DENÍK ZOUFALÉHO STUDENTA: ZEVL vs. ŠPRT
Na střední škole jsem bývala ohromnej šprt. Osvítilo mě uvědomění si toho, že je sice skvělý mít bandu super kámošů, být školním klaunem pro každou srandu, ale ti Vám čestnej titul nepřinesou a naše bývalý motto „Pijem dokud nepadnem, když padnem pijem v leže..“ už vůbec ne. Tak jsem vyměnila lidi za zatuchlý stránky skript. A doufala v lepší budoucnost, než dělat někde v tescu za pár šupů, v horším případě vůbec nedostudovat. Ono totiž dost dobře nejde mít oboje. Je snadný bejt hlupákem s davem, ale vítěz ten bejvá sám.
Výsledkem mé izolace od jakkékoliv pomíjivé školní zábavy, alkoholu a potížistů bylo na konci čtyřletého studia vytoužené vyznamenání u maturity. Pak přišla vysoká škola a já opět najela na svůj biflovací systém. Jenže pak jsem poznala super lidi a došlo mi, jaká je to paráda, lehnout si na záda na trávu před Pefku a k tomu usrkávat z plastového kelímku černého Kozlíka. Od té doby bylo všechno těžká pohoda jahoda. V podstatě jsme na škole žili. A naše starý motto se zase začalo vynořovat v mojí kocovinou zamořený hlavě jako obří neonový nápisy velkoměsta. Praha. Kluby. Kruháč. Farma. Jih. Párty. Kdykoliv jde alkohol okolo, ber ho. Studentskej život, kterej jsme milovali. Možná by nás v tu chvíli někdo mohl označit za těžký zevly. Flákače, který se učej z výcucu výcucu, né-li vůbec. Ohrnovat nad námi nosy a směrem k nám se ušklíbat. Ale. Je tu jedno velké ale. Vždycky jsme si školy vážili. Dmuli jsme se pýchou a školní hrdostí. Byli jsme si jistí svým cílem: vystudovat! Možná je to s podivem, ale opravdu jsme se chtěli vzdělávat. Učili jsme se za pomoci našeho věrného kamaráda rohatého třeba na Farmě. Poslouchali jsme v hodinách. Usilovali jsme o úspěch, stejně jako naši spolužáci, kteří celý den leželi v knihách s vidinou toho, že jednou budeme ti „chytří vysokoškoláci“. A jestli jsme někdy kvůli včerejší párty hard, druhej den prospali Statistiku, hodně moc jsme se snažili, abychom ve zbylých termínech udělali maximum. Možná někdy není vysoká škola nepřítelem, kterého je třeba udolat hordou chytrých a pořádně tlustých knih, možná je to jedna z posledních „bezstarostných“ fází Vašeho života, kterou byste si měli náležitě užít. Je na každém, jakou cestu si zvolí, jestli bohémského zevla nebo našroceného šprta, ale měl by především tu školu studovat rád. Až na škole potkáte jedince, vzdáleně připomínajícího člověka, jdoucího pomalou, šoupavou chůzí, kterou by mu mohla závidět kdejaká zombie, bude se držet za hlavu, jejíž nedílnou součástí budou tmavé brýle, a mumlat něco o tom, že se včera hrozně ožral a dneska má zkoušku, neházejte nad ním vidle do žita, vždyť se mu ČZU „jen“ vryla pořádně pod kůži...a do jater.
Naštěstí jsou stále školy, které nejsou pro zevly. Jak se těším, až se konečně bude za vysoké platit a na podobné typy se nebudou ostatní skládat v podobě daní.
Mrkni taky na tohle
Komentáře
Ten článek je slohově úplně děsný. Už začátek nedává smysl. Asi se autor u jeho psaní zase ožral a píše jazykem dávno vyhynulých kmenů. Naprosto zbytečný článek bez úrovně. PS. Naprostý souhlas s prvním komentářem.
Vypadá to, že autorka studuje HKS na PEFce. To je zcela zbytečný obor, ale asi se právě takovýmto typům líbí. Náročnost nulová, uplatnění tedy také mj. Ale alespoň by snad mohla umět česky, až půjde hledat místo sekretářky (... a pardon asistentky), tak aby měla mezi dalšími uchazeči nějakou výhodu. V IZunu začínají převládat podobní, sloh děsný, gramatika nula, články o ničem. Ono to přílišné požívání alkoholu může mít následky. Jinak to bejt, bejvá atd. autorka evidentně považuje za umění, vždyť to je Art.
Přijde mi to jako neškodné studentské zamyšlení v rubrice Hnůj art. Na umění si v iZUNu nikdo nikdy nehrál. Školné bychom zavést měli, ale ne kvůli lidem, co si rádi užívají. Mělo by existovat proto, aby škola mohla zaplatit "učitele" z praxe (manažery, fin. ředitele a jiné odborníky z úspěšných firem). Je úplně jedno, jestli na tyhle kvalitní lidi, co mají žákům co předat, budou přispívat lidi, co chodí spát po Večerníčku nebo ti, kteří na přednášku přijdou rovnou z nějakého večírku.
Zrovna PEFka ale finanční nouzí asi netrpí, otázkou je, zda se peníze dávají na to správné místo. Na ty správné stavby :-))) Lidé z ekonomické praxe na jiné školy běžně chodí a učí tam ( VŠE, IES UK aj.), často i za pár peněz, jednak je to baví a jednak si tam mohou vybrat do svých firem lidi. Úspěšnému manažerovi je jedno, zda mu dají za hodinu 250( nebo dokonce 800) nebo nic. Ale asi je nebaví učit nemotivované studenty, některé ne moc chytré, kteří si chtějí jen nějak zaplnit pár let co nejméně náročným studiem.
A já souhlasím! Člověk si taky musí v životě trochu užít a nenechat ze sebe sedřít kůži...
Sedřít kůži? Mluvíte o medicíně, FJFI ČVUT, VŠCHT, FEl ČVUT, MFF UK či o něčem podobném? Na PEFce opravdu z nikoho kůže nedřou, je to dost zašívárna.
Mluvím obecně. Protože život by neměl být neustálá honba za více a více penězi... I na PEFce jsou lidé, pro které je ta škola těžká... A přesně jak říká autorka: je to o tom, jak si to člověk udělá, jakou si v životě zvolí cestu.
Co má studium kvalitní školy společného s honbou za penězi? Ty řeči o zvolení cesty jsou spíše kyselé hrozny, části studentů PEF nic jiného nezbývá, neboť je jinam buď nevzali, nebo je odjinud prostě vyhodili (z VŠE, FEL, FIT atd.). To, že pro část studentů je i PEF těžká, je pravda. Vzhledem ke stále se snižující bodové hranici se přijímají i lidé, kteří nepatří na žádnou VŠ. Proč se přijímají? Protože studenti jsou třeba kvůli penězům.
Směr Dejvická
Naštěstí jsou stále školy, které nejsou pro zevly. Jak se těším, až se konečně bude za vysoké platit a na podobné typy se nebudou ostatní skládat v podobě daní.