Dozvuk zahajovačky - Co na sebe prozradili Skyline a Fast Food Orchestra?

Čas si na nás před koncertem udělaly obě skupiny. Připojte se k nám a podojte je!

Fast Food Orchestra 

Za Fast Food orchestra nám odpovídali pánové Filip "Fido" Vondrášek (na fotce vlevo) a Jakub Sulzenko (na fotce vpravo).

iZUN: Povězte nám pohádku o tom, jak jste se dali dohromady? 

F: Prostě jsme si založili kapelu... Scházeli jsme se, a tak nějak to vyrostlo…J: Počkej, to byl přece takový romantický příběh! On Fido chodil s kytaristou...do školy.F: Mělo to občas trochu sklon i k jiným věcem, ale skončilo to u hudebních aktivit. (smích)

Kolik Vám bylo let? 

F: Úplné prvopočátky - to bylo, když nám bylo 14-15, ale tahle kapela, ta vznikla určitě, až když nám bylo tak třiadvacet.

Jako většina kapel jste začínali v klubech. Později přišly velké stage a tisíce posluchačů. Co se Vám líbí víc?

F: Oboje má něco do sebe.J: Velká stage je lepší, samozřejmě. Čím větší, tím lepší.F: To se tak nedá říct. Je to tak, že venku si užíváš hezký zvuk a čistý vzduch, většinou je léto, slunečno a teplo, což jsou fajn věci. A v klubu si zase užíváš víc intimnější atmosféru, lepší akci s publikem.J: Jsi blíž těm lidem... A hodně tam teče ten pot... je to takový jako příjemný.F: Je to víc sweaty prostě. (smích)J: Taková ta živočišnost, to na tom festivalu není prostě. Tam seš fakt odřízlá. Ale zase to, že jedeš velké festivaly a pódia, je super, a je to lepší vlastně.

Když jste začínali, měli jste nějaký vzor? Někoho, komu byste se chtěli přiblížit?

J: Já jsem poslouchal hlavně metal... Takže to moc s tou naší muzikou nešlo… F: Já jsem si jel hlavně jazz.J: Můj velký vzor byl Prince...teda hlavně vzhledem. A to se mi nepovedlo. I když jsem na tom makal docela fest. (smích)

Kdybyste nemohli být muzikanty, čím byste si přáli být? 

J: Tak rentiér.F: Surfař.

Jak u Vás vznikají písničky? 

F: To je různé, ale většinou hudba a pak text.J: Fido přinese super nápad a my ho pak rozpracujeme.

Proč je většina Vašich písní v angličtině? 

F: Už ne, teď děláme skoro jen české písně.J: Teď jsme udělali... nebo teda Fido udělal, hned několik srdceryvných českých textů, u kterých doufáme, že zabodujeme u šestnáctiletých holek. (smích)F: Maximálně šestnáctiletých...J: Šestnáct je fakt hranice, těch, které to ještě může zaujmout. Angličtina se nám zpívá líp. Možná je moc těžké, napsat dobrý český text. Takže píšeme dobré anglické texty. (smích)F: Já jsem k těm písničkám už začal přistupovat individuálně. Když to zkouším a česky to zní trapně, tak to prostě udělám radši anglicky.

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste napsali protestsong?  

J: To je jasný, to jsme celí my. (smích) Asi ne. Teď se bude dělat jedna písnička. A bude to na současnou uprchlickou krizi. To by mohl být takový političtější text, ale jinak to moc neděláme.

Co Vás dokáže nejvíce namotivovat?  

F: Asi to, že nás to baví... A taky to, že se můžeme stýkat s báječnými lidmi.J: Všechno od zkoušení až po hraní těch koncertů. A ty jsou potom tím největším motorem.

 

Odkud sbíráte náměty na písničky? 

F: To je různé, jsou zlomená srdce, drogy, pláž, válení se na pláži, surfování...J: Trapné situace…F: Jako ta témata nemáme moc široká. Snažíme se na každé desce přidat nové téma, ale většinou vždycky je z 90% stejné. Je to prostě „to hulení a ta láska...“ 

Čím to je, že se Vaší muzice prolíná spoustu stylů? 

F: Každý vnáší to své…J: No, my už teď máme vlastně jenom jeden styl…Tropical POP.

Jaký byl Váš nejlepší koncert? 

F: Na to se nedá odpovědět…J: Teď o prázdninách jich bylo tolik dobrých…

A nejhorší? 

J: Ten bychom dali dohromady.F: Možná setkání L*** a Lh****.J: To byl opravdu příšerný koncert... Byla to vlastně taková velká Matějská, kam přijeli ti největší burani z celé republiky.F: Na našeho klávesáka řvali nadávky a „nařkli ho z homosexuality” Pak chtěli zmlátit mě, protože vypadl proud.J: A po nás hrál Orlík Revival… Takže jsme rychle naskákali do dodávky a zmizeli, než nás zlinčují.

Jaké máte plány do budoucna? 

F: Ty největší… Teď máme vlastně dost konkrétní plány.J: Chceme natočit někdy během příštího měsíce dva až čtyři klipy a vyslat je do světa.F: S tím, že jsme si uvědomili, že vlastně není žádná kapela kromě Kabátů, která by tady vládla... Tak jsme se rozhodli, že to změníme.

Co byste vzkázali studentům? 

J: Učit se, učit se, učit se… (smích)F: Vzkázal bych jim, že pokud to dělají kvůli rodičům, tak ať to skončí.

iZUN: Kdybyste mohli jednu věc změnit, jakou byste změnili? 

F: Aby byli lidé hodnější…

Co byste si vzali na pustý ostrov? 

F: Surf… to je jasný, ne?! … A hulení...J: Já bych si tam vzal někoho sympatického asi…F: By připlavali…

Váš názor na klecový chov drůbeže?  

J: To je šikana...F: Řeknu ti, že to nesnáším…

Skyline

Skupinu Skyline reprezentoval jeden ze zakládajících členů - Radek Bureš.

Jak jste vznikli? A odkud se vzal název Skyline?  

Kořeny kapely jsou klasicky gymnaziální. My jsme se spolužáky založili kapelu… nevěděli jsme moc, jak se to dělá, ale postupně nás to začalo bavit. Časem odpadávali ti, co na nic hrát neuměli a přicházeli ti, co už něco uměli… Bylo to v roce 1996 a 1998, to byl náš první oficiální koncert před TATA Bojs.A název... to bohužel není nijak extra originální… Prostě jsem hledal něco ve slovníku se slovem SKY, člověk měl tehdy takové to zasněné gymnaziální období. (smích) Líbilo se mi Skyline, tak jsme byli Skyline…Akorát tehdy byl problém, že asi rok na to byla taková kauza s pyramidovou hrou v Čechách, která se jmenovala taky Skyline. Byl to velký podvod, spoustu lidí přišlo o hodně peněz… To bylo pro nás trošku nepříjemné, ale naštěstí to brzo zase zmizelo.

Kdo byl Váš vzor? 

Byly to hlavně takové ty klasické taneční kapely ze zahraničí - PRODIGY, ORBITAL atd., ale hodně nás ovlivnily i české taneční kapely jako Liquid Harmony nebo Ohm Square – byly o pár let napřed, tak jsme od nich mohli trochu okoukávat, jak se co dělá.

Co vás vedlo zrovna k tomuto žánru hudby?  

Tehdy to bylo všechno nové… elektronická taneční hudba teprve přicházela... a když je člověku 17, tak ho samozřejmě baví všechno, co je nové. Něco revolučního… A tak to bylo. Třeba drum and bass byl úplně nový zvuk, takže nás to přirozeně přitahovalo.

Jak se píšou Vaše „písničky”?  

Vždy jsou dvě roviny, jedna hudební, jedna textová. Je pravda, že my nejsme kapela s nějakým zásadním sdělením, jsme taneční kapela, takže se snažíme, aby ty texty nebyly úplně „blbé“, ale zároveň to není to nejdůležitější, nejsme Bob Dylan. U nás to funguje tak, že kluci udělají nějaký základ na počítači, a když se nám to líbí, tak na to teprve píšeme konkrétní text.

Jak to, že Vaše „průlomové“ CD vyšlo jako příloha časopisu?  

To je jednoduché. Byl to hudební časopis Ultramix, kde jsem tehdy pracoval jako zástupce šéfredaktora…(smích) Ale kdyby to nedávalo smysl, tak by to určitě jen tak neprošlo. Ten časopis patřil k tehdejší pražské hudební scény, které jsme byli součástí. Tehdy těch kapel, které tam vydaly CD, bylo více.

V čem jste tak výjimeční? Proč jste označováni za nejživější kapelu?  

To já asi nemohu úplně posoudit, čím jsme tak výjimeční. To musí lidé, kteří to sledují. Ale je fakt, že jsme dost energická kapela, jdeme do toho po hlavě a to celá kapela. Ale je to samozřejmě i tím, že děláme muziku, která k tomu vyloženě vybízí.

Jak jste se dostali ke koncertům v zahraničí? 

To je různé. My jsme měli většinou takové zahraniční spojky… Místní agenty, kteří nám domluvili nějaké koncerty. Tak to bylo v Polsku nebo Maďarsku. Ale hráli jsme i na pár akcích,  které pořádali Češi pro českou komunitu - např. v Londýně…

Proč jste spjati s Roxy?  

Hodně jsme tu hrávali v těch prvních letech. Tehdy byla kolem Roxy vyloženě hudební scéna, o které jsem mluvil. Roxy byla centrála. Dnes už to takhle nefunguje, ale pořád máme ten klub hodně rádi, výborně se nám tu hraje.

Byly pro Vás časté změny v kapele velkým problémem? 

Mnoho personálních změn bylo v počátcích, kde se vše teprve formovalo, takže těch zásadních odchodů, kdy to tu kapelu poznamenalo, bylo jenom pár a samozřejmě, že to bylo nepříjemné. Člověk to nečekal, přinášelo to mnoho problémů. Naštěstí, ve finále vždy platilo, že všechno zlé je k něčemu dobré, takže jsem rád, že díky tomu se mohla sejít ta současná sestava, která funguje super.

Váš nejlepší koncert?  

Ten teprve bude, dneska! (smích)Bylo několik nezapomenutelných. Pár určitě i v Roxy, zásadní byl třeba i Rock for People v roce 2009, kde jsme hráli večer na hlavní stage, mohlo tam být tak 10 000 lidí, na to se nezapomíná....

A nejhorší?  

Těch bylo také dost… Nějaký úplně bizarní… Jednou si nás pozvali nějací skauti. Nejdřív zpívali skautskou hymnu, potom Nedvědy a potom jsme začali hrát my. Oni to vůbec nechytli a všichni odešli. Zůstal tam jenom pořadatel, který to myslel dobře, měl nás rád a doufal, že tím nakazí i ostatní skauty, ale nějak se to nepovedlo… Zajímavý byl i koncert v Lisabonu. Tři dny jsme tam jeli dodávkou, odehráli jsme koncert pro dvacet lidí a zase jeli tři dny zpátky...(smích).

Měli jste hodně fanynek, když jste se prosadili? 

Jak kdo...(smích). Nebyly žádné dramatické chvíle, kdy bychom se museli skrývat, nebo mít ochranku. Nejsme tenhle typ kapely. I když třeba Jacob má určitě pár fanynek, přeci jen to je trochu takový ten „poster boy“…Ale obecně jsme vždycky měli fajn podporu fanoušků. A nejen holek.

A je pravda, že bubeník většinou ostrouhá?  

Já moc za bubeníky v tomhle mluvit nemůžu, jsem takový plachý typ, navíc mám skoro od začátku kapely pořád stejnou přítelkyni, takže tyhle problémy šly vždycky trochu mimo mě… Ale jinak obecně se mezi kapelami říká, že právě bubeníci bývají ti největší lovci žen, že jsou to ta největší „čuňata”… (smích).

Jak by se dal popsat život muzikanta? Víno, ženy zpěv?  

V českých podmínkách ani moc ne. My se tím neživíme, takže máme ještě civilní životy a práce. Pro nás to je pořád hlavně věc, která nás nesmírně baví. Samozřejmě, čím jsme starší, tím je to těžší, si na kapelu najít tolik času, kolik ta kapela potřebuje, když se to má dělat pořádně.

Proč píšete čistě anglicky?  

Pro nás to je přirozené. V době, kdy jsme začínali, tak spoustu kapel v Čechách zpívalo anglicky a nás ani nenapadlo zpívat česky. A i nám to vyhovuje. Myslím si, že k hudbě, kterou děláme, se to hodí lépe. Čeština by byla v tomhle žánru těžká a ani by se sem žádné závažné texty nehodily...

iZUN: Co plánujete do budoucna? 

Teď pracujeme na naší nové desce, která by měla vyjít příští rok.

Nějaký dlouhodobější cíl?  

Nic speciálního. Přežít a držet kapelu v chodu. Aby nás to bavilo a aby to bavilo lidi.

Co bys vzkázal za sebe a kapelu studentům? 

Ať se jim dobře studuje, neblbnou a mají svoji hlavu. Ať dělají to, co je bude bavit. A ať se mají rádi.

Jaký je Tvůj názor na klecový chov drůbeže? 

Já bych dal drůbeži víc svobody. (smích) Ne, já vůbec nevím, o čem je řeč, ale věřím, že studenti, kteří vyjdou z této školy, ten problém určitě dokáží vyřešit!