Antilopa Derbyho v Senegalu — záchrana kriticky ohroženého zvířete
Poprvé jste se mohli na našich stránkách o antilopě Derbyho dočíst v krátkém článku informujícím o spolupráci studentů ČZU na záchranném programu v Senegalu. Začátkem prosince minulého roku pak proběhla na ČZU výstava Pomáháme jim přežít: Největší antilopa, o které jsme vás na našich stránkách také informovali.
Kapitoly - rozcestník:
Byla jednou jedna antilopa
Antilopa Derbyho je největší africkou antilopou, o čemž vás jistě přesvědčí i skutečnost, že samci dosahují kohoutkové výšky až 180 cm a hmotnosti kolem 1 000 kg. V Africe žijí dva poddruhy antilopy Derbyho, a právě jeden z nich je kriticky ohrožený. Tento západní poddruh (Taurotragus derbianus derbianus) již totiž ve volné přírodě pouze přežívá a můžeme ho najít jen na území Senegalu, v národním parku Niokolo Koba. K záchraně tohoto poddruhu slouží dvě rezervace nacházející se na území Senegalu — Bandia a Fathala. Záchranný program antilopy Derbyho probíhá v těchto rezervacích za účasti českého sdružení Derbianus CSAW.
Druhý poddruh (Taurotragus derbianus gigas) je na tom co se množství jedinců týče výrazně lépe, ačkoli jsou jeho počty také velmi nízké (odhadují se na 15—20 tis. jedinců).
Legenda o antilopím guláši
Dovolím si hned v úvodu ještě trochu rozvířit známé fámy o tom, že toto zvíře pomáháme chránit tím, že si zajdeme do menzy na chutný antilopí guláš (sarkazmus). Záchranný program na antilopu Derbyho totiž začal vznikat společně se zdánlivě antagonickým projektem farmového chovu antilop losích. Antilopa losí (Taurotragus oryx) patří s antilopou Derbyho do stejného rodu Taurotragus, a na první pohled si tedy mohou být podobné. Zdání ale klame, opravdu se nejedná o stejný druh a nelze je tak v žádném případě zaměňovat.
Antilopa losí je v současnosti chována v novém areálu v rámci Školního zemědělského podniku v Lánech — odtud tedy pochází antilopí maso, se kterým jste se pravděpodobně v některém z gastronomických zařízení v rámci areálu ČZU setkali.
Farmový chov běžné antilopy losí by mohl pomoci snížit tlak na volně žijící kriticky ohroženou antilopu Derbyho.
Říkáte si, jak asi může kriticky ohrožené antilopě pomoci to, že se o kus vedle bude chovat její druhová kolegyně na maso? Asi nejzákladnějším problémem je ilegální lov volně žijících ohrožených zvířat. Maso z farmového chovu, které bude vyprodukované v místě výskytu těchto ohrožených druhů, by totiž mohlo přispět ke zvýšení zaměstnanosti a zlepšení výživy tamních obyvatel, v konečném důsledku by pak díky tomu mělo dojít také ke snížení zmiňovaného ilegálního lovu. Farmový chov antilopy losí nakonec v Senegalu nebyl realizován, avšak oba projekty spolu i nadále úzce spolupracují, a to především v oblasti výzkumu.
Společný začátek, aneb jak to všechno vzniklo
Na konci 90. let minulého století byl ředitelem Institutu tropů a subtropů na ČZU doc. Ing. Karel Otto, CSc., a právě jeho osoba stála u zrodu programu na záchranu antilopy Derbyho (společně s projektem již zmiňovaného farmového chovu antilop losích). Doc. Otto hledal v té době téma pro spolupráci se západní Afrikou, a tak nabídl několika zemím v této lokalitě spolupráci. O nabízenou spolupráci projevil zájem Senegal. Byli to pak sami Senegalci, kteří navrhli, aby se ČZU zapojila do záchrany konkrétně antilopy Derbyho. Od samého počátku se jedná čistě o česko-senegalskou (nebo chcete-li senegalsko-českou) záležitost. Tím je také projekt jedinečný. Občas se samozřejmě účastnily i instituce z jiných zemí, avšak jednalo se spíše o příležitostnou spolupráci v malém rozsahu. Počátek historie této unikátní spolupráce pak lze datovat rokem 2000, kdy byl spuštěn první projekt — z přírody bylo odchyceno 6 zvířat, která se stala základem tohoto záchranného programu. Bohužel stejný rok během realizace projektu sám iniciátor doc. Otto v Senegalu umírá.
V současnosti má záchranný program antilopy Derbyho tři základní pilíře. Kromě řízení chovu a výzkumu je to také vzdělávání. Dlouhodobá záchrana druhu je totiž možná pouze za podpory místních obyvatel, tu ale mohou antilopy získat pouze tehdy, budou-li je tamní obyvatelé znát.
K čemu by nám taková antilopa byla dobrá, když bude za plotem?
Do rezervací jsou tak pořádány exkurze pro děti základních škol a semináře a workshopy pro strážce, průvodce, učitele a zástupce senegalských obyvatel.
Dobrovolníci tisíce kilometrů od domova — Derbianus CSAW
Hlavním partnerem projektu na záchranu antilopy Derbyho je v Senegalu Společnost pro ochranu životního prostředí a fauny Senegalu, která provozuje v této zemi dvě rezervace. Na bedrech této společnosti leží hlavní finanční zátěž týkající se například výstavby obor, udržovaní a oprav plotů a zajišťování permanentního dozoru nad stády antilop v rezervacích. V obdobích sucha pak zaměstnanci rezervací dodávají stádům doplňkové krmivo.
Druhá část, z české strany, je financována z různých grantů a projektů, v současné době pak i ze sponzorských darů sdružení Derbianus. V roce 2000 se začínalo s projektem Ministerstva zahraničních věcí ČR, postupně se pokračovalo ve spolupráci s Akademií věd ČR a také s Ministerstvem životního prostředí ČR. V roce 2009 byl uzavřen poslední velký projekt a bylo zjištěno, že tímto způsobem není možné pokračovat dál. Senegal totiž přestal patřit mezi prioritní země české rozvojové spolupráce (do té doby se totiž jednalo o tzv. rozvojové projekty). Česká vláda z tohoto důvodu již nemohla dále tyto projekty podporovat a osud antilopy Derbyho se tak na čas ocitl na hraně. Dobrovolníci, kteří se až do této chvíle na záchranném programu podíleli, se však nehodlali vzdát.
Říkali jsme si, že buďto bude konec, nebo se to rozjede.
Na začátku roku 2010 byla na ČZU uspořádána tisková konference na toto téma a ze svých soukromých zdrojů si dobrovolníci (odborníci z Institutu tropů a subtropů) zaplatili jeden rok provozu záchranného programu. I díky tomu se výsledně podařilo založit občanské sdružení Derbianus CSAW (Czech Society for African Wildlife) při České zemědělské univerzitě v Praze (oficiálně schváleno Ministerstvem vnitra ČR dne 18. srpna 2010). Většina členů sdružení je stále z ČZU, výjimkou ale nejsou ani lidé mimo naši univerzitu.
Setkání s největší antilopou si nenechal ujít ani český prezident Václav Klaus se svojí chotí Livií. Delegace se také setkala se dvěma členkami sdružení Derbianus, a to 30. listopadu 2011 přímo v senegalské rezervaci Bandia.
Ukaž mi svoje pruhy!
Momentálně se přímo v Senegalu nachází dvě studentky ČZU, které provádějí identifikaci nově narozených mláďat. Ta se rodí v období od listopadu do únoru. Aby se mohlo provádět řízení chovu, je nezbytné znát kompletně identitu jednotlivých zvířat. Navíc je třeba vzhledem k vysoké příbuznosti mezi zvířaty velmi pečlivě vybírat jedince do chovu a sestavovat stáda z vhodných samců a samic. Identifikace nově narozených mláďat probíhá každoročně a vyžaduje notnou dávku trpělivosti.
Děti na nás mávají a ptají se, jak se mají antilopy.
Identifikační tým chodí spolu se stádem, sleduje mláďata a pořizuje jejich fotografie. Jak můžete vidět na fotografiích, každá antilopa Derbyho má na bocích jedinečné pruhování (jelikož se toto pruhování celý život zvířete nemění, jedná se vlastně o takový antilopí čárový kód). Identifikační tým pruhy spočítá a zakreslí jejich tvar a rozmístění. Na základě toho je vytvořena identifikační karta antilopy, kde jsou kromě dalších údajů uvedeny i rodiče mláděte, přičemž otcem je hlavní samec ve stádě. Najít maminku malé antilopy už ale taková sranda není. Identifikace právě narozených mláďat je totiž pro člověka poměrně nebezpečná (představte si, že vás prožene antilopí máma vážící 400 kg), a proto se provádí až několik dní po porodu, kdy se narozené mládě připojí ke zbytku stáda. Aby to ale identifikační tým neměl příliš jednoduché, antilopa Derbyho má ve zvyku zakládat jakési školky, kdy hlídá jedna samice hned několik mláďat.
Jednou za čas se pak mládě od ostatních odtrhne (nebo za ním matka přijde do školky), aby se od ní napilo mléka. A to je ten pravý čas mládě sledovat a zjistit, která že z antilop ho vlastně porodila (provádí se samozřejmě více sledování).
Jak můžu antilopě Derbyho pomoci?
Některým z vás možná po přečtení tohoto článku bleskla hlavou myšlenka, že byste se také rádi zapojili a podali antilopě Derbyho pomocné kopýtko. Je to samozřejmě možné, a to hned několika způsoby.
Přímo na stránkách o.s. Derbianus CSAW naleznete sekci Jak pomoci, kde si můžete vybrat ten druh pomoci, který vám osobně nejvíce vyhovuje. Pokud patříte mezi ty movitější, můžete například poskytnout finanční příspěvek na konkrétní akci (přestěhování antilopy do nového stáda, identifikace mláďat apod.) nebo jednoduše přispět libovolnou částkou na provoz sdružení. Finančně můžete přispět ale také koupí některého z výrobků, jejichž nabídku naleznete také na webu sdružení, v sekci E-shop.
Nemusíme ale hovořit pouze o podpoře finanční, další z možností je i materiální pomoc. Derbianus uvítá jakékoli vybavení do terénu, ať už se jedná o terénní automobil, GPS, fotoaparát nebo třeba spací pytel či jakékoli outdoorové vybavení. Nemusíme zapomínat ani na kancelářské potřeby a vybavení. Není vždy nutné, aby se jednalo o zcela novou věc, chystáte-li si tedy pořídit například nový fotoaparát nebo notebook a domníváte se, že by ten starý mohl dále posloužit dobré věci, určitě neotálejte a sdružení kontaktujte.
Další variantou jak přidat ruku k dílu je dobrovolnictví. Můžete se tak přímo účastnit aktivit sdružení a přispět k záchraně ohroženého druhu osobně. Sdružení ocení odbornou pomoc v různých oblastech, jako je například finanční a právní poradenství, IT, webdesign, překlady a korektury textů atd. Necítíte-li se ale býti dostatečným odborníkem, a přesto byste rádi pomohli, můžete se zúčastnit třeba prodejních a propagačních akcí, které sdružení v rámci programu na záchranu antilopy Derbyho pořádá.
Je také možné stát se členem Klubu Derbianus, členství v klubu je bezplatné a stačí k němu jen vyplnit formulář na webových stránkách sdružení. Další, řekněme nejméně náročnou, možností, jak můžete nepřímo pomoci, je prosté kliknutí na pověstné facebookové tlačítko To se mi líbí anebo Sdílet. Sdružení Derbianus má totiž i své facebookové stránky, kde pravidelně informuje o dění v Senegalu a dalších aktivitách konaných sdružením. Pomůžete tím mezi své přátele a známé rozšířit informace o důležitosti existence tohoto sdružení a celého záchranného programu vůbec.
Poděkování
Závěrem bych velice ráda poděkovala Ing. Karolíně Koláčkové, Ph.D., která je jedním ze zakládajících členů a zároveň předsedkyní o.s. Derbianus CSAW, za poskytnutý rozhovor, informační materiály a fotografie.
Za celou redakci našich novin pak přeji celému sdružení i nadále mnoho úspěchů ve veškerých jeho aktivitách.
Směr Dejvická
