DENÍK ZOUFALÉHO STUDENTA: Bakalářka
Najít téma k napsání románu k obhajobě další velké zkoušky se podobá spíše lítému boji s dvanáctihlavým drakem, než klasickému studijnímu postupu z jednoho ročníku do dalšího.
Prvním úskalím je výběr katedry a tématu, které chcete svou prací obohatit. Ovšem pozor! Nevybírejte podle lákavých nabídek chemických pokusů a následně hmatatelných výsledků. Na praktickou část totiž můžete u 90% zapomenout. Vaším úkolem bude shromáždění literatury. Praktickou část si nechte na diplomky. Vždyť smyslem získání titulu - který potvrzuje, že nic nejste a nic neumíte - je zvládnout hledání informací a ne se věnovat praktickým věcem. Není nad to, si rok a půl hrát na knihovníka a archiváře.
Na počátku druháku to vůbec nevypadalo jako herkulovský úkol. Prostě na nástěnce studijního oddělení psali, že katedry do konce října vypíší nová nebo aktualizují stará témata. Pak už je to jen na informačním systému, aby neměl jedno ze svých oken.
To je pohoda, říkám si, když se 1. listopadu úspěšně přihlásím do pseudohrocha a dokonce se mi u „témat závěrečných prací“ objeví docela solidní seznam. Jo, tohle je dobrý. A ani nemusím na konkurz! A s prstem na myši na tlačítku „přihlásit se“ klikám na téma s uspokojivým pocitem, že někde, na katedře nečeho, je člověk, který mi dopomůže k titulu. Ještě otevřu mail a napíšu mu, ať vidí, že jsem hezky aktivní. Zavírám okno a odcházím dělat nějakou smysluplnou věc.
O pár dní později se setkám se spolužáky. I oni si chválí, že zapsání proběhlo rychle a hladce. Lalala, sluníčko svítí a máme se krásně. „No, a jaký máš to téma?“ Zeptá se spolužačka. Název byl docela dlouhý, a tak vytáhnu telefon, abych se supersložitým nadpisem pochlubila. Otevřu systém a hrdě hledám svou pýchu. Ale ouha. Z nějakého nepochopitelného důvodu mi bylo téma odebráno. To přece není možné. Prohledám poštu i spam. Nikde nic. Ani zpráva od vedoucího ani od isu, že došlo k poruše.
Rozhodnu se na katedru zajít a zjistit, v čem je problém. Konzultační hodiny jsou dnes, tak hurá na věc. Jsem tam přesně na čas, ale nikde nikdo. Nevadí, počkám pět minut. Deset....patnáct...dvacet. Pod nohama už se rýsuje krásný důlek. Po třičtvrtě hodině si připadám jako Šípková Růženka. A na konci konzultačních hodin odcházím v podobě stoleté Ježibaby.
Přesto se snažím o optimismus. Nakonec, není všem dnům konec. Příště to vyjde. A tak se na to prokleté místo se vydám podruhé. A potřetí. Když už to i napočtvrté vypadalo na boj s větrnými mlýny, objevil se další vyučující. „Co potřebujete?“ otázal se mě tónem, jako kdybych byla jediný návštěvník od vzniku univerzity. „Jdu tady za paní profesorkou.“ Překvapení v jeho obličeji se změnilo v jeden velký otazník. „Proč?“ „Vypsala témata bakalářské práce a já jsem se na něj přihlásila. Psala jsem i mail, ale nedostala jsem odpověď. A dneska mi systém napsal, že jsem odhlášená. Tak tomu moc nerozumím.“ „To se musíte přijít nahlásit vyučujícímu, jinak Vás automaticky odhlásí.“ „O to já se tady už počtvrté pokouším. Chodím sem v konzultační hodiny a nikdy se nikoho nedočkám, tak jak bych to měla udělat, když elektronická komunikace nefunguje?“ Pokouším se oponovat.„Co to bylo za téma?“, ignoruje mou poznámku o absenci vyučujícího. Přečetla jsem název práce přesně ze systému. „Aha, a kde o tom psali?“ „V informačním systému, kde mají být témata od konce října.“ Odpovídám už sama sebou popletená. Dívá se na mě, jestli jsem psychicky v pořádku. „Jo v Hrochovi? No jo, ty dávno neplatí. Ta jsou už několik let stará.“ Tentokrát mu pohled oplácím. „Aha, a kde najdu aktuální témata?“ „No, vaše vedoucí už žádná nevypisuje a dokonce už tady téměř ani není. Kde najdete aktuální nevím, zkuste nástěnku studijního oddělení.“ „Odtud informaci mám, takže u vás na katedře nemám šanci?“ Z mé přehršle otázek začíná být nervózní. „Bakalářky bere kolegyně, ale ta odchází na mateřskou. Na shledanou.“ Sdělí mi a rychle se otočí a upaluje pryč.
Zůstavám na chodbě bez bakalářky, bez vedoucího a bez naděje. Listopadová euforie se nyní podobá spíše vynálezům Julese Verna.
Když se trochu vzpamatuji, posadím se znovu k počítači. Značně prořídlý seznam přectu asi stokrát. Nakonec přece jen něco zaškrtnu. Druhý den pospíchám na katedru, kterou znám a kde se pořád někdo pohybuje. Dočkám se vedoucího. „Dobrý den, já jsem za Vámi přišla kvůli bakalářce.“ vyhrknu na jeden nádech. Podívá se na mě skrz brýle. „Aha, ale teď tu před Vámi byla slečna. A to téma jsem jí dal. Už není volné.“ „Ale já jsem se na něj hlásila včera přes is.“ „To je zajímavé, protože dle mých informací se na něj nikdo nepřihlásil a studentka před Vámi přišla osobně jako první.“ „Ale...“ „Na shledanou!“ A než se naděju jsem vyšoupnutá ze dveří.
Vytisknout a předat místo minimálně jedné výplatní pásky všem učitelům, co takhle vedou práce, za které pak máme diplom. Jeden z nejlepších článků na iZUNu v celé jeho historii. Pochvala pro redakci za koule něco takového vydat.
Cinkne mi telefon. Vyndám ho z kapsy a nevěřím svým očím : Nepřečtené zprávy
Od Info Info: „Ve dnech ... dojde k plánované odstávce informačního systému...“
Mrkni taky na tohle
Komentáře
No a co takhle chodit na prednasky a zeptat se rovnou prednasejiciho zda by se neco u nej nedalo sepsat.Jenze kdyz ono slepe hledat na netu a pak si nekde stezovat je jednodussi....
Informační systémy jsou obvykle od toho, aby informovaly :-))) Je jasné, který je funkční, jiné neexistují a ten funkční také funguje. Obsahuje pravdivé!!!! informace, které se dají použít. Vím, že to je ideál, ale třeba by se ČZU mohla k tomuto ideálu alespoň SNAŽIT přiblížit. Přednášky opravdu nejsou od toho, aby tam někdo řešil BP, DP aj. Od toho jsou KH.
Přesně tak...já jsem to tak udělala a neměla jsem s bakalářkou nejmenší problém!
Když mám v práci špatnou náladu, tak si stačí vzpomenout na czu, na častý boj s větrnými mlýny a jsem rád že jsem pryč. V práci se konečně učím něco užitečného, občas mě to baví a dostávám za to peníze. Nebýt těch stovek prokalenych noci, považoval bych studium za zbytečné.
Když se mne dnes kolegové ptají, proč mám stále dobrou náladu, vzpomenu na ČZU, na boj s větrnými mlýny, na to, jak nic nešlo vyřešit, skoro nikomu to vlastně ani nevadilo, a kolegům doporučím stáž na této univerzitě. I oni pak budou jinde mít dobrou náladu.
Dost by me zajimalo, na kterou fakultu chodi/l autor clanku. Pisu treti zaverecnou praci na druhe fakulte (obe CZU) a takovouto tragedii jsem nezazila nikde. Ze jsou vypsany spatny temata je smutny, a ze nefunguje rezervace pres system jeste vic, ale bez osobni konzultace prednasejici tema studentovi stejne nepriklepne. Takze zkouset neco jako "prihlasim se pres hrocha, ani nezvednu prdel a mam to bez starosti", tak to teda ani omylem. Je takovej problem najit si rozvrh vyucujiciho a podle toho se zaridit? Konzultacni hodiny by mely fungovat,jiste, ale chapejme vysokolsky pedagogy - spousta z nich jsou napul externisti, maji spoustu dalsich akademickych povinnosti atd a garantuju vam, ze denne resi po chodbach zaverecne prace vasich a mych spoluzaku. Trochu vic ucty, prosim.
Pokud se nepletu, tak autorka psala, ze sla vse resit osobne a to nekolikrat, tak, myslim, neni fer ji napadat, ze ani nezvedla zadek... A pokud se mame hlasit pres IS, hlasim se pres IS, nevidim duvod se hlasit jinak, bych jeste byla za blbce, ze to delam jinak, nez je narizeno...samozrejme dalsim krokem je konkurz, konzaktovani vedouciho apod. Prave jsem skolu dokoncila a dost se mi ulevilo, neb administrativni zalezitosti byly mnohdy narocnejsi, nez studium samotne, podrobnosti, myslim, netreba.
Možná by do toho mohl iZun trochu víc zašťourat. Třeba pak budou po katedrách víc šlapat. Už je to pár let, co jsem absolvoval, ale koukám, že bordel tam je stále.
Je to začarovaný kruh, byrokracie je leckdy absurdní, stěžovat si není komu, protože všichni drží basu a akorát si na vás někdo zasekne. Zajímalo by mě, jestli se to někdy vyřeší, nebo si všichni budeme hrát na vysokou školu, ač všichni ví, že je to jen hra.
Nikdy se nic nevyřeší, dokud budou studenti, akreditační komise bude dávat akreditace a MŠMT či EU peníze na zbytečné stavby ( 6. patro, krček na PEF aj.), bude to stále stejné. Jako to je posledních 1000 let.
To mi dost připomíná jednu paní z katedry informatiky na PEFce... Vypsané konzultačky byly na minulý rok, a na stránce měla staré konzultační hodiny. Na email jí trvá odepsat něco mezi týdnem a dvoumi měsíci.
Směr Dejvická
Vytisknout a předat místo minimálně jedné výplatní pásky všem učitelům, co takhle vedou práce, za které pak máme diplom. Jeden z nejlepších článků na iZUNu v celé jeho historii. Pochvala pro redakci za koule něco takového vydat.