Báseň o našem studentovi

Den co den

Když ráno voko rozloupnu

a hodím o zeď budíkem,

mejly, facebook okouknu,

v tomhle už jsem profíkem.

Každým ránem zdá se stárnu,

kocovina, migrény,

musim ale na dejvárnu

do ČZU Arény.

Když tak stojím v lidech davu

a lezu do sto sedmičky,

amputovat bych chtěl hlavu

vyhnat bílý myšičky.

No nic naplat, už jsem v buse

dvě stě pět hlav plus ta má

snad dorazím v jednom kuse.

Snad náš řidič cestu zná.

A jsme tady. Šňůra lidí

k Agru, sicu, k pefce

z cesty se mi všichni klidí.

Když mně se tam tak nechce.

Už jsou tři a já mám padla,

nevyčkávám zbytečně

naděje mi vážně chřadla,

jdu na Céčko.. konečně

Jen co začnu bundu svlíkat

pivko se mi točí,

nemusím ani nic říkat,

kouká mi to z očí.

Tohle je můj vrchol dne

fotbálek a pivečko,

od půl čtvrtý do jedné.

Druhý domov, klub Céčko.

VK