Zpověď odcházejícího šéfredaktora - iZUNu jsem věnoval 8 hodin denně!

iZUN: V první papírové verzi je toho hodně napsáno o Jirkovi Opletalovi a Honzovi Masnerovi jako o zakladatelích, ale o Tobě ani slovo. Jak ses vůbec dostal do iZUNu?

V době, kdy Jirka s Honzou zakládali iZUN jsem já o existenci nějakých Univerzitních novin neměl vůbec tušení. Ale to nic neměnilo na tom, že jsem v sobě měl neskutečnej literární přetlak, psal jsem povídky, básničky, blogy... No a v tu dobu jsem jednoho dne šel do menzy a když jsem procházel kolem auly, viděl jsem tam takovýho divnýho vlasatýho chlápka (v současné době Ing. Jan Masner, poznámka autora), co tam rozdával bonbóny a k tomu nějaký papírky. Já měl chuť na bonbón, tak jsem si ho vzal a k tomu ještě nějakej papírek, kde jsem se později dočetl, že Univerzitní noviny hledají posily.

18 června, 2013 - 21:52 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

"Chtěl bych jim říct, aby nebyli tak strašně líní, jak jsou. Aby se trošku zajímali o svoji univerzitu, která je skvělá." Krásně řečeno. Nemůžeme mic udělat s tím, že si nad ČZU většina škol pokrčí nos. Jen studenti naší univerzity mohou sami poznat, že není zdaleka tak špatná, jak se o ní říká. Máme jedinečný areál, který nám může závidět každá jiná vysoká škola; skvělej fest MissAgro, který nemá obdoby; velice dobrý Erasmus systém; a nakonec vedení univerzity, které dokáže využívat finance na správné věci. Buďme tedy hrdí na ČZU, jako na univerzitu s mnoha unikáty. Pouze studenti mohou změnit všeobecné špatné mínění a dokázat, že jsme stejně kvalitní škola, jako ostatní.

iZUN: Jak probíhal příjmací pohovor?

Vzpomínám si, že se uskutečnil na Farmě. Tam tehdy seděl Jirka a dali jsme řeč. Trošku vtipná situace nastala, když se mě zeptal na stránky, co si o nich myslím, a já je předtím vůbec neviděl. Ale nakonec slovo dalo slovo a dostal jsem se na loď, na které jsem zůstal po celou dobu svého studia tady na ČZU.

iZUN: Během Tvého působení jako šéfredaktora Univerzitních novin se na ČZU podařilo udělat spoustu projektů pro studenty. Na jaký z nich jsi nejvíce pyšný?

Bezpochyby papírová verze iZUNu. To byla asi největší věc, jaké noviny od svého založení dosáhly. Pak bych rád zmínil klip Suchodlský Gangnam style a kategorii na Miss Agro s názvem Miss iZUN, kterou volí naši čtenáři.

iZUN pro své členy pořádá spoustu teambuildingových akcí. Vzpomeneš si na nějaký nezpomenutelný zážitek z těchto akciček?

Problém těchto iZUN akcí je, nebo spíš byl v tom, že když jsme ještě s tím tvrdým jádrem kalili, tak jak jsme kalili, konce těch akcí si většinou nikdo nepamatoval... Ale jedna z věcí, na které si vždycky vzpomenu, je moje tehdejší zástupkyně Lenka, která celá nabarvená na zeleno jako zlobryně, bosá tancuje na stole a na vánoční oslavě v Tágu. Nikdo v hospodě tehdy vůbec netušil, co se děje a nechápu to dodnes.

iZUN: Máš nějakou veselou historku z natáčení z jednání s výše postavenými lidmi tady na univerzitě?

Jednoznačně se mi vybaví poslední rozhovor s panem rektorem den po oslavě státnic. Podali jsme si ruce, ihned poznal, že jsem nedávno něco slavil a řekl, že to musíme oslavit také. Jelikož neměl v kanceláři sekretářku, došel si pro víno. Ozval se ten známý zvuk, když člověk vyndá špunt z lahve a z vedlejší kanceláře vyběhl nějaký člověk se slovy: "Volal jsi mě?" Pan rektor odvětil, že ne, že je to pro kolegu (pro mě) a dotyčný se jen otočil, povzdechl si a pronesl: "Hmm, tak nic" a odešel.

iZUN: Kolik času jsi denně věnoval Univerzitním novinám?

V průměru 8 hodin. Když se dělal nějaký projekt, tak třeba i dvanáct, z čehož třeba přítelkyně nebyla úplně nadšená.

iZUN: Jak těžké to pro ni bylo? Žárlila na iZUN?

Asi žárlila, ale dokázala to skrývat. Měl jsem štěstí, že byla velice pilná studentka, a tak ten čas, co věnovala učení, já věnoval iZUNu, a tak nikdy nedošlo k nějakým vážnějším rozporům v souvislosti s mým působením v novinách.

iZUN: Jak je těžké vést a motivovat lidi, kteří veškerou práci dělají ve svém volném čase, zadarmo a bez nároku na jakýkoliv honorář?

Tak předně se k nám ti lidé přidali dobrovolně. A doufám, že očekávali, že nějakou práci budou muset odvádět. Co se týče motivování, iZUN vždycky fungoval a doufám, že i fungovat bude na tom, že se naši lidé mezi sebou znají a respektují. Je to kolektiv lidí, co dělají dobrou věc. A co se týče motivace, tou je ta naše práce. My se na pohovoru ptáme, proč s námi daný člověk chce pracovat, takže jeho motivaci známe. Ať už je to praxe z redakčního prostředí, nebo se chtějí zdokonalit ve psaní. Nikdy jsem nepřemýšlel o něčem ve stylu připravit si k tomu a tomu speciální motivační řeč. Nevymýšlel jsem strategie jak jednotlivce namotivovat. Nebylo třeba.

iZUN: Měl jsi během čtyř let, co jsi působil v iZUNu, chuť se vším seknout a odejít?

Když jsem byl redaktor, bylo to moje nejlepší období v iZUNu. Psal jsem třeba dva nebo tři články týdně, protože nás bylo málo a byl jsem do toho hrozně zapálenej. Takže v té době by mě to ani nenapadlo. Když jsem ale byl šéfredaktorem, tak jsem dospěl do bodu těsně před vyhořením. Bylo to způsobené tím, že se na mě ve škole začalo valit víc věcí v souvislosti s diplomkou. Překonal jsem to díky tomu, že se pomalu blížila Miss Agro, na kterou jsem se hrozně těšil, a do jmenování nového šéfredaktora už chyběly pouze dva měsíce.

iZUN: Co s Tebou bude dál? Opouštíš zemědělku po pěti letech s inženýrským titulem? Potáhne Tě to ke dřevařině, kterou jsi vystudoval, nebo k žurnalistice, s níž jsi byl 4 roky v každodením kontaktu?

Žurnalistika i dřevostavby jsou samozřejmě jednou z možností, ale tou druhou je plánování a organizování projektů. V iZUNu jsme pořádali spoustu akcí, kde jsem poznal, že činnosti s tím spojené mě vážně baví, takže do budoucna bych se možná chtěl věnovat i něčemu takovému.

iZUN: Přemýšlel jsi o tom, že bys i v budoucí práci nějak zůstal spojen se studenty a jejich životem?

Když jsme u toho plánování a organizování, tak ono se to nevylučuje. V současné době vzniká spousta nových festivalů, Miss a dalších akcí, které jsou zaměřené především na mladé lidi. Takže není vyloučeno, že jednou budu pracovat v této oblasti.

iZUN: Bojíš se toho, že se jednoho dne probudíš a náplní Tvého dne nebude iZUN a věci s ním spojené?

Myslím si, že to bude zasloužená penze (smích). Přemýšlel jsem o tom a nebojím se toho. Naplno bych se chtěl věnovat svému osobnímu rozvoji, jazykům, sportu, hudbě a studiu dalších oborů, které mě baví.

iZUN: Chtěl bys něco vzkázat našim čtenářům?

Chtěl bych jim říct, aby nebyli tak strašně líní, jak jsou. Aby se trošku zajímali o svoji univerzitu, která je skvělá. Znám spoustu lidí, kteří pět let chodili na nějakou fakultu a nikdy třeba nebyli na druhém konci areálu. Znají jen cestu ze zastávky autobusu ke svojí fakultě, do menzy a zpět. A to je podle mě strašná škoda. Náš areál je úžasný, koná se tu spousta zajímavých a kvalitních akcí, které pořádají studentské organizace, právě pro zemědělce. Rozhodně by se naši studenti měli projít i po Suchdole. Co by kamenem dohodil je úžasná příroda, ať už jsou to Kozí hřbety, nebo Tiché údolí. A určitě by neměli zapomenout ochutnat našeho Suchdolského Jeníka, protože kdo ho za pět let neochutná, těžce se proviní proti univerzitímu životu každého zemědělce.

Jak vůbec vznikla otázka na klecový chov drůbeže?

To nevím, u toho jsem nebyl. Byl už jsem pouze instruován, abych tuto otázku nezapomněl položit na závěru každého rozhovoru, ať už je s kýmkoliv. Určitě to ale bude vědět Honza a Jirka (zakladatelé iZUNu, pozn. redaktora)

Nechtěl jsem vás připravit o to, kde a jak otázka vznikla, a tak jsem se zeptal přímo jednoho ze zakladatelů našich novin, Ing. Jiřího Opletala. Zde jsou jeho slova:

Tak to Ti řeknu úplně přesně. Seděli jsme takhle s Honzou jednou na Céčku a najednou jsme si řekli, že bychom se měli něčím odlišit. No a protože v té době v naší výuce frčel předmět Chov zvířat a v něm zmiňovaný klecový chov, rozhodli jsme se, že se každého budeme ptát, co si o tom myslí.

iZUN: Viktore, jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže?

Tak to jsem nečekal (smích)! Ne, samozřejmě jsem to čekal a dlouho jsem o tom přemýšlel. Myslím si, že v dnešní společnosti to prostě nejde dělat jinak. Jediné, co mi na tom vadí je fakt, že do nich cpou různá anabolika, antibiotika, který jsou pak samozřejmě v tom mase. Kdybych ale tohle přešel, klidně bych klecově choval i krávy, pštrosy, krokodýly a klokany jenom proto, aby byl na trhu dostatek masa, protože já jsem strašnej masožravec.

Chtěl bych Viktorovi poděkovat za čas, který si na náš rozhovor udělal. Stejně tak bych mu chtěl vyjádřit jedno velké díky za všechno, co pro celý iZUN udělal a do budoucího života mu popřát hodně štěstí. 

No a kdo bude novým šéfredaktorem? To se dozvíte již v zítřejším článku.