10 typů učitelů, které už nechcete ani vidět

My Vám dnes přinášíme stále aktuálních deset typů učitelů, kteří 100% splňují definici slova ZLO:

1) Tyran

Jeho výuka většinou probíhá stylem ZÁKAZ JÍDLA, ZÁKAZ PITÍ! Dýchat můžete jen s povolením od doktora. Nedívejte se moc unaveně a opovažte se vypadat živě! Absence nepřichází v úvahu. Dělejte si poznámky, v žádném případě ale ne na počítači. A co ten telefon v ruce? „No, tak nám přečtěte, co je tak důležité, že Vás to odvádí od výuky, kolegyně!“ (Slovo kolegyně snad ještě nikdy neznělo tak urážlivě.)

„Co, prosím, kolego? No, jsem zvědav, jak uděláte zkoušku, ale asi látku dokonale ovládáte. Dobře, tak to ji mohu přeskočit a budeme se věnovat něčemu jinému.“ (Jinak řečeno, něčemu, co v životě nepoužijeme, ale abychom viděli, kdo je tady pán, tak je do nás nahuštěno něco, co hodně vzdáleně připomíná zlehčenou kvantovou teorii částic.) 

„Je Vám zle? Bude Vám ještě hůř, až přijdete ke zkoušce! Cože, na záchod? Ani omylem! Nebo už se nevracejte. Opravdu nevím, na co si stěžujete. Nezajímá mě, že můj předmět je čistě doplňkový, budete znát veškeré detaily. I když Vás o půlnoci vzbudím, řeknete mi je. Někdo omdlel? Ano? No, tak jedeme dál, akorát mě zdržujete!“

S každým vyřčeným slovem, na které jste nebyli tázaní, hlásíte rovnou své jméno a příjmení. Černý puntík, který se u Vašich údajů právě objevil, Vám zajistí, že s předmětem uzavřete dlouhodobý a velmi komplikovaný vztah.  

2) Ovčí babička

Stejně tak couravě jako nekonečná ponožka pletená Ovčí babičkou se vleče čas. Sedíte a posloucháte pohádky, které se vpředu vypráví. Vlastně už si ani nevzpomínáte, co bylo téma přednášky. Počkat, jste vůbec na přednášce? Není to náhodou cvičení? Cože je za den? A kolik je hodin? V kolik to končí? Nezastavil se čas? Vždyť ten příběh o tom, jak byli někde, kam šli s jinými a potkali toho s touhle, už vypráví tak dlouho. Jak to může být teprve deset minut? 

A příběh trvá, smysl pokulhává, oči se klíží. Po nezachycení pointy druhého příběhu připomínajícího venezuelskou telenovelu si v duchu popřejete dobrou noc. Třeba José přijede alespoň ve snu.

Když Vás probere rachot kolem značící konec utrpení, slyšíte větu, za kterou byste z milé Ovčí babičky nejraději udělali bifteky: „Jéje, to už je hodin. To jsme se zapovídali. To nevadí, tak si to nestudujte doma. To budu u zkoušky určitě chtít.“ 

3) Ambiciózní blb

To JÁ jsem tady TEN, kdo TO VÍ! Vidíte? Titul před jménem, titul za jménem. Pokud Váš názor není ten můj, tak je to špatný názor. Ne, nezajímá mě ten Váš. Je špatný. Jak to vím? Vím to, neřekl jsem Vám to JÁ. Kdo, že Vám to řekl? Ne, tak to určitě není. Proč? To neřešte. To Vás vůbec nemusí zajímat. Neřešte jinou alternativu. To není Vaše starost. Naučte se jen to, co JÁ Vám říkám. Nebo Vám připadá, že toho víte víc než já? Nemyslím si, ale můžete se pokusit mě přesvědčit. Ne, nemohli bychom o tom diskutovat. Nemohli.  

4) Technický antitalent

To tak člověk přijde do místnosti a připadá si jako Alenka v říši divů. Černá tabule. Křídy. Tmavá obrazovka počítače a uprostřed místnosti jako oltář stojí meotar. A skripta. A folie. A je zle.

Dataprojektor má neplacené volno a počítač spí věčným spánkem. Připravte si milimetrové papíry, čisté listy papíru, kalamář a brk. Matlanice začíná. 

Někdy se ale blýskne taková malá světlá naděje. To když učitel volným krokem mine meotar a blíží se k počítači. Rozhostí se ticho, přední řady vstávájí, napětí houstne. A těsně před výbuchem té časované bomby plné nadšení se do ticha ozve: „Oni mi to nepřipravili. Jak ono se to zapíná? Proč mi to nefunguje?“ Při třetím zoufalém pokusu spustit Powerpoint a opakovaném TDM! TDM! TDM! ozývajícího se z počítače, následuje hororový dovětek: „To je jedno. Uděláme to jako vždycky.“ 

Naděje nejen pohasla, ale byla zadusaná do země tak hluboko, že už ji minimálně do konce semestru nikdo neuvidí. 

03 listopadu, 2015 - 07:12 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Zástupci z TF: Tyran - Brožek Ovčí babička - Báby z PEF Ambiciózní blb - Linda Technický antitalent - Papežová Pseudokámoš - Manželé Hrábě a Chotěborský Pan Kameňák - Vondrášek Zaklínač mozků - Brožek

5) Adžaj

Pozor! POZOR! Do města přijíždí veleslavný Adžaj! Přistupte blíže. Uvidíte, co jste neviděli! (A zbožné přání mnohých z nás - Snad už se více, jak jeden semestr, nikdy neuvidíme.) Adžaj - mezi přáteli také známý jako Uspávač hadů. Skvělý hypnotizér, který dokáže do transu uvést velkou masu lidí. Rok od roku se zlepšuje. Pokud chcete zažít hodinu a půl v naprosté tuposti s obočím tvořícím krásné pravidelné oblouky, nenechte si toto představení, které se koná 1-2x v týdnu, v žádném případě ujít!  

6) Pseudokámoš

Jeden z nejzákeřnějších případů.

V semestru: Nazdááár, já Vás jako budu učit. Hele, nebudeme z toho dělat žádnou kovbojku. Já chápu, že toho máte fakt dost. Taky jsem měl. Dokonce jsem i pracoval. Studium jsem úplně nehrotil, tak to nebudu chtít ani po Vás. Prostě v klidu. Tenhle předmět pro Vás není stěžejní, ne? Ani státnicový? Tak tady není o čem. Zápočet, že se tu ukážete - klidně si přijďte jenom pípnout, můj nápad to nebyl, ale víte co, ať je klid. U zkoušky si dáme kameny a konec. 

U zkoušky: A proč tohle neumíte? Můžete mi vysvětlit, jak to, že nedokážete vyčíslit celé Ludolfovo číslo? Když jsem se to musel naučit já, tak nevím, proč byste se to nemohli naučit vy. Řekl jsem to jasně. Obzvlášť v mém předmětu je to důležité! Nikdy jsem neřekl, že toho po vás nebudu chtít hodně. A vůbec na mě nechoďte s tím, že pracujete! Vy jste studenti, jste na prezenčním studiu. Vy máte především chodit do školy!

Pořiďte si záchranné kruhy. Jinak se utopíte... budete utopeni. 

7) Pan Kameňák

„A on mi řekl, že to udělá obráceně!“ zní věta zakončující nějakou rádobyvtipnou historku končící salvou smíchu. Hřmotný povyk, bohužel jen z jediných úst. Zatímco se učitel popadá za břicho, studenti se chytají za hlavu. Několik úšklebků přece jen padne, ale to jen v případě, že se pan Kameňák mezi otíráním slz podívá do svého publika. No, co... Zkouška za ten falešný posměšek stojí. Dejte si ale pozor a neseďte příliš blízko. Podobných historek bývá víc a záchvaty trvají i déle. A často se stane, že dokončení historky přichází přes zadržovaný smích nebo už skrz něj, což s sebou přináší značnou slinovou prskavku.

8) Dám Ti, když dáš mi

Kap! Kap! Kap! Kdepak, žádná průtrž mračen. To je vyjádření obdivu nad vyvinutými spolužačkami a spolužáky. Co se dá dělat. Někdo si zkrátka na ty sukně, výstřihy a svaly potrpí. Nalakujte nehty, nahoďte úsměvy. Buďte šarmantní a stydlivě klopte oči. Tadááá, jednička je na světě.  

9) Zaklínač mozků 

Jak se nechat okouzlit? Jednoduše, zajděte na přednášku! Spolužáci pro Vás mají určitě několik typů na mistry v oboru. Jak to probíhá? Přijdete, uděláte si pohodlí a čekáte. Maestro vejde do místnosti. Tajuplně se zachmuřeným výrazem přejede očima všechny přítomné. Svraští čelo tak, že o sebe dvě houštiny, které bývaly obočím, uděří. Tento gong oznamuje začátek představení. 

Čarodějná kniha, nesoucí podnázev Skripta, se otevírá. Je tak těžká, že stůl se pod váhou málem rozskočí. Mág se nadechne a unylým hlasem, který dodává atmosféře ten správný šmrnc, začíná číst. Předčítá formuli po formuli. Slovo od slova. A Vy po několika minutách cítíte zvláštní slabost. Vzduch se vydýchává a slova znějí. Po několika dalších minutách každé z nich rozebíráte písmenko po písmenku, ale můžete si je říct třeba stokrát za sebou a jejich význam najednou nepochopíte. Což Vás možná zneklidňuje, ale za chvilku se Vám to začne líbit a s jedním z Nepochopených si začnete hrát. V duchu ho čtete pozpátku, převracíte písmena a hrajete „když dvě písmena uberu a jedno přidám...“

A pak to skončí. Kniha se zavře. Mistr odchází. A Vy si můžete říct: „Páni, tak takový je to pocit, když promrhám hodinu a půl svého života.“

10) Mouchy, snězte si mě!

Tento případ je spíš politováníhodný. Bývají to většinou mladé oběti starších kolegů. Lidé, kteří sami před chvílí opustili řady studentů a museli se postavit před katedru. Těžko si zvykají na to, že musí být vážní, že musí nastavit laťku vysoko. A slovy pánů a dam, které mají na starosti dostat je do stereotypu: „Musíte si vydobít respekt! Radši ať brečí, než aby se smáli!“ A tak jsou veškerým ideálům utrhaná křidélka. Touha MĚNIT je vystřídána touhou PŘEŽÍT.

Jen se na ten výčet podívám, je mi úzko. A tak doufám, že Vás žádný z těch typů nikdy nepotká. Přeji hodně štěstí!