Skupinová práce aneb Projekt: Hadr

Ať je práce ve skupinách zamýšlena sebelépe, přináší více strasti, než radosti. Každý, kdo již pracoval se spolužáky ve skupině větší, než o velikosti dvou lidí, velice dobře zná negativa, ale možná stejně tak dobře i pozitiva.

O motivu vyučujících, kteří během semestru využívají fenoménu skupinové práce, se můžeme jen dohadovat. Co to ale znamená pro nás, studenty, všichni víme. Jediná opravdová výhoda, která z toho plyne pro všechny (ne)zúčastněné, je bezesporu z větší části absence zápočtových testů na konci semestru. Bohužel, i to pro nás může znamenat přímou závislost mezi úspěšně dokončeným projektem a možností přihlásit se na zkoušku.

Již na střední škole jsem se setkala s týmovou prací. Už tehdy mi to vadilo. Ale tady, na vysoké škole, je ten pocit nevole mnohem intenzivnější. Popravdě moc nechápu význam - a to z několika málo pádných důvodů. Když totiž pominu jednoznačně absurdní záležitost ohledně informovanosti studentů na škole a prakticky nedotknutelnost vyučujících, vybízí se otázka, proč najednou, když se tu s námi nikdo „nemazlí“, máme dělat skupinové práce, a to dokonce o počtu okolo pěti lidí. Každý víme, jak to funguje.

Ve chvíli, kdy je zadán skupinový projekt, každému studentovi se zježí všechny chlupy. Znamená to totiž, že si v tu samou chvíli musí sehnat další čtyři osoby, se kterými projekt vypracuje. Vyvstává zde otázka, ke komu se přidat, když dotyčné dost často v dobrém případě známe pouze od vidění. Takže buď se nám povede někoho dobře „vypadajícího“ ulovit, nebo někomu zbydeme.

Teď nastává jedna z nejdůležitějších částí. Skupina si totiž musí chtě nechtě, a to klidně mlčky, zvolit svého vedoucího, který bude delegovat práci ostatních. Onen vedoucí týmu má buď dobrý tým, kde v lepším případě každý plní úkoly, které od vedoucího dostane, nebo v horším případě má horší tým a členy své skupiny musí dost buzerovat či jim dokonce vyhrožovat. Představa toho, že na tom fakt makáte a nakonec uděláte práci za někoho jiného, abyste úspěšně dostali zápočet, nebo abyste ho ALESPOŇ dostali, je dost umořující.

14 prosince, 2016 - 20:27 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Já teda docela souhlasím. Skupinové práce jsou fajn, pokud jsi s lidmi, kteří chtějí něco dělat, nebo to aspoň překousnou. V prváku na navazujícím studiu nepředpokládám, že je nutný někomu vysvětlovat jak se otevírá word a nečekám, že přijde každý den výmluva a hodinu před odevzdnáním se dotyčný přizná, že dělal hovno a pak na prezentaci ani nedorazí a když se pak člověk jednou za x let rozhodne, že ho to nasralo a nechce, aby ten dotyčný zápočet doslat, tak na vas učitel kouká jako na nejvěšího bonzáka a kreténa. Díky skupinovým projektům prochází lidi, kteří tady absolutně nemaj co dělat a těch je hodně a pak je pověst týhle škole taková, jaká je. Mám teda jen 2 negativní zkušenosti se skupinovýma prácema, ale kdyby to každý musel udělat sám, trochu by se to tu protřídilo.

Jakožto člen skupiny máte na výběr, kým chcete být, jaké se ujmete role. Jestli tím, kdo je rád, že se vedení ujal někdo jiný a vy pouze dostáváte příkazy, které rádi plníte, protože jinak s tím žádné další starosti nejsou, nebo jestli práci svých kolegů a „spolupracovníků“ budete bojkotovat. V tomto druhém případě doporučuji odhadnout potenciál zbytku skupiny, zda vás tam nechají a s tím dostanete zadarmo i zápočet, nebo vás ze skupiny vyhodí. Nezoufejte, to pak máte totiž možnost se na poslední chvíli přidat k jiné skupině, která má už hotovo, že.

Nakonec je skupinová práce nic neříkající a vlastně je klika, pokud projekt přes vyučujícího projde. (Ideálně ještě během semestru a ne až během zkouškového, což je považováno za každosemestrální rutinu.)

Ráda bych vyučujícím připomněla, že skupinová práce může fungovat pouze v případě, pokud mají dotyční ve skupině stejný cíl, tady například hotový zápočet a posléze i zkoušku, či dosažení alespoň toho zápočtu, což je bohužel pro někoho důležitější, než pro jiné - ty pohodlnější. Proto skupinová práce ve finále ztrácí veškerý význam - veškerý význam, pro který by týmová práce měla být zadávána - nehledě na to, že většina studentů má ke škole práci (což je taky dobrý paradox) a proto je mnohem obtížnější se na spolupráci domluvit. Rodí se zde tedy myšlenka o menším počtu studentů v týmu, či jiná forma ohodnocení výsledků.