Keltská noc Harrachov! Punkově zaměřený pidifestiválek s megaatmosférou.

Dorazil jsem již ve čtvrtek v takzvaný „den pro nedočkavé“. Žádná extra zajímavá hudební produkce, kromě snad VHS, se nekonala. Ještě nebyl zavedený vstup a hlavně, v horním stanovém městečku se nacházelo pouze pár nedočkavců a díky tomu, jsem si mohl vybrat nejlepší místo přímo uprostřed doskokové dráhy

harrachovského skokanského můstku. Později jsem zjistil, že to nebyl úplně nejlepší nápad, neboť jsem se nechtěně probudil na vodní posteli, ale to lehce předbíhám.

Ihned po rozbalení svého ohromného stanu pro 2 středně velké osoby a jednu flašku tuzemáku, jsem se vydal na průzkum terénu. Velice mě překvapila rozlehlost tohoto festivalu. Takový větší „Kruháč“. Jedna hlavní stage lemovaná stánky s různými pochutinami, zrzavým mokem a stánky se suvenýry a cetkami za „pár“ kaček. Krom VIP stánku (rozloha cca 20*60 m), který byl střežen securiťáky, kteří se už od pohledu nebáli praštit si do středně drzého punkáče, zde byly ještě dva větší stany určené pro širokou veřejnost vybavené lavičkami se stoly, vlastními bary a v jednom byla i akustická stage.

Ačkoli jsem byl na toto místo vysazen sám, do prostředí neznámého, netrvalo mi dlouho a seznámil jsem se s partičkou mladých lidí, z nichž jedna slečna dokonce znala i výčepnu JIH a to včetně Míry. Po pár prohozených slovech jsem byl pozván na „palačinku s marmeládou“, což nebylo nic jiného, než rum z lahve zapitý colou. V hodinách večerních se po doznění posledních tónů skupiny VHS postupně

začaly drobné skupinky lidí rozpadat a odcházet do míst, kam by mohly složit hlavu a přečkat studenou noc.

Ráno, asi kolem 3, mě probouzí déšť. Naštěstí pouze jeho venkovní verze, stan mi

nepromokl, usínám dál. Kolem 6 mě budí zvláštní hluk, vylézám ze stanu a rozhlížím se zrakem zamlženým z očí zalepených, hledajíce zdroj tohoto prapodivného hluku. O pár stanů vedle jsem zaměřil skupinku asi 6 lidí. Ihned jsem pozván na „palačinku s marmeládou“ (tento výraz se velice rychle uchytil a vzhledem k počtu celkového návštěvnictva festivalu, i rychle rozšířil). Nabídku přijímám. Čistě z investigativních důvodů se ke skupině připojuji, vypadají již „mazácky“ a mohli by být i dobrým zdrojem informací.

Vydali jsme se spolu do centra, k nedaleké samoobsluze s trafikou, která slouží jako ideální oáza v horské pustině k doplnění zásob ve formě piva, rohlíků, zubních

kartáčků a toaletního papíru. V centru se dá taky nalézt bankomat pro případ vyčerpání financí, JIP pro případ levných nákupů a v neposlední řadě i lékárna, pro nákup třeba i těhotenských testů, na což, shodou okolností, i došlo. To je ale na trochu jiný článek.

V 11:30 měla začít první kapela: Krkonošská dechovka. Nevěděl jsem, co od toho mám očekávat, pocity byly smíšené. Mohlo se jednat o brutální punkovou záležitost nebo vskutku o klasickou dechovku. A k mému lehkému zklamání se vskutku jednalo o dechovku. Nevadí – festival je oficiálně zahájen! Je na čase posilnit se burgerem,

doplnit škopek Radegastu a vyrazit si užívat do kotle!

Pro mě osobně byla největším lákadlem prvního dne skupina Plexis. Vskutku nezklamali, i přes to, že frontmanovi Péťovi nebylo zrovna nejlépe, předvedli dokonalou show. Punkáči mi připadají, hned po metalistech, jako nejpříjemnější a

nejpohodovější lidé. To, že v kotli občas někdo spadne, to se stane, zvláště na tak bahnitém terénu, který nás provázel celou dobou festivalu. Každopádně, v případě, že už někdo leží na zemi, udělá se okolo něj hlouček a všichni ochotně podávají ruce a nabízí pomoc ve formě zvednutí ze země, slovy: „Nechceš cígo?“ nebo: „Nedáš si pivo?“ To se mi na žádném jinak žánrovém koncertu nestává. Po ukončení koncertu Plexis se přitvrdilo a na řadu přišel Arakain. Dle mého názoru jedena z nejlepších

metalových kapel v Čechách. Ovšem – i mistr tesař se někdy… No, zkrátka jejich show nebyla zrovna tou nejlepší. Dále nastoupily skoro všem známé kapely v pořadí: Vypsaná fiXa, Wohnout, Horkýže Slíže, Trautenberk a Krucipüsk nakonec.

Z těchto kapel snad nejvíce stojí za zmínku Trautenberk, kapela, kterou jsem neznal. Kapela o sobě říká, že jsou žánru krkonošský tanzmetal ze Šumavy. Jejich

song „Anička“ mě naprosto dostal. (https://youtu.be/4y8Iyld4sk0) Celý jejich koncert jsem zíral úžasem. Banda tatíků, co skotačí po pódiu v krkonošských kostýmech a řvou vtipné texty, převážně v tématice Krkonošských pohádek, to se musí vidět alespoň jednou za život. Den zakončila kapela Krucipüsk, ke které snad není ani co dodat. Snad by jen příště mohli přidat pár písniček navíc, to je vše.

Ačkoli první den se zdálo, že nás Krakonoš nemá v lásce, v noci nejspíše někdo obětoval kozla a následující, tedy závěrečný den již byla jen zima, bez dešťové produkce. Co se programu týče, zdálo se, že všechny kapely, vystupující do 21:30, jsou pouze předkapelou pro zlatý hřeb festivalu – Tři sestry.

Za zmínku stojí snad nejvíce E!E a to snad ani ne nepřekonatelností jejich Humusáka, ale tím, že jsem si všiml nového sportu, kterým bylo Stoupání vzhůru ke skokanskému můstku, s třemi promilemi pod žílou. Nějací kolegové se rozhodli, že ten kopec pokoří, bahno nebahno, klouzání neklouzání. Sice se jim občas povedlo zavrávorat a skutálet se o pár metrů níže, ale drželi se statečně až do samého vrcholu a vyčerpání sil. Každopádně, co se koncertu Tří sester týče, hodnotil bych ho 3 z 5. Nehráli špatně, jen, hrají pořád stejně a zdá se, že tomu už v poslední době chybí elán.

Pokračovala kapela DeBill Heads. Co se jejich produkce týče, tam již nemám výčitek, připomínek či jiné kritiky. Klasický český punk, co před zběsilou pitkou rozproudí krev.

Den zakončil Ivan Mládek a Banjo Band. Naprostá dokonalost. Zábava, smích, vtipné historky a hudba s nádechem života. To by do nich ani člověk neřekl, po všech těl letech vystupování.