na Suchdolský plácek a podíváme se na zoubek i kolejím. Těšit se můžete i na podrobnou videodokumentaci.