Kde všude jsme sehnali kafe po 16. hodině a bylo to ještě kafe?

Naše redakce se původně rozhodla udělat test párků v rohlíku na ČZU, ale když jsme odpoledne vyrazili, nikde už párky neměli. Na článek se tudíž můžete těšit v nejbližší době. A jelikož jsme nutně potřebovali plán B a posila našeho týmu byl typický kavárenský povaleč, který nekupuje kafe ve slevě, ale rozhoduje se podle věcí, jako je aroma, síla kávy atd. atd., rozhodli jsme se udělat další retest kávy na ČZU. Tentokrát takové, kterou seženeme po 16. hodině. Věřte, nebyla to sranda. 

Celkem jsme otestovali 7 káv, což v pozdním odpoledni nebyl úplně dobrý nápad, ale to nám samozřejmě došlo až doma v posteli. U každé kávy jsme hodnotili cenu, délku přípravy, pokud to šlo, tak i přístup obsluhy, aroma, chuť a přidali nějaký ten komentář. Nakonec jsme zhodnotili každý šálek klasickými hvězdičkami. 

Jako první jsme vyrazili na technickou fakultu, kde byl stále otevřený bufet. V 16,30 jsme si objednali klasické presso. Na to, že bylo odpoledne a skoro konec pracovní doby, byla paní bufetářka celkem příjemná. Při ceně 35 Kč a čekání 1 minutě jsme dostali kávu do papírového kelímku. Musím vyzdvihnout, že i přes to, že se jednalo o obyčejný bílý kelímek, tak káva nepálila (musíme hledat pozitiva všude). Hned na první pohled jsme si všimli, že na espresso je tam nějak moc kapaliny. Aroma nebylo skoro žádné a chuť připomínala spíš filtrované kafe. Hodnotíme 2,5 hvězdičky z 5. 

Z techniky vedly naše kroky přímo na SIC, kde jsme si objednali kávu na místě, čili do klasického hrníčku. V 16:35 byla na obsluze už lehce patrná únava. Ovšem za cenu 35 Kč jsme dostali espresso klasické velikosti, vody tak akorát, se slabým, lehce jarovým aroma a celkem kyselou chutí. Možná to bude tím, že obsluha se úplně netrápila s očištěním "páky" na kávu, ale těžko říct, nejsme baristi. I tento kávový nápoj hodnotíme 2,5 hvězdičkami z 5. 

U třetí kávy už jsme si trošku zaexperimentovali, jelikož nám před nosem zavřeli bufet na FŽP a tak nám nezbylo nic jiného, než si koupit malou černou kávu bez cukru z automatu. No, v 16:51 za 8 kaček, co čekat že jo. Obsluha byla pochopitelně bez keců, ale to kafe. To už ani nebylo kafe, to už byl vážně jen ten kofein do žíly. Aroma hodně slabé, téměř nulové a to samé, co se týče chuti. Dá se to pochopit, když i se zaplacením máte nápoj v kelímku za půl minuty. Za tu dobu to ani žádnou chuť nestihne potkat. Tento výkon se bohužel nedá hodnotit ani hvězdičkami. 

U Agra nás čekalo menší překvapení, co se týče chuti. Jelikož se jednalo o totožný automat jako na FŽP, tak jsme čekali tu samou pohádku. Chyba lávky! Tohle kafe bylo o trochu kyselejší než to předešlé, ale dalo se alespoň polknout. Nemůžeme jinak, ale dáváme jednu hvězdičku. 

Na PEFce jsme bohužel zase přišli k zavřenému bufetu, v 17:11, a tak nám nezbylo nic jiného, než zase zneužít automat, sakra. Bohužel nelze to nazvat automatem na kávu, protože to rozhodně nebyla vylouhovaná káva. Naše teorie zní, že se pan farmář spletl a místo kávových zrn namlel do směsi kořeny. Jinak se to ani nedá vysvětlit. Jelikož hodnotíme kávu, ani tomuto nemůžeme dát žádnou hvězdičku. 

Z PEFky naše kroky vedly přímo do menzy. Tam už na nás z dálky svítil otevřený bufet, haleluja! No, radovali jsme se předčasně. I přes milou paní za pultem, lidovou cenu 20 korun a čekání 2 minuty, nelze toto espresso nazvat jinak než prů... Už zprvu nás zarazila kyselá a štiplavá vůně. Při ochutnání nás napadl jen jediný komentář, někde se stala chyba. Nápoj měl šílenou chemickou pachuť. Tohle kafe se prostě bojíte dopít. Hodnocení: 3 radiáčci z 5. 

Při cestě na zastávku už jsme byli tak zoufalí, že naše poslední cesta vedla na céčko. Ve tři čtvrtě na šest, jsme si zde dali naše poslední presso. Při ceně 30 Kč a milé obsluze, jsme se konečně dočkali normálního kafe! Aroma bylo silné, dokonce kávové. Chutnalo to jako kafe! Hurá! Tento podnik má jediné mínus. Když tam půjdete po škole, je dost možné, že nezůstanete jen u kafe a jen tak neodejdete. Vlastní zkušenost. Kávě na céčku dáváme 4 hvězdičky z 5. 

A jak celé odpoledne zhodnotil náš kavárenský povaleč? 

Abych se uvedl, posledních pět let jsem kavárenským povalečem, vlastníkem mlýnku, moka konvičky, aeropressu, turecké džezvy a mlýnku číslo 2. Baristé kaváren v rodných Dejvicích mě znají jménem, kávu kupuji rovnou v pražírně a irituji své okolí afektovaným “Piccolo neexistuje!!!” Test kávy na alma mater pro mě proto byl výzvou. Takovou tou výzvou, kterou vlastně vůbec nechcete přijmout, ale zrovna není čas na hrdinství, protože jste přijeli na párky v rohlíku a ty jaksi nejsou. Nenechte se mýlit. I kávový snob si na zemědělce kávu dá, kavárna v nové budově PEF je prvotřídní. Avšak do zadání testu se nevešla svou otevírací dobou. 

První dvě testované kávy mě zajímaly nejvíc. Přece jen od kávy z kávovaru jsem čekal přijatelný výsledek. A skutečně, obě bych v případě nutnosti a při absenci lepších možností dopil. Na technice kávu produkuje automatický kávovar, u kterého může jeho obsluha ovlivnit maximálně kvalitu zrn, která do něj nasype. A vzhledem k ceně se dalo čekat, že výsledek bude pitelný, avšak bez požitku, a tak se i stalo. Fair enough. Od kavárny SIC jsem vzhledem ke kvalitě pákového kávovaru čekal víc. Ke zlepšení by přitom stačilo málo. Lépe vyladit mlýnek a množství kávy v páce, dát si pozor na stopy saponátu v šálku a především pořádně kávovar a jeho páku čistit. Aspirant na celkové vítězství tak končí pouze na hodnocení shodném s předešlým případem. 

Od automatů jsem nečekal nic než prostou a sterilní dávku kofeinu. Upřímně, co víc kdokoliv z nás po tomto stroji požaduje, než rychlý nakopávač ve chvílích, kdy nám kocovina či vyčerpání vyřadí z provozu nejen mozek, ale při troše štěstí i chuť. Nebýt zmlsaný, nejspíš bych se dokázal uchýlit ke kapalině, kterou dostanete z automatu na FAPPZ. Moje ochota polknout odvar z mašiny na FŽP je úměrná zoufalství, které by mě tam hnalo celou tu dalekou cestu z domovské PEF. Avšak vzhledem ke smrťákovi, kterého vám vyplivne stejný automat právě na této fakultě, se ani tato alternativa nedá vyloučit. 

To, co jsme dostali v bufetu v přízemí menzy, bych nepřál nejhoršímu nepříteli. Nevím, kde se stala chyba. Možná nevyčištěný automatický kávovar, možná špatná prvotní surovina. Při ochutnání se v mé mysli vynořovala myšlenka, že pokud by někdo přišel na způsob výroby kávy z recyklovaných plastů, chutnala by nějak takto. 

Céčko byla s nadějí vyhlížená poslední zastávka. Po krátké regeneraci spočívající v panáku ginu jsme i zde objednali espresso. Byli jsme tak zoufalí, že jsme se dokonce překonali a při otázce obsluhy: ,,A chcete velký nebo malý?” jsme se místo scény o piccolu omezili jen na ujištění, že malé postačí. A nebýt hrozícího infarktu z předávkování kofeinem, s chutí bychom ho dopili. Náš test tedy zakončujeme nečekaným a lehce protichůdným závěrem, že pokud si po čtvrté hodině chcete mezi přednáškou a cvikem skočit na rychlou kávu, jděte na Céčko. Jen je holt možné, že tam jaksi vykydnete a na cvičení vás vyučující bude vyvolávat marně.