Probdělá noc

Série povídek na pokračování.
Díl 1.
Podobnost s osobami či událostmi je čistě náhodná.

__________________________________________________________________________________________________

Do háje.

Před ní vzdychal notebook, na kterém běžela už tak třetí smyčka Padesáti odstínů čehosi. Natáhla ruku, aby erotickou scénu číslo miliarda zastavila. Zamžourala na dolní okraj obrazovky na čas. 

03:08

Sakra! Museli jsme usnout. 

Bliklo jí hlavou poměrně logické sdělení.

Pokusila se rychle vstát, ale Jeho ruka kolem pasu a střep v hlavě ji stejně prudkou reakcí vrátily na proleželou matraci. Postel zavrzala.

Alice se pod rukou přetočila na druhý bok. Podívala se na kluka, který ji tak majetnicky svíral. 

Takhle zblízka vypadá tak jinak. 

Potlačila nutkání pohladit ho po vlasech a sjet po uvolněném čele na perfektně vytvarovaný nos. Pozorovala, jak se mu pohybují víčka. 

Co se Ti asi zdá. Nejspíš nějaká čuňačinka, to by Ti bylo podobný. 

Ze zasnění ji probralo vrnění telefonu na druhé straně pokoje. Vymanila se z jeho objetí a pomalu se posadila na postel. Vstala rychlostí šneka v důchodu a bosé chodidlo ji zastudělo. V šeru pod ním rozeznala prázdnou flašku vodky. Nešikovně z ní sklouzla tak, že se láhev rozkutálela po křivé podlaze se stoletým linem a s tlumeným ciknutím narazila do stolu. 

Alice zasyčela a ohlédla se na spáče. Ani to s ním nehnulo. S opatrností provazochodce ťapala k telefonu, jehož displej jí stále svítil na cestu. 

Tři ztracená volání. 

Ostřila na displej.

Moment! Ne tři, osm! Pět od Andy, jeden od .… Mamky. SAKRA! Jsem mrtvá. Kdo jsou ty poslední? …Aha, tak vida. Nakonec se ozval.

Třesoucí se rukou rozklikla sms od maminky.

„Jsi v pořádku?!?! Dva dny ses neozvala.“

Alice začala spěšně ťukat odpověď. Zvýšil se jí tep a zčervenala jako vždy, když se cítila provinile. U „Ahoj Maminko“ se ale zastavila.

Krucinál. Vždyť já jí nemůžu odepsat teďka. Ráno si přečte zprávu i s časem a já dostanu čočku, že chodím spát pozdě. Je to legrační vzhledem k tomu, že je mi dvacet tři. Ale má prostě strach kvůli tomu, co se mi stalo vloni…Od té události jsem jí slíbila, že se každý den ozvu alespoň smskou. No nic, napíšu jí ráno.

Posbírala zbytek věcí, odemkla dveře a naposledy se otočila. Diovský xichtík s duší Háda dál lehce oddychoval.

Hm… Ty se máš. Ráno se probudíš a Tvoje jediná starost bude, proč tam nejsem. Zatímco já už se v tu dobu budu smažit v totálním pekle. 

Povzdychla a zaklapla dveře. Klika zařinčela a na druhé straně vypadla. Alice se rozběhla po schodech dolů.

„Názdáááár, Kočko! Kde se celej večer couráš? Ani dovolat jsem se Ti nemohla!“ rozšafně chrčela holka v děrovaných punčochách se silnou vrstvou červené rtěnky na plných rtech.

„Ty krávo! Andy, ty vypadáš, co je?“ zmateně pozorovala Alice kamarádku.

„Jsem ti tooo, volala. Trochu se nám to na Céčku protáhlo…“ culila se Andrea.

„Myslíš na Kruháči, vzhledem k času, ne?“ ušklíbla se Alice.

„Néééé, na Céčku, já pak šla s klukama z lesárny na vodnici. Před-stav si, že je-den z nich má kar-tu naho-ru na MCEV.“ škytala Andrea.

„Aha, tam bych určitě šla v týhle kose…“ otřásla se Alice.

„Sim Tě. Škyt. Tam mě vzal až ke konci. Akorát je mi ňák šoufl. Půjdeš mi podržet vlasy, je mi nějak blivno.“

Alice povzdechla, podepřela Andreu a dotáhla ji na nejbližší záchod. 

Ozřalá ženská je hnus.

Pomyslela si Alice, když Andrea podlehla dávivému reflexu. 

„Kdes teda vlastně byla?“ vyzvídala Andrea, když si papírovým ubrouskem utírala pusu.

„No…“ začala Alice a chvíli přemýšlela, jestli má říct pravdu, anebo radši mlžit. Jenže nervová propojení zaznamenala výpadek a dřív, než ze sebe něco vymáčkla, vpadla jí do řeči kamarádka.

„Ne. NE! Neříkej mi, žes byla u něj…s ním? Pod ním?“ třeštila krví podlité oči Andrea.

Alice pochopila, že odpor by byl marný a lehce kývla.

„Byla. U něj. Nic víc. Dívali jsme se na film…“ začala Alice pomalu.

„Jasně. Do tří?“ až překvapivě briskně zareagovala Andrea.

„Usnuli jsme...“

„Jakože nic nebylo?“ prahla zvědavostí kamarádka.

„Řekla jsem, dívali jsme se na film…“ začínala být Alice už unavená z křížového výslechu.

„Tak to je teda chudák. Fakt nic nezkusil?“

„Co s tím pořád máš?“

„Zlato, když Tě kluk pozve, aby ses s ním podívala na film, znamená to „podívat se na film“.“ Naznačila Andrea uvozovky.

„Aha. No, tak my jsme se fakt dívali.“ šťouchla do ní Alice.

„Na co?“

„Padesát odstínů…“

Andrea se podívala na Alici pohledem, který říkal: „Jako vážně? To Ti to ještě nedošlo?! “

„Tak to jste se mohli klidně rovnou kouknout na porno… Líbíš se mu a on Tobě, tak v čem je problém?!“ mudrovala Andrea.

„Víš co, ty poblijóne? Nech si svá moudra pro kluky z lesárny. Ty to bude určitě rajcovat…“ řekla Alice a vstala. „Už půjdu, ty to zvládneš.“ Dala Andree koňára do ramene.

„Jasný, tak zdarec…“ kníkla Andrea.

Alice dopnula svůj červený kabát, usmála se na kluka na recepci, aby ji pustil ven a vyběhla na mrazivý vzduch.

Ulička hanby voněla ostrým vzduchem s příměsí moči a u JIHu i trochou zvratků. Přemýšlela, jestli jí život v těchto budovách chybí.

Je to tady úplně jiný život, než máme s klukama na privátu. Jsme vystřiženi z dění… Na druhou stranu neriskuju, že dostanu dalšího příšernýho spolubydlu. A to jsem si myslela, že bydlet s klukem bude fajn. Ale tak je kluk a kluk no… 

Zadívala se na stříšku nad vchodem do Ředitelství KAM. 

Hm…Tam jsem HO prvně potkala. To byl skvělej mejdan, kterej mi ale totálně proházel všechno v životě. Tehdy to začalo, když nás zavřeli venku a my tam museli přenocovat. 

Hlasitě klopýtala po rozbitém asfaltu. U hlavního vjezdu na ČZU zabočila doleva a zamířila na byt.

Píp. Zpráva.

Kdo je v tuhle děsnou hodinu vzhůru?

„Čau A. hele, kolik máš zdrojů v tý seminárce? Stačí mi jich patnáct?“

Do hajzlu. Seminárka! Tak to dneska zase vypadá na nonstopáč.

Otočila klíčem v zámku a vešla do tmou zaplněného bytu. Shodila boty, nasadila si horské huňaté pantofle ala yeti a vplula do kuchyně. Natáhla se k polici s rozpustným kafem a postavila vodu.

„Ahoj, Zlato.“ Ozvalo se za ní.

Potlačila vyjeknutí z úleku a otočila se. Před ní stál blonďatý rozčepýřený kluk v rozdrbaném triku a džínách a s kytkou v ruce. Zarazila se.

Co to má znamenat?! 

„Co blbneš, Ondro?“

„Já se Ti fakt hrozně omlouvám. Za to, jakej jsem idiot. Nechtěl jsem Tě naštvat… Čekám na Tebe celý večer.“

Přistoupil k ní a dal jí usmiřující pusu.

Usmál se, když se Alici podlomila kolena a schoulila se mu do náručí.

„Byly jste někde s Andrejkou?“

Alice sotva popadla dech. Vypnula vodu a levou rukou otevřela lednici. Vytáhla z ní plechovku piva a šumivým lup ji otevřela.

…

Pokračování příště.