Co máme a jiní ne: Vol 2 Kravín

Pro ty z Vás, kteří se nevyskytují nikde jinde než na trase: menza, Céčko, Pefka bude třeba poznamenat, že za sedmero záhonky, sedmero parkovišti a Lesnickou fakultou leží demonstrační stáj. Nejpověřenější osoba, Ing. Gardiánová Ph.D (někteří jí možná znáte z předmětu Chov zvířat I , či jiných předmětů), provedla naší redakci a velice trpělivě čekala, až se vyblbneme. Naší první zastávkou byla místnost s morčaty a želvami. Zatímco si nás nejrespektovanější želva, Kajmanka dravá, měřila pohledem a hypnotizovala naše prsty, do kterých by se s chutí zahryzla, náš tým chytal a mazlil roztomiloučká skiny-morčata a americké tedíky.

Po tomto předkrmu naši zdatní redaktoři vyzpovídali pár slepic z klecového chovu. Ptali se na závažné otázky ze slepičího života, např. je-li pravda, že slepice chované klecovým způsobem spadnou, když se postaví na zem. Kdo by řekl, že slípky budou takové "slepičí prdelky". Napráskaly na sebe co mohly. Opravdu spadnou, postavíte-li je na zem. K snídani mají nejraději vejce na hniličko a nejoblíbenějším filmem je Slepičí úlet.

Na naše Pražáky čekala další "atrakce" v následující místnosti. V pavilonu čuníků jsme byli představeni dvěma dámám a to Bekyně (přeštické černostrakaté prase) a Čukyně (české bílé ušlechtilé), viz obrázek.

Vychované tedy moc nebyly, ale pokud mohu mluvit za naší nevegetariánskou sekci, tak byly docela k sežrání. Poskytly nám rozhovor v němž se zmínily, že jejich životním snem je seznámit se s hodným a bohatým člověkem (musí být prý židovského vyznání), který by je do konce života jen krmil a rozmazloval.

Na co jsme se však nejvíce těšili a co absolutně splnilo naše očekávání byly kravičky. Viděli jsme mléčná, masná i kombinovaná plemena. Např. jerseyský skot či český strakatý skot, který je genetickým zdrojem pro ČR a dále pak holštýnky, charkolky a pár kříženek. Všechny nás přivítaly zabučením a při jakékoli příležitosti se snažili ochutnat všechno, čím jsme se k nim přiblížili. Mikrofon, bundy, vlasy, cokoli. Ani jedna nás ale nekousla a ke konci jsme ještě vyfotili nejnovější přírůstek. "Malého" býčka, starého pouze 14 dní, který vše tiše pozoroval z bezpečné vzdálenosti.

Pro fanoušky animovaného seriálu Shaun the Sheep jsme nafotili i hlavní představitelku tohoto seriálu ovečku plemene suffolk.

Tím naše prohlídka končila a následoval kraťoučký rozhovor s Ing. Gardiánovou.

Během něj jsme se dozvěděli, že některé fakulty by uvítaly zrušení těchto stájí (co bychom byli za zemědělku bez stájí???). Důvodů je několik: demonstrační stáj brání rozšíření areálu a budov ČZU, jejich prostory by se daly také využít pro novou knihovnu či sklad. Finanční nákladnost stájí a péče o zvířata je také poměrně vysoká, ačkoli pracovní síla se většinou najde sama a ryzí studenti naší zemědělky rádi přiloží ruku k dílu (aby dostali zápočet z praxe). O čemž jsme se sami přesvědčili, když se ze skupiny kydající hnůj vyklubali studenti magisterského studia oboru kynologie.

Můžeme tedy jen čekat, jak situaci posoudí nové vedení. V ideálním případě by byla v plánu malá rekonstrukce a snad i nákup nových zajímavých zvířátek jako jsou opičky nebo hadi (tygr asi neprojde).

Na závěr naší exkurze jsme si na zdraví našich čtenářů připili s čerstvým kravským mlékem. Přes jistou nerozhodnost při prvním koštu, jsme do sebe otočili celou sklenici a museli jsme uznat, že si naše telata dávají dobře do nosu. Bylo to nejlepší mléko, co jsme kdy pili. Podle SEUROP hodnotíme jednoznačně S.

VK