Tour de Toilette — Po stopách Kakyho

Tenhle projekt ležel v naší kanceláři už nějakou dobu. Nikdo se ten spis však neodvážil ani otevřít. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se to v nejbližších dnech mělo změnit. Všichni z nás měli ještě v živé paměti přízrak jménem Lord H., který zanechával vzkazy na VŠE. Setkat se s jeho poselstvím nikdo nechtěl. 

Nečekaně se ale někdo našel. Tichá a zakřiknutá dívka z naší redakce jménem Katka toho během působení v iZUNu moc nenamluvila. Nedávno ale přišla a bez známky zaváhání vyhlásila: „Chci to!“

V tu chvíli mě zalil nečekaný pocit štěstí. Konečně, pomyslel jsem si. Ještě než jsem ale stačil Katce říct, jak jsem rád, že se do toho pustí, vykřikla: „Ale mám jednu podmínku.“ „Povídej, předem je splněná.“ „Pomůže mi Honza a...“ Hrdlo se mi sevřelo, jako bych už tušil, že to budu já. „… A Ty!“ A je konec. Teď už ztratím i poslední kousek důstojnosti. Nezbývá mi, než souhlasit, a podávám Katce kompletní spis. Projekt se dává do pohybu…

Na pomoc a odbornou konzultaci jsme si vzali titulovaného správce Doc. Evžena Cadila, Ph.D. Tento muž na svém místě se s námi ochotně sešel, aby nás zavedl do „kuchyně“ zdejších sociálních zařízení. „Můj děda tu vlastníma rukama postavil úplně první toaletu,“ říká Evžen Cadil a hrdě mi ukazuje černobílou fotku jeho dědy vedle dnes už legendární první Suchdolské kadibudky. „Tohle řemeslo se u nás v rodině dědí z generace na generaci. A rád bych, aby v tom pokračovali i moji dva synové, které k tomu od útlého věku vedu,“ s otcovskou hrdostí dodává Cadil.

„Víte, záchody se tady za ta léta opravdu proměnily. Dnes už jsou všechny toalety splachovací a pravidelně udržované, ale dřív tomu tak nebylo.“ Při jeho vyprávění jsem nabyl dojmu, že pan Cadil správou sociálních zařízení naprosto žije. Hned vzápětí přidává jednu zajímavou perličku. „A víte co? Dneska si tady hned lidi stěžujou, když dojde toaleťák. Ale o tom se mému dědovi ani nesnilo! Oni museli využívat čistě přírodní způsoby,“ skoro až dotčeně povídá Evžen a ukazuje na obraz visící nad jeho pracovnou.

Když se ho ptám, které toalety by nám doporučil, bez váhání odpoví: „Určitě běžte na FŽP, to je moje chlouba, kterou jsem teď nově vypiplal. Lépe si na ČZU rozhodně neulevíte.“ Když se pomalu loučíme, ještě na mě zdálky volá: „A rozhodně zajděte na PEFku!“

Rozjeli jsme tedy kolotoč návštěv, inspekcí a hodnocení. Hodnotili jsme všechny volně přístupné toalety v několika hlavních kategoriích (modernost, čistota, vůně, komfort a využívanost) a také pomocných kategoriích (zamykatelné kabinky, mýdlo, sušák nebo ručník). Pohybovali jsme se na bodové škále 1 - 5, kde pět kadibudek je nejlepší...

Pan Cadil se nakonec ukázal jako velký znalec. Hodnocení jen podtrhlo jeho doporučení a také ukázalo velmi překvapivé výsledky a zajímavá zjištění, které vám nyní s hrdostí předkládáme.

Navigace:

• Nejlepší toalety
  • Pánské
  • Dámské
• Nejhorší toalety
  • Pánské
  • Dámské
• iZUN samolepky - známka kvality!

1) FŽP — 2. patro

O místě, ze kterého vzejde král pánských toalet, nebylo pochyb. Pan Cadil se opravdu nemýlil, Fakultě životního prostředí na ČZU nemůže nic konkurovat. Proto bylo až nelidsky těžké vybrat ten jeden jediný nejlepší. Ale podařilo se ho nalézt ve druhém patře. Jak tento skvost vidí Honza?

V klasickém středečním ránu jsem zajídal kocovinku na FŽP sekanou v housce. Pak jsem si chvíli zdříml na přednášce a najednou to přišlo. Rumy namořený žaludek hlásil, že se snídaní není spokojen a je na čase jít tam, kam i děkan chodí pěšky.

Naštěstí jsem byl ve správné budově. Věděl jsem, že nová a moderní FŽP skýtá ve druhém patře dokonalé místo pro moji potřebu. Neváhal jsem a vyrazil.

Na místě bylo vše, jak má být. Mistr Propr mě propleskl svou vůní hned ve dveřích a vše se blyštilo jako jeho holá hlava. Vkročil jsem do kabinky. Přestože se vše odehrálo v několika vteřinách a nebyl čas zkontrolovat papír, nebál jsem se. Tady vždycky je. Vycíděný to záchod. Vsadím se, že by zde mohla proběhnout i improvizovaná operace srdce bez možnosti infekce. (Tedy alespoň před mojí návštěvou).

Při bezstarostném odchodu z této oázy klidu mě ještě příjemně brněly dlaně od vysoušeče s výkonem tryskového letadla. Jsi to vůbec ty? Ptali se mě spolužáci po mém návratu na přednášku. Jsi jak vyměněný. „Ano, den konečně začal tak, jak měl.“

Hodnocení

  Víte, kde vznikl step? V jedné černošské rodině s deseti dětmi a jedním záchodem.

2) Stará PEF — vedle přednáškových místností 

Hned za FŽP se umístily také velmi kladně hodnocené toalety na staré PEFce, mezi přednáškovými místnostmi EI a EII. Nabízí vše, co potřebujete k tomu nejlepšímu pocitu. Krásné prostředí, dostatek prostoru a vzrušující vůni. Honza k tomu říká:

To ráno bylo hroznější než obvykle. „Tohle nebude dobrej den,“ pomyslel jsem si. Ale i přes všechnu tuhle nechuť bylo stále ve vzduchu cítit něco pozitivního, co jsem nemohl popsat. Po cestě autobusem jsem dorazil na PEFku a bylo jasno. Moje první kroky vedly na místo, kde to mám tak rád. Hned vedle přednáškových místností na PEF. Čas strávený na tomhle místě se, jak by řekli rybáři, do života nepočítá. Ten slastný pocit z onoho dne ve mně přetrvává dodnes. Otevřel jsem dveře, vkročil jsem do kabinky, vítr ve vlasech, nic mi nechybělo. Usedl jsem a zažil dosud nepoznaný pocit. Navštívit tak báječné místo se člověku poštěstí třeba jen několikrát za život. Hlavou mi prolétla myšlenka, už nikdy, nikdy nechci pryč! Ta vůně mi evokovala babičku s jejím malým krámkem s květinami a vrátila mě tak do mých dětských let. Po čtyřech hodinách a dvou promeškaných přednáškách jsem odcházel s pocitem dobře odvedené práce. Když jsem pak zavíral dveře, hrnuly se mi slzy do očí při vzpomínce na tu nezapomenutelnou zkušenost a fascinující vůni...

Hodnocení

3) Katedra veterinárních disciplín — 1. patro

Bronzovou příčku si možná trochu nečekaně vybojovala Katedra veterinárních disciplín. Tyto asi ne příliš známe toalety nabízí příjemné prostředí jako u vás doma. Je to jako objevit zapomenutý kousek světa. Honza k tomu uznale říká:

Po zklamání, které jsem zažil při inspekci mušlí a mís na rektorátu, jsem do budovy C nešel zrovna s písní na rtech. Nakonec jsem byl ale příjemně překvapen. Už při vstupu mě neznámá síla jakoby táhla do prvního patra ke dveřím číslo 232. Začaly se mi rozkmitávat nožičky a já se těšil jako malé dítko. A moje předtucha se potvrdila. Při vykonávání potřeby vás nic neruší a nic není nepříjemné — žádný zápach ani špína. Během té doby jsem si zkontroloval výpis z banky, zatelefonoval babičce do Spišské Nové Vsi a připadal si jako na dovolené. Při následném testování mušlí jsem byl dokonce pobaven upozorněním, které se skví nad čidlem mušle a hlásá: „NEMAČKAT, splachuje samo, jedná se o senzor.“ Jak rád bych si zmáčkl! Ale já se sem stejně vrátím...

Hodnocení

Učitel vykládá svým žákům o dobrých mravech a ptá se jednoho po druhém: „Michale, kdybyste byl na schůzce s děvčetem a seděli byste v restauraci, jak byste jí řekl, že potřebujete na toaletu?“ Já bych jí řekl: „Počkej minutku, musím se jít vyčůrat.“ „To by ale bylo velice nezdvořilé, řekl bych i hrubé, že?“ „Pavle, jak byste to řekl vy?“ „Já bych řekl: Omlouvám se, ale opravdu musím na záchod.“ „Tak to už je o hodně lepší, ale přeci jenom, není vhodné používat slovo záchod u stolu, že?“ „A co vy, Petře, jak byste se zachoval vy?“ „Řekl bych: Miláčku, můžeš mne na chvilku omluvit? Musím si jít potřást rukou s mým velice dobrým přítelem, se kterým se, jak doufám, po večeři seznámíš.“  

1) Hospoda JIH

Bohužel ne vše může být ideální. Praví pijani jsou zvyklí i na horší podmínky, a tak je stav hospodských toalet nepřekvapí. Ale pro „běžné“ toaletní uživatele může být jejich návštěva, tak jako pro Honzu ty v hospodě na JIHu, splnění bobříka odvahy...

Právě mi skončila poslední přednáška a den bylo potřeba někde zakončit dobře chlazenou coca-colou. Vyrazil jsem na JIH a začal s ostatními filosofovat nad tím, proč jsem já nikdy nedostal „sedmičku“ vína. V tu dobu už se pomalu začala ozývat ranní snídaně a já věděl, že je zle. Záchody hned u fotbálku začaly otevírat svou náruč. „Buď rád, že nejdeš na hajzl po Bin Ládinovi, to bys zažil teprve terorismus,“ utěšoval jsem se, ale nic nepomáhalo. To už snídaně vbíhala do cílové rovinky a já zasedl jako princeznička na ten nejkrajnější okraj. Minuty se vlekly a já vzpomínal ty nejkrásnější chvíle mého dětství, aby tenhle moment už byl za mnou. Když bylo po všem, ohlédl jsem se, ale po toaléťáku ani stopy. Ten by tu nenašla ani kriminálka Las Vegas. Je konec a já odcházím. Tenhle zážitek řadím k jednomu z nejhorších v mém životě. Hned po konzumaci čaje s vůni exhumovaného hrobu…

Hodnocení

Další pořadí

2) Kolej JIH — přízemí

Zajímavosti z pánských záchodů

Katedra veterinárních disciplín — 1. patro nalevo od schodů, dveře č. 232

Bunkoviště

Zásuvka je zde umístěna těsně pod umyvadlem a vedou do ní 2 kabely. Je to bezpečné? Leda tak si udělat ohníček…

Katedra jazyků — horní patro

Záchod je řešen v moderním stylu a má anatomicky tvarovanou hajzldesku! Že by ji testovaly v NASA?

Nová PEF — 5. patro

Kantorské intimčo, včetně sprch. Studentům těžko přístupné — je to poznat.

Rektorát — přízemí vlevo od vchodu

Smrad je mnohdy cítit již u vchodu do budovy. Je tam zima a kabinka u okna se nebezpečně houpe.

AGRO — 4. podlaží vedle dveří č. 411

Vedle pisoáru jsou uskladněné chemikálie. Asi výbava malého chemika.

Zvířátka si v lese postaví záchod. Parádní kadibudka i s okénkem a dveřmi. Druhý den zjistí, že je u hajzlíku vyražené okno, tak svolají schůzi. Předseda: „Nevíte o tom někdo něco?“ Chvíli se nic neděje a pak se přihlásí zajíc: „No, já bych o tom něco věděl...“ Předseda: „Tak co?“ „Jdu takhle kolem našeho krásnýho novýho záchoda a slyším divný funění. Tak se chci kouknout, co se děje, a v tom se rozlítnou dveře, chytne mě medvěd, vytře si se mnou prdel a vyhodí mě zavřeným oknem.“ Všichni se po sobě kouknou, ale medvěd je silák, tak ho nechají na pokoji. Druhý den jsou u hajzlíku vyražené dveře, tak zvířatka svolají druhou schůzi. Předseda: „Kdo o tom něco ví?“ „Já bych o tom něco věděla,“ přihlásí se liška. „Jdu takhle kolem našeho záchodku a slyším divný funění. Jdu se takhle podívat blíž, ale než jsem stačila ucuknout, tak se rozlítly dveře, popad mě medvěd, vytřel si se mnou prdel a prohodil mě dveřma.“ Všichni se zase po sobě kouknou, už jsou víc nasraní, ale přece jen nechají medvěda na pokoji. Nicméně třetí den najdou místo kadibudky jen spálenou zem. Všude po okolí jsou třísky z prken, střecha se kymácí napíchnutá na nejvyšší borovici a zbytek okna je nalezen půl kilometru od původního místa. Svolají tedy třetí schůzi. Předseda: „No, tak tohle je už učiněný vandalismus. KDO O TOM NĚCO VÍ?!!!“ Chvíli je ticho. „Nó, já bych o tom něco věděl.“ přihlásí se ježek.

1) Stará PEF — 2. patro

A dostáváme se k dámským toaletám, kde úřadovala nekompromisní Katka. Její syrové a detailní zprávy jsme museli jemně cenzurovat. A tady už byl boj o první místo mnohem těsnější. Pomyslnou zlatou medaili nakonec získaly toalety na staré PEFce ve druhém patře. Možná jim k vítězství pomohly sluníčkově žluté stěny. Co na to Katka?

Bylo slunečné odpoledne, teploty lámaly rekordy. Zásoba minerálky v lahvi se pomalu, ale jistě tenčila a já se chystám na studijní. Ale co čert nechtěl, všude fronty. A v ten moment si předešlá žízeň nutně musela vybrat svou daň! Chvíli váhám — vydržím ještě čekat tu strašnou frontu? Po chvilce to vzdávám a přemýšlím, kam bude nejrychlejší zaběhnout a ulevit si. Volba je jasná, běžím, co mi můj močový měchýř dovolí, aby se mi náhodou nestala nehoda. Mám štěstí, není obsazeno. Usedám a pomalu se svět kolem mne začíná příjemně točit. „Tady je tak krásně!“ vykřiknu a zalykám se přitom štěstím. Až když přešla prvotní euforie, začínám se rozhlížet a čmuchat. Vůně jako v drogerii, na naše toaletní poměry téměř nezvyklá. Překvapuje mě, že je tu tak čisto a voňavo, tohle se mi vryje do paměti na celičký život. Když je po všem, odcházím z kabinky a v předsíňce se srážím se svoji studijní referentkou, před jejímiž dveřmi jsem ještě před chvílí trpěla ve frontě. Letmý pohled a mě je jasné, že návštěva těchto toalet pro nás dvě byla opravdovým zážitkem. Umývám si tlapičky voňavým mýdlem a osvěžena se vracím vystát si frontu, která už mi ani trochu nevadí. Den nádherně pokračuje a já už vím, kam příště zavítat, až příroda opět zavolá…

Hodnocení

2) FŽP — 3. patro

A opět FŽP. Tentokrát to stačilo „pouze“ na druhé místo, ale s prvním místem těch pánských můžeme FŽP označit jako krále a královnu toaletního papíru. O téhle toaletě mluví Katka s ještě tišším hlasem než obvykle, jako by jí nějak přirostl k srdci, a při povídání o něm se úplně rozněžnila...

Tohle se mi nestává. Zdál se mi sen, noční můra. Byl uplakaný den a já mluvila ze spaní. „U tebe člověk nikdy nemá žádné soukromí. Proč nemůžeš alespoň tenhle nedostatek potlačit. Co, že nedokážeš splnit očekávání lidí, kteří tě neznají. Ty nedokážeš splnit ani očekávání těch lidí, jenž tě znají, a mají proto nižší nároky. Proč nejsi, když už nic jiného, aspoň občas umytý…“

Ale ne, zdálo se mi o tom nejhorším záchodě na světě. To snad ne! Oblékám kalhoty a letím na FŽP. Ne, snad nezmizel! Vybíhám do třetího patra a otvírám dveře. Klekám na kolena a začínám ronit slzy jako hrachy. Můj milovaný kout je na svém místě. „Jsi tu, tebe jsem si vždy oblíbila. Jsi vždycky tak upravený a čistý. Vždycky máš v pravou chvíli přesně to, co všichni potřebují a dokážou ocenit. Ba naopak, někdy dáváš až příliš, kolikrát to až přesahuje meze znalostí lidí, co se kolem tebe motají, a můžou se proto cítit zahanbeni. Ale to, jak pozitivně na lidi celkově působíš a jaký máš rozhled, to prostě mluví za vše a je úplně ochromující. Nikdy tě neopustím!“

Hodnocení

3) Rektorát — 4. patro

Nakonec i v nejvyšších místech naší univerzity se našel jeden skvost. Třetí místo možná i díky svému pohodlnému gaučíku obsadily toalety ve čtvrtém patře rektorátu. Jak Katka sama řekla, zde by se nebála jednat ani s královnou Alžbětou II.

Občas mívám tu chvíli, kdy potřebuji někde v klidu a nerušeně provozovat tu nejtěžší věc na světě — přemýšlet. Těžko soudit, co mě přimělo tuhle chvíli strávit zrovna na rektorátu... Možná to byl pohled na parohy, které visí v pátém patře a které tak ráda nasazuji. Výtah mě ale vysadil v patře třetím a z něho mě vytáhla táhlá vůně, kterou jsem následovala, jako když se myš táhne za vůní sýra. Vcházím, a protože moje „věc“ není akutní, vydávám se na průzkum. V rohu ještě před kabinkami jsem našla hned pod oknem exklusivní křesílko jako pro můj byt. Bohužel jsem ho ale sama neunesla, a tak se mnou domů nešlo. „Tohle místo má svoji duši,“ pronáším a jdu se pomazlit s tou krásou do kabinky. Nevím jak, ale dny ubíhaly neskutečně rychle a překvapilo mě, že jsem přišla v úterý a odcházím ve čtvrtek, těsně před vydáním článku. A tu schůzku jsem asi taky zmeškala...

Hodnocení

Dva policajti se rozhodli, že vyřeší svoji tíživou bytovou situaci a koupí si každý vagon. Po čase se potkají a jeden se ptá druhého: „Tak co, jak jsi spokojen s novým bydlením?“ „Ale, docela dobrý, jen jsem při koupi nějak přehlédl nápis — nekuřáci —, takže když si chci zapálit, musím chodit ven.“ „No, to je ještě dobrý, to já mám na WC nápis, že se nesmí používat, pokud je vlak v klidu. Člověče, já než ho roztlačím, tak se poseru.“

1) Univerzitní klub Kruháč

Tak v této kategorii Katka sváděla velmi těžký vnitřní souboj. Na pozici nejhorších dámských toalet předložila hned několik kandidátů a svolala mimořádné zasedání naší redakce. Po téměř čtyřhodinovém jednání bylo jasno a prstem ukázáno na UK Kruháč. Jaký pohled přinesla Katčina inspekce?

Ten večer jsem šla zase jednou dobře popít na Kruháč. Zábava byla v plném proudu, pípy nestíhaly pod objednávkami alkoholiků a já do sebe klopila pátý kousek chmelové nádhery. Už 30 minut jsem se ale urputně bránila, abych oddálila moji první cestu na záchod. Jak totiž všichni víme: „Jakmile jdeš poprvé, chodíš pak každých 10 minut.“ Když jsem byla plná až po uši, nic jiného mi nezbývalo. Bylo lehce po půlnoci a louže s kousky toaletního papíru mi nedávaly pochybovat, kam mám zamířit. Řadím se do fronty a počítám poslední minuty do vybuchnutí. „Tak proč se to sakra nehýbe,“ ptám se, načež ke mně dorazí odpověď, že v jedné kabince se konají milostné orgie. Když se konečně dostanu na řadu, je mi jasné, že tohle nebude žádné posvícení. Snažím se si nesedat, držím se všeho, co je po ruce, k tomu všemu mi hraje vedle vzdychající dvojice a neustále mi někdo buší na dveře, ať sebou hnu. Padám vysílením do mísy a rezignuji. Ani mě nepřekvapí nepřítomnost toaleťáku a spokojuji se s obalem od žvýkaček. Razím si cestu a přemýšlím, kde se stala v mém životě chyba, že nejsem chlap…

Hodnocení

Další pořadí

2) AGRO — vedle posluchárny AII

3) FLD — přízemí (sklep)

Souhrnná statistika dámských toalet

Zajímavosti z dámských záchodů

Menza

Hajzlpapír v koridoru nebo samostatně. Během dne se obvykle vypotřebuje a při večerním pobytu na Farmě je nutno použít vlastní zdroj. V některých kabinkách je šero kvůli špatnému umístění světel.

Katedra jazyků — dolní patro

Také anatomicky tvarovaná hajzldeska! Na dveřích důležitý věšáček na kabelku. Hajzl blbě splachuje, což se kupodivu neprojevuje ve vůni.

JIH hospoda

Odkrytá díra do šachty láká k odkládání věcí. Z vlastní zkušenosti ovšem nedoporučuji, neboť mi tam telefon jednou málem zahučel a pochybuji, že by někdo kvůli tomu, aby ho vyndal, sekal zdivo!

Rektorát — 6. patro

Luxusní — 2 pohodlná křesla, stoleček s ubrusem a vázou s levandulí, 2 kabinky (jedna označena PRO ZAMĚSTNANCE).

FŽP 3. patro, vozíčkáři

Gigantické umyvadlo se špuntem!

FLD — 3. patro dveře č. 352

Ekologický záchod. Na dveřích předpokoje se píše, že „jsou nainstalovány úsporné zářivky, proto nezhasínat“.

FŽP — přízemí (sklep)

Mini umyvadla způsobující časté postříkání podlahy a její následné rychlé zašpinění. Asi důvod, proč je mezi umyvadly umístěn nápis „Udržujte čistotu!“