Koně Převalského za ohradou naší školy

V polovině 19. století o tomto druhu koně věděli jen mongolští kočovníci, kteří se pohybovali při okraji pouště Gobi.

Při pátrání v okolí hor Tachin Schack během roku 1879, několikrát narazil na stáda divokých koní i plukovník a kartograf carské armády, Nikolaj Prževalskij. Nedokázal je identifikovat, a tak se ptal po těchto koních místních. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži a lebku koně a Prževalskij je odvezl do Moskvy, kde dary ukázal přírodovědci Poljakovovi. Poljakov v roce 1881 prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně, jemuž přidělil jméno objevitele.

Objev nového druhu - senzační zpráva! Při první výpravě vedené ruskými bratry Grum-Gržimajlovými v roce 1889 za těmito, již popsanými koňmi, se podařilo ulovit první z nich u Gučenu v Džungarské Gobi. Úlovky později obohatily ruská muzea.

Jedna z nejvýznamnějších postav, která se podílela přímo na odchytu divokých koní, byl obchodník a podnikatel N. I. Assanov. Roku 1898 zorganizoval první výpravu, při které se podařilo ulovit celkem 4 koně. 8 hříbat se jim podařilo odchytit živých, ale jelikož pro ně neměli koňské mléko, byla krmena mlékem ovčím a krátce po odchytu uhynula. Z tohoto neúspěchu se poučil a o rok později nechal zorganizovat další výpravu. Byl úspěšný a na odchytové základně se sešlo sedm zvířat (hřebec a šest klisen). Čtyři z těchto koní se po dlouhé cestě dostali do jihoukrajinské aklimatizační stanice Askania Nova, a později se tak stali prvními divokými koňmi, kteří se dostali do Evropy.

O kup prvních koní do Československa z vlastních prostředků se zasloužil prof. František Bílek (O panu prof. Bílkovi již nyní samostatný článek připravujeme), v té době vedoucí Ústavu plemenné biologie zemědělské fakulty ČVUT, velký milovník koní a genetik světového významu, který koně koupil z chovu zemědělské školy v Halle v Sasku.

Pořadí koní bylo následovné: Dne 17. 10. 1921 k nám doputoval první hřebec Ali, 21. 1. 1923 klisna Minka a 4. 2. 1923 druhá klisna, která ale brzy uhynula.

Byli umístěni na školním statku Zemědělské školy v Netlukách u Uhříněvsi, kde byli až do roku 1932. 

V letech 1928 - 1932 přivedl chovný pár (Ali a Minka) na svět celkem 4 hříbata. Dá se tedy říct, že první hříbata se narodila pod patronátem statku, který se později stal součástí ČZU. Do roku 1952, kdy se osamostatnila, totiž existovala naše současná univerzita jen jako odnož ČVUT.

V roce 1932 byli přemístěni do nově vzniklé pražské zoo.

Druhá světová válka měla na chov koní velice nepříznivý vliv. Pouze dvě zahrady měly po druhé světové válce k dispozici chovné skupiny koní. Jednalo se o zoologickou zahradu v Praze a mnichovský Tierpark Hellabrunn. Chov Převalských koní v zoologických zahradách skončil i v USA, i když nebyly válkou přímo zasaženy. Naštěstí si tyto dvě zmíněné zoologické zahrady plně uvědomovaly své poslání a výsledkem byla silná produkce hříbat. Velkým přínosem byl hřebec Bars. Ten za svůj život zplodil celkem 56 hříbat. Chov se tak opět postupně začal rozšiřovat do celého světa.

Mezitím v Mongolsku na konci 60. let minulého století vyhynuli koně Převalského ve volné přírodě, dík nekontrolovanému lovu. Důsledkem toho začaly spolupracovat veškeré zoologické zahrady, které měly tyto koně u sebe a začaly usilovat o navrácení zpět do přírody.

V současnosti se počet koní podařilo dostat na bezmála 2 000, z nichž zhruba 70 % má ve svém rodokmenu předka z Čech. Co se týče rodokmenů koní, může se Česká republika chlubit ještě jednou zajímavostí. Pražská zoo byla v roce 1959 pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, kterou po druhé světové válce založila dr. E. Mohrová. Kniha se stala nejobsáhlejší plemennou knihou na světě. Nalezneme v ní záznamy od roku 1899 do současnosti. Jednoduše, ať se kdekoli na světě narodí hříbě tohoto druhu, pouze v Praze se může zapsat. A jelikož je kniha mezinárodní, je psaná v angličtině a češtině.

Zoologická zahrada v Praze má k dnešnímu datu přes 220 potomků. Krom Prahy v Čechách ještě můžete vidět tohoto koně v zoo v Brně a Chomutově.