Studentovo ohlédnutí za galavečerem iZUN.eu

Padla šestá hodina večerní a já začínal přemýšlet, co si vlastně vezmu na sebe, když jde o takovou velkou událost. Dresscode byl jasně daný, smart casual, jen mi vlastně nebylo úplně jasný, co si pod tím představit. Zběsile jsem začal googlit, ale po větě: „Nesmíte být moc casual, musíte na to jít chytře“, se mi protočily panenky, načež jsem vyházel celou skříň a po důkladném uvážení a špetce beznaděje, jsem si vybral OOTD.V sedm hodin jsem naklusal ke Kruhové hale. Již u vchodu mě uchvátila slavnostní brána z balónků a dovnitř mě vedl zelený koberec. V tuhle chvíli jsem se cítil vážně důležitě. Po příchodu jsem hned vyfasoval skleničku šampíčka, ideální začátek. Jen jsem po chvilce procházení se v sále vlastně nevěděl, co mám dělat, takže jsem nakonec jen stál v rohu jako trubka a sledoval plnící se sál. A že lidí přišlo vážně hodně! Sál se plnil a plnil, až bylo úplně narváno, což mě jako člena iZUNu velice potěšilo.

Hodina utekla jako voda a přesně ve 20:00 se na pódiu představil stand-up komik Petr Vydra. Vlastně jsem ho pořádně neznal, ale mile mě překvapil. Nikdy nepřestanu obdivovat, jak se v krátkém povídání dokáže dostat od slavnostní události k malé a známé dabérce, od ní k panu Zemanovi, kulantně zabrousí do filmu Titanic, a nakonec přejde k drbání na koulích a dalším věcem souvisejícím se soužitím v páru. A to všechno během 20 minut, nechápu. Každopádně jsem se po celou dobu vystoupení křenil jako blázen.

Během minutky pana Vydru nahradil energický, smysly šálící kouzelník a iluzionista Max Magic. Dávám palec hore za spolupráci s obecenstvem (taky co by to bylo za kouzelníka, kdyby si nevybíral asistentky), i jeho výřečnosti, s tím se člověk prostě musí narodit. Předvedl nám pár slušných magických tríčků + občerstvil pár vybraných šťastlivců prvotřídními rohlíky z Tesca. A jo, byl jsem jeden z nich. Kdo si rád láme hlavu nad tím, jak to vlastně sakra udělal, určitě si přišel na své. A kdo k tomu má postoj jako Jaro Slávik, mohl si dojít k Mírovi z JIHu na černou čtrnáctku, nechat si namíchat jeden z řady rozmanitých drinků nebo, pro labužníky a milovníky pozdních svačinek, byl tu i stůl s něčím k snědku.

Lehce před devátou na pódium vyběhl náš šéfredaktor Radek a brilantně nám vysvětlil, proč jsme se tu všichni sešli a proč se tento Galavečer vlastně pořádá. Objasním to těm lidem, kteří neměli možnost stát se součástí tohoto večera. Začala nová éra iZUNu, do které vlétl ve vší parádě, s novým logem a novým webem, který je naprosto vymazlený. A jako bonus, uskutečnila se sbírka na pomoc Zdendovi a Božence, kteří trpí vzácnou chorobou SMA (spinální svalová atrofie), ve které se vybralo neuvěřitelných 17 897 korun! A pak že studenti nemají srdce a prachy utrácí jen za pivka.

Po dvaceti minutách se mikrofonu ujal Jan Nedvěd. Upřímně, pro mě velká neznámá, ale na druhou stranu, rozbalil to pěkně. Nahodil tam pár slušných pecek, jen docela převládaly písničky pomalejšího rázu a pro osamocené jedince jako já, ještě před Valentýnem... No, určitě víte, co tím myslím. Tak jsem si dal další černou krasavici u Míry a to mi hnedka zvedlo náladu.

Atmosféra začínala být čím dál víc uvolněnější, lidé byli připitější, boky se začínaly vlnit a vlastně se z toho stal sakra pořádný večírek, se vším všudy. A to akorát padlo do noty DJ Saxofrancisovi. Naprosto mě uchvátil jeho koncept, zkombinovat saxofon a elektronickou hudbu. Takže to rozpálil jak bůh a ČZU to vzala pěkně od podlahy, vlasy lítaly, podrážky se prošoupávaly. Myslím, že jeho vystoupení dokonale popíší slova našeho kamaráda: „Jako normálně netancuju, ale tenhle rozhejbal i mě!“.

Ovšem, všechno boží jednou končí, takže rázem bylo 11 hodin a musím říct, že takhle rychle vylidněný sál jsem ještě neviděl. Však taky tomu rozumím, není čas ztrácet čas, takže fofrem dolů na Kruháč, dokud to ve mně ještě pumpuje!