Sváteční suchdolácká poezie

Z hromádky sypaných čajových lístků,

věštím si hodnoty ztráty a zisku.

Když zrovna zkouším i čtvrtletní HDP,

na dveře JIHu někdo mi zaklepe.

Z ticha a poklidu mé klidné seance,

ze kterých vzešly mi příznivé niance,

otáčím zraky ke starým dveřím,

že dívka stojí tam potají věřím.

Je tam. Má sousedka, příjemná a milá,

co se mnou na akci převčírem pila.

Co děláš? Neruším? Můžu jít dál?

Pouštím jí, schovávám sýr, co tu zrál.

Sedne si na postel a potom ptá se

„Víš, že den studentů už je dnes zase?“

„Nevím“. A pomalu sedám si taky,

venku se válejí smogové mraky.

„Dnes je den studentů, furt myslím na ně,

jak na ně před léty mířily zbraně.

Jak byli stateční a padli za náš stát,

chrabrost a odvahu nejde jim brát.“

Mluví, já kývám, je plná vášně,

osudy studentů bere dost vážně.

Sedím a vyčkávám co bude dál,

kdyby snad tamto? To bych se smál.

Když skončí tak se hned k mé paži přitulí,

na záda na postel v mžiku mě překulí.

„Je to fakt zajímavé, kde jsi to vzala?“

Odpověď šeptla mi a pak mi dala.

Vše si prý přečetla na iZUN plátku,

nikdy bych nevěřil že vrznu si díky svátku.