S Janou Půlpánovou o třídění kelímků

iZUN: Kupuješ si něco k pití z nápojových automatů?

Ne. Nosím si své. Je to dané tím, že už tu moc času netrávím, vlastně jen učím, a naposledy, kdy jsem si pití koupila, bylo, když jsem řešila diplomku. A jen tak mimochodem jsem zjistila, že objem nápojů neodpovídá tomu, co prodejce uvádí.

iZUN: Před naším rozhovorem jsem si nápoj v kelímku koupil a objem čokolády je správný.

Teď už ano. Díky mé diplomce jsem přišla na to, že nápoj, který má mít 3 dcl, měl třeba 2,6 nebo 2,35 dcl a podobně. Takže takový „side effect” byl, že jsem docílila toho, aby objem nápoje odpovídal tomu, co se na automatu píše. Před tím tam byla na automatech samolepka 0,3, což podle mě znamenalo objem nápoje 0,3 l. Teď už je všude TO GO...

Proč se podle tebe na škole netřídí kelímky tak, jak by měly?

Protože si člověk myslí, že to je papír. Na první dojem je to papírový kelímek a člověk si říká: „Jo, to je papír, to patří do papíru,” ale málo komu dojde, že uvnitř je polypropylenová folie, což znamená, že kelímek je kompozitní, a patří tak do směsného odpadu. Volala jsem do třídící linky, ke zpracovatelům, výrobcům a tak, a zjišťovala jsem, proč tam materiál nepatří. A třeba u recyklovaných sešitů byla místa, na která nešlo psát. To byly právě zbytky takových kelímků, fólií a tak, takže to tam z toho důvodu nepatří, protože to snižuje kvalitu produktů. Nejde to už v papírně oddělit od papírové složky.

iZUN: Ale to se bavíme jen o kelímcích s kubaturou 300 ml. Jinak je tomu u těch menších.

Ano, přesně tak. Tady už se jedná o polystyren a nemá víčko. Ale když se vrátím k tomu, jak jsem volala na třídící linku, tak tam jsem se dozvěděla, že se vyjímají jen některé věci. Na té lince se obecně berou jen obchodovatelné věci, jako PET lahve, tvrdé plasty, různé obalové folie a pak třeba specifické plasty, které mají konzistentní kvalitu. Na té lince u pásu stojí lidé, kteří vybírají třeba 20 druhů. Tam se nezkoumá, co má daný kus vespod za písmenko, podle kterého by se třídilo. Takže tam se třídí jen to, co je dobře komunikovatelné, rozpoznatelné. Tam není čas na to tohle řešit. Co se týče toho zbytku, výmětu, tak záleží, jakou má linka koncovku. Může se to třeba dát dál někomu ke zpracování, to znamená, že se z toho může vyrobit deska do stavebnictví apod. Ale ne každá linka má takové koncovky. Spousta z nich zbytky odveze na skládky nebo do spalovny.

Takže třídit je do jisté míry zbytečné?

To určitě ne, to bych v žádném případě říct nechtěla. Rozhodně je lepší třídit. Nikdy totiž nevíme, jestli se nezměnila technologie. Je lepší, když to projde na lince lidmi, kteří si z toho vyberou to, co zrovna potřebují. Proto je lepší, než řešit tenhle otazník - co s tím, řešit co dělat, aby to nevzniklo. Proto vznikla iniciativa „LUG a MUG“ (nosit si hrnek), kdy si člověk nosí svůj hrnek a už pak dál nemusí řešit, kam hrnek vyhodí.

iZUN: A ten hrnek, který si každý nosí s sebou, je z čeho?

To už je na každém.

Nejvíc zastoupený např. v cizině je silikon.

Ano, přesně tak, chci je kupovat.

iZUN: Ale silikon se nedá zpracovat, patří do směsného odpadu stejně jako kompozitní kelímky a je přírodou neodbouratelný.

Nedá se zpracovávat, ale dá se opakovatelně používat, skoro do nekonečna. Je tam určitě sto použití. Také záleží, z jakého úhlu pohledu se na to díváme. V rámci alternativ, které tu jsou, tak si myslím, že je to srovnatelné s jakýmkoliv jiným hrnkem. Tyto údaje bychom našli v LC analýzách - hodnocení cyklu výrobku „od kolébky po hrob”, takže od použití prvotních materiálů, jejich energetická náročnost, dopady na životní prostředí, eutrofizace vod, emise apod., až po uložení na skládku atd.

Iniciativa LUG a MUG znamená, že si každý pořídí svůj hrnek?

V rámci této iniciativy se nikdy nepočítá s tím, že to pokryje 100 %. Bylo by skvělé, kdyby to tak třeba vyřešili všichni zaměstnanci školy, kteří si chodí pro čokoládičku a kafe a mají tu svůj hrnek. Je tu zhruba 1 700 zaměstnanců? Dejme tomu, že polovina z nich si denně chodí pro kafe, tak kdyby si tihle lidé řekli, že použijí hrnek - třeba z keramiky, který mají ve své kanceláři, bylo by to super. Pochybuji, že by to každého nadchlo a chtěl toho být součástí, ale je tu i spousta lidí, kteří v rámci dalšího dotazování, „jestli by do toho šli”, odpovědělo kladně 43 % dotázaných, což ve výsledku není malé číslo.

iZUN: Takže by se musely předělat automaty, aby se do nich vešly atypické formy hrnků.

Ani by se nemusely předělat. Většina automatů, které naše univerzita má, obsahuje čidlo. Takže když tam člověk strčí hrnek, na displeji se objeví signalizace kelímku, a znamená to, že pak kelímek nevypadne a vyteče jen nápoj. Pak stačí do automatů nainstalovat software, se kterým to bude fungovat. Bude to fungovat tak, že těm, kteří si přijdou se svým kelímkem, bude odečtena cena za nový kelímek (třeba 1 Kč) a dostanou pouze požadovaný nápoj. A to je můj cíl, dostat se do této fáze.

iZUN: Co se týče naší univerzity, kolik vyprodukujeme kelímků denně?

Co se týče mého výzkumu, tak já jsem měla necelých 1000 respondentů, nejvíce bylo zastoupení studentů z FAPPZ (63 %). Maximum denní spotřeby kelímků je zhruba 2000 v pátek a 4 000 kelímků v úterý, což je nejvytíženější den. Na univerzitě je dnes asi 21 automatů. V každém je zásobník na cca 500 kelímků. Každý zásobník je jednou až dvakrát během dne doplňován. Problém ale „není” tak v hmotnosti, která je malá, jako v počtu. Desítky kelímků se mnohdy válejí po kampusu...

Poházených kelímků jsem si tedy zatím nevšiml.

To je tím, že tu máme hodně aktivní zahradníky, kteří to čistí. Ale když se na to zaměříš, budeš kelímky vídat. Stačí si všímat, zajímat se o to. My jsme třeba teď se studenty řešili nedopalky, a pak za mnou chodili se zjištěním: „No jo, ono jich je tu vážně hodně, to jsme před tím vůbec neviděli.” Když jsem dělala třeba průzkum košů (ten jsem dělala celkem třikrát), tak jsem zjistila, že kelímky jsou všude. Ve všech druzích košů. Od košů na tonery, baterie, přes papír, plast až po směsný odpad. Proto je to takový problém, to, jaké je to množství a kde všude jsou.

Zpět k třídění našeho 3dcl kelímku. Víčko do plastu, spodek - kelímek, do směsného?

Ano, přesně tak. Třeba na našem kelímku je zespoda napsáno „ekologický obal”. Volala jsem do výrobny, co to znamená a bylo mi řečeno, že ekologické je to proto, že je to z obnovitelného zdroje, ze dřeva - papír. A to je důvod, proč je to ekologické. Já bych to možná akceptovala, kdyby tu byla FSC certifikace. Pak bych si možná řekla: „Jo, mají to promyšlený, je to nějakým stylem více udržitelné,” ale pokud ten papír certifikát nemá, tak to pro mě ekologický obal stejně není. Problémem u kelímků, které vhazujeme do směsného odpadu, je i to, že se nemačkají. Kelímek v původním tvaru zabere mnohonásobně více místa než zmáčknutý. Tak nastává problém při dopravě a ukládání.

iZUN: Kdy se vyplatí používat kelímky pro opětovné použití, třeba hrnky z keramiky?

Zjednodušeně se to vyplatí, pokud je cyklů používání víc než 100. Další věc je osvojení si způsobu nebo kultury „coffee to go”. Tahle myšlenka nemusí zůstávat jen na ČZU nebo na univerzitách, může se roznést i dál. Třeba v kavárně jako je Starbucks, dává své hrnky za 500 Kč, který si zákazník může koupit, a když s ním pak zase přijde, má 10 Kč slevu na nápoj. Jednorázové nádobí je globální problém. Taková „menší větší katastrofa”. Končí v oceánech, v přírodě, odkud ho nikdo nevyndá. A to se děje s kelímky po celém světě. A tak společnosti chtějí být eko friendly a začaly používat recyklované materiály nebo se snaží snižovat hmotnost atd. Takže se k tomu snaží takto přistupovat a jedna z cest jsou právě hrnky pro více použití. A ještě, když se vrátím k těm kavárnám, tak když si v kavárně řeknete, že nápoj chcete do vlastního, oni budou rádi.

iZUN: Proč už dřív neupustil výrobce od kompozitního materiálu a nepřešel k jednomu?

Jaký by to měl být?

Třeba plast?

S výrobci jsem se o tom bavila. Je problém, že u malého kelímku to materiál vydrží - ten teplý nápoj, nedeformuje se, ale pokud je větší, tak už dochází k větší křehkosti. Kdybychom přistoupili jen na plast, tak u většího objemu kelímku by musel být okraj hodně zpevněný, tudíž by nebyla gramáž třeba 8, ale 12 g a cena by byla taktéž o trochu vyšší.

Jak tomu bylo dřív?

Dřív jsme tolik odpadu neprodukovali. Nebyla tu taková kultura konzumu. Tento odpad, o kterém se bavíme, není recyklovatelný, končí na skládkách. Ne každé město má spalovnu. Spousta měst má veliké skládky, které mají nějakou danou kapacitu a životnost. Třeba 20, 30 let a podobně. A pokud se tam valí více odpadu, než se kterým se počítalo, třeba nový odpad jako jsou kelímky, tak to snižuje tu kapacitu. Potom už skládka není na 20, ale na 10 let. To znamená, co pak s tím odpadem?

30 listopadu, 2015 - 00:12 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Obavám se že další popelnice na tříd. odpad nebudou nic platné. Zejména Rusy vidím jak na Pefce hází všechno možné do různých barev. Popisky - o jaký druh má daný koš zájem - by mohly být v ruštině a angličtině.

iZUN: Proč si studenti nezjišťují, jak přispět životnímu prostředí, třeba tříděním kelímků?

Vše je o spotřebitelích. Nechci říkat, že jsou zabednění, ale jejich zájmy jsou jinde.

Možná nechtějí být jiní než ostatní?

Možná. „Lajkujeme” na facebooku, sdílíme fotky, ale už třeba neřešíme hořící Indonésii, negativní vliv palmového oleje a další ekologické katastrofy, které vznikají skoro denně.

iZUN: Jak to změnit?

Asi se zaměřit na uvědomělý život, protože si myslím, že někteří jen proplouvají, kopírují a napodobují jiné, srovnávají se, ale strašně málo lidí žije svůj život uvědoměle a naplněně. Záleží na jednotlivci a společnosti. Společnost nenastavuje taková pravidla, abychom se mohli chovat ekologicky. Pozornost je zkrátka zaměřená jiným směrem. Ale my, jako univerzita, bychom měli přeci jen být v třídění vzorem pro ostatní. Vytvářet ukázkové prostředí, být leadery, a ukázat, jak se to dělá. Třeba děti na základních školách umí třídit, jsou k tomu vedené. A tyhle děti dorostou do středoškolských let, dojdou na vysokou a zjistí, že tady se tak netřídí? Čekají další rozvoj, krok, a my ten krok nedržíme. Ne tak, jak bychom mohli.

Poslední otázka. Už si na ni pro iZUN odpovídala v roce 2012, ale jestli se tvůj názor nezměnil: Jaký je tvůj názor na klecový chov drůbeže?

(smích) Tak to už snad ani není, ne? Nebo ano, ale jsou větší klece a jsou doplněné o zástřeší, hrabadlo, bidýlko? Samozřejmě jsem odpůrkyně klecového chovu a zastánkyně snižování konzumace vajec.

Po rozhovoru jsme šli vyzkoušet nápojové automaty a nahlédnout, jak vypadá třídění. Terčem byl automat mezi posluchárnami PEF. Zde čidlo bylo, ale nedetekovalo ruku.

Co se týče třídění, nahlédli jsme do několika košů na tříděný odpad v přízemí stejné fakulty. Čekalo nás doslova zděšení. Nejen kelímky byly všude a nezmačkané. Jednalo se například i o PET lahve, které byly všude a neslisované, čímž zabírají o zhruba 80 % více místa, a to i přesto, že nad některými koši pro plast se nachází páka pro zmáčknutí takové lahve. Ohryzky například jablek byly jak v papíru, tak v plastu a ne ve směsném (když na bioodpad nemáme). A další a další rozličné zbytky čehokoliv vás jen napadne, byly v různých barvách košů, v drtivé většině však těch nesprávných. Vzdělávání dětí o třídění odpadu na základní škole je dobrá a účinná věc, jak předejít problémům a jak vzdělávat budoucí generace v udržitelném rozvoji. Vzdělávání vysokoškoláků ČZU však zatím zjevně chybí a zřejmě tento faktor má vliv na neznalost a špatné třídění, které tak ztrácí svůj význam.

Z dotazníkového šetření výzkumu Jany Půlpánové v její diplomové práci, kdy jejími respondenty byli studenti (96 %) a zaměstnanci (4 %), vyplývá, že ve volbách kelímků je stav takovýto: 70 % upřednostňuje velký nápoj (300 ml), 10 % malý (130 ml), 18 % nemá jasno a kubatury kombinuje.

Možná světlá budoucnost zde však stále existuje. Preference nabídky volby nápoje bez kelímku v kávomatech by uvítalo až 43 % tázaných, 40 % je to jedno a zbylí se v názorech různí. Zato 55 % by uvítalo využití volby nápoje do vlastního prostředku se slevou 1 - 2 Kč.

Správnému třídění snad pomůže i jedna z dalších iniciativ Jany, kdy se na koších pro tříděný odpad objevily nové naučné piktogramy, které zajímavou formou doplní design plechové bedny, a napomůžou tak snad správnému směru ruky při vhození do patřičné zdířky.