Zemědělec debutant

S batůžkem jak do první třídy, mírnou nervozitou a očekáváním, co přijde, vrhám se do rudého ďasa směr periferie Prahy, do jakéhosi Suchdola, který je mi neznámý.

Dusno, teplo, cizí těla namačkaná na to mé v modlitbě, ať už to skončí, trpím kopec na Suchdol. Dveře se otevřou, příval chladného vzduchu a „tady mě máš, zemědělko!“.

Spolu s ovčím davem jdu kamsi, kam ostatní a doufám, že dobře. Tolik lidí!

Mazáci se těší, čekají na klid od práce, brigád a jsou zvědaví na nové předměty, učitele a spol., zatímco bažanti držíc si svůj mokrý index doufají, že trefí do těch správných dveří, neztrapní se a najdou ty pravé, se kterými si budou moci bavit a kteří jim dají ten zaručeně nejlepší tahák o testu. Hlavně nepřijít pozdě, být ve třídě dřív a dělat připraveného - vypadat jako šprt se přeci může hodit - alespoň na střední to fungovalo.

Když vidím sobě podobné, co se snaží zaujmout TOP šprt výraz, jsou rázem mými favority, jelikož nevím, zda předstírají stejně jako já, či jsou skutečně chytří, a tak nepodceňuji stav a podávám pravici. Přeci jen, co kdybych si nechal vyfouknout tohoto potenciálního kámoše někým úplně jiným?

Nezávazná konverzace o rozvrhu, místu bydliště a o tom, jak se sem dostávám. Stejně si nic nezapamatuji, v hlavě se snažím udržet jeho jméno, které se brzy bude ztrácet v závalu dalších jmen nových spolužáků.

Davy lidí, seznamování, výměna čísel a příjemně zvláštní pocit na srdci, že začíná něco nového, velkého a hlavně neznámého. Oči na vrch hlavy, aby něco neuteklo. Hlavně psát hned mamce sms, jaký to tu je a vypadat děsně hustě a vzdělanost maximálně předstírat. Vždyť přece nový statut “vysokoškolák”, to se musí prodat za tepla.

Před rodinou za frajírka, prostě velkého dospěláka, ale v kampusu být slušný a zdravit pro jistotu všechny - coby kdyby - radši i vrátné. Mapu areálu najít vždy jako první, abych se neztratil a náhodou nevypadal jako ten, který se tu vůbec nevyzná.

03 října, 2016 - 17:27 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Pěkný snímek PEFky, takový již nebude možné udělat, kvůli té obludě, kterou tam staví...

Večer usínám s pocitem, jak jsem už velký a dospělost je tak nějak blíž. Z vyjukaného dne mám myšlenky na to, jak to zvládnu a doufám, že to všechno dám. A dám! Za nějaký ten čas budu s úsměvem na první den zmatků vzpomínat.

Pocity nováčka na ČZU zachytila i TV Lesák v dokumentu, který v nadnesené formě vypráví akademický život v kostce jednoho ze studentů FLD.