Když se nikdo nedívá

5. díl povídky z kampusu, kde veškeré podobnosti s postavami a činy jsou čistě náhodné...

Předchozí díly

S01E01 - Valentýnská zkouška

S01E02 - Ráno plné rozpaků

S01E03 - LÁSKA. ROZCHOD. KAMIZOLA.

S01EO4 - Odvrácená strana ČZU

Postavy:

• Karolína, studentka ČZU
• Míša, Karolínina spolubydlící
• Klára, záhadná rudovláska, Karolínina nová spolubydlící
• Zrzoun, kluk, který Karolínu nalákal do Víkendového klubu
• Jakub, student FLD

---

V posledním díle se událo:

Karolína, studentka Agra, ačkoliv ČZU navštěvuje již třetí rok, zůstává poprvé na koleji přes víkend. Kvůli peripetiím se spolubydlící Míšou na ni Míša podala stížnost na ředitelství kolejí. Karolíně tak hrozí vystěhování. Zároveň zjišťuje, že nestíhá dopsat BP dle požadavků vedoucího, i když má domluvené posunutí termínu kvůli Erasmu v zimním semestru. V zoufalství (a ze zvědavosti) přijímá nabídku záhadného Zrzka, který ji pozval na tajné setkání do Libosadu, kde Karolínu zdrogoval. Druhý den ji najdou vysvětlení-požadující rodiče na schodech před jejím pokojem. Situaci zachraňuje tajuplná rudovláska Klára, která se náhle objeví a odvrací rodinnou katastrofu smyšlenou historkou. Klára je Karolínina jediná spojka s předešlou nocí a zároveň údajně i nová spolubydlící, podle níž se Karolína stala předešlou noc členkou Víkendového klubu. Na vysvětlení promítá Klára Karolíně video:

Karolína se naklonila nad displej. Za prvních pět vteřin se zděsila.

„KDO TO JE?“ vykřikla.

„Ty,“ pronesla nevzrušeně Klárka.

„A jak?!“ zalykala se Karolína.

„Začalo to takhle, přišla jsi mezi nás a po welcome drinku jsi složila přísahu, že chceš vstoupit do Víkendového klubu,“ trpělivě vysvětlovala Klára.

„Co je to za úchylárnu? Jak jsem mohla skládat nějakou přísahu, když jste mě sjeli?“ odvracela Karolína oči od displeje. „Co přijde dál? Rituální obětování?!“

„Počkej, to mám na dalším videu,“ řekla Klára naoko vážně. „Šmarjá né! Dělám si z Tebe bžundu, nejsme žádná ujetá sekta. “

„Mně to zatím tak připadá. Co se dělo dál?“ Karolína marně pátrala v tupé hlavě.

„Čučíš jak bacil do lékárny. Tělo máš krev a mlíko, ale nic nevydržíš. Dávka, cos dostala, nikoho z nás tak nerozparádila, měli jsme co dělat, abychom tě dohnali,“ náramně se bavila Klára.

„Připadám si jak v nepovedený venezuelský krimi telenovele,“ odsekla podrážděně Karolína.

„Děsně jsi byla vyřízená z bakalářky. Žes ji poslala po termínu a přišla Ti nějaká automatická odpověď, že ten člověk už není v kanclu a poštu nepřijímá nebo tak něco.“

„Do haj*lu! Bakalářka! To si pamatuju. Proto jsem vyběhla do „Libáku“, kdybych ale tušila, co je to za pí*ovinu, nelezla bych tam.“ Karolíně začínalo být šoufl.

„Hmmm, být Tebou, tak bych na to tak nenadávala,“ zvážněla Klára.

„Řekni mi jeden jediný důvod,“ ušklíbla se Karolína.

„Tvůj vedoucí BP je Pepa, hm?“

„Jo, velký pán Josef. Proč jako?“ zbystřila Karolína.

„Podívej se na mobil,“ usmála se Klára.

Mail: Vedoucí BP

Vážená kolegyně, přijímám Vaši BP. Dostavte se pro poslední zápočet, přineste mi na katedru vytištěnou verzi, hned ji předáme oponentovi, abyste stihla SZZ v řádném termínu.S pozdravem,

„Co to sakra?!“ četla Karolína zprávu znovu a znovu. „To ale znamená…“

„Jo, seš skoroabsolventka.“

„Nechápu to, jak to…?“

„Víkendový klub má svoje nitky. Nicméně to nikde nerozšiřuj. Mlč o tom i o členství a buď ráda,“ řekla Klára.

„Proč byste mi pomáhali?“ pochybovala Karolína.

„Podívej, tohle je prostě součástí toho, co tvoříme. Navíc po tom, co jsi splnila jeden z rituálů, jsi ukázala, že máš koule.“

Karolína se zatvářila nechápavě, odložila hrnek s kafem a chtěla si složit kolena pod bradu. Píchlo ji v levém.

„Co to sakra?!“

„Přesně o tomhle mluvím. Bolí Tě koleno, hm? Víš, jak se Ti to stalo, Kájo? Přitom jsme se daly dohromady my dvě,“ přeběhl Kláře úsměv po rtech.

Zavrtěla hlavou.

Klára soucitně pokývala hlavou a pustila Karolíně poslední video.

Karolína nevěřícně zírala na svou postavu, která stojí před zábradlím vodní nádržky vedle Techniky a strhává ze sebe oblečení. A nejen ze sebe. I ve tmě byl sem tam vidět záblesk rudých vlasů. Karolína zapomněla mluvit, když dopadl poslední kus oblečení - její krajkové kalhotky na zem. A v momentě, kdy obě osoby přelezly zábradlí a za povzbuzování ostatních členů skočily do vody, i dýchat. „Vivat vitae, vivat!“ volala Karolína z videa.

Karolína sedící na posteli zčervenala.

„Prosím, řekni, že je to videomontáž.“

Klára kroutila hlavou.

Video pokračovalo. Obě dívky vylezly z vody. Popadly věci a rozběhly se směrem ke Kruhovce. Poslední záběr byl už na klidnou jemnou hladinu a statečný leknín, který přežil vlnobití.

Karolína už se nadechovala, ale Klára ji zastavila. Objevil se nový obraz. Karolína slyšela ze tmy svůj úpěnlivý hlas. „Je mi zima. Pojď mě zahřát, Rudovlásko.“ Protančila do záběru. Stála před betonovým chodníčkem, který spojuje Kruhovku a pivovar. V mžiku se k ní přiblížila Klára. „Kájo, dnes už to stačí,“ zněl její sametový hlas. „Né. Copak se Ti nelíbím?! Nebo se bojíš? Tak si vezmi někoho s sebou,“ mluvila Karolína ve videu jako ze sna. „Já se klidně přidám,“ ozval se čísi hlas a ke stále ještě polonahým dívkám se přiblížila klučičí postava.

Karolína sebou škubla. Bez kamizoly ho nejdřív nepoznala. Teď ji to konečně trklo.

To je přece ten kluk z Myslivecké. Jak se jmenoval? Karel? Ondra?

„Kubo, dej pokoj,“ plácla Klára na videu Jakuba. Karolína se ale vložila do rozhovoru: „Jen ho nech, Rudovlásko, mně se líbí!“ švitořila a přitáhla si Kubu k sobě. Přitočila se k němu a políbila ho na krk. Potom se otočila na Kláru. „Kájo, seš pořád sjetá. Fakt to chceš?“ pochybovala Klára. Karolína se místo odpovědi ke Kláře sklonila a vlepila jí krátkou, ale vášnivou pusu a plácla ji přes zadek. Klára s Kubou na sebe jemně kývli. Karolína s divokým výrazem v očích chytila Kubu za pásek a Kláru za tričko. „Tady jsme moc na očích,“ otočila se a zamířila pod stromky za Kruhovku. Jakmile ale odhodlaně našlápla levou nohou na okraj chodníčku, noha jí podklouzla a kolenem přistála přímo na hraně. „Sakra! Au!“ zaúpěla. Klára jí ohmatala koleno. „Můžeš se postavit?“ „Ne. Au!!“ skuhrala Karolína a z očí jí vytryskly slzy. „Tak jo, Kubo, konec hrátek. Pomoz mi s ní. Odtáhnem ji na kolej.“

Po displeji Klářina telefonu přeběhlo černobílé šupinování. Vypla video a podívala se na Karolínu.  

„Co je Kájo, jsi v poho?“ upírala na ni oči.

„Jo, jen bych myslela, že si svou první trojku budu pamatovat,“ odpověděla zmatená Karolína.

Ticho.

„Na druhou stranu jsi toho tolik nepropásla. Nebyla to tak úplně trojka. Spíš předehra, praxe, kdybys chtěla někdy točit lesbický porno,“ pokusila se situaci odlehčit Klára.

Slunce dočepovalo plnou nádrž a dalo jasně najevo, že ho žlutohnědé závěsy nezastraší. Karolína seděla na posteli jako oukropec a pozorovala rudovlasou Kláru před sebou.

„A co bude dál?“ prolomila barikádu Karolína.

„Ty bys měla jít za rodiči a udělat ze sebe hodnou holku. A od pondělka bydlíme spolu.“

„Klub?“

„Začneš se seznamovat s pravidly. Jsi zaháčkovaná,“ kývla Klára.

Karolína i Klára se zvedly.

Když Karolína zamykala pokoj, otočila se ke Kláře.

„Proč si myslíš, že kývnu? Co když na to chci zapomenout? Anebo to poslat jako námět do seriálu Věřte, nevěřte?“

„Nechceš, Kájo. Máme Tě. Poznáš sama. Prostě si nemůžeš pomoct,“ objala Klára Karolínu a vyběhla po schodech.

„Nejsem zaháčko-… počkej Klárko! Nejsou náhodou všude bezpečnostní kamery?!?!“ zděsila se Karolína

„Jasně, odkud myslíš, že mám to video? Tak v pondělí,“ ozvalo se shora.

...