Pražský Majáles 2015 v rozhovorech. Na slovíčko s Portless, Vypsanou Fixou, Iným Kafem a No Name

Již jste měli možnost přečíst si ochutnávku rozhovorů v reportu hned další den po Majálesu. V tomto článku se dovíte bližší informace o osobnosti Kryštofa Michala z Portless, proč se líbí lidem v Japonsku Vypsaná fixa, jaké publikum mají nejradši Iné Kafe či jak na svá studentská léta vzpomíná Igor Timko z No Name. Jdeme na to.

Portless

S Kryštofem Michalem z Portless jsme si povídali docela dlouho a dozvěděli jsme se o něm spoustu nových věcí. Hlavně nás zaujalo, jak otevřený a přátelský byl.

iZUN: Jak to vypadalo za Tvých studentských let?

Jo, tak to byla paráda. Pohoda. Hospoda. Chodil jsem na gymnázium Jana Nerudy. Nikdy jsem nešel na vysokou školu, protože mě na střední bohužel – nebo bohudík – potkala revoluce a já jsem ji prožil docela zásadně. Pak najednou přišla ta kapela a už nebyla síla ani chuť pokračovat. Já jsem ani nevěděl, co bych studoval, tak co bych tam dělal. Bych tam otravoval. Jinak na svá studentská léta vzpomínám hodně rád. Hodně jsem sportoval, takže už na základce jsem měl individuální studijní plán a celou zimu jsem trávil na horách. Tak mě škola bavila. Problémy se studiem jsem neměl. Prostě jsem tam nechodil. Já jsem vždycky říkal, že to, že něco neumím, je akorát špatným profesorem. Já vlastně díky angličtinářce na základce umím doteď anglicky. Mě to díky ní bavilo!

iZUN: Žádné jiné studium angličtiny jsi potom už neabsolvoval?

Ne, to jsem odjel do Londýna. Kdybych se měl „pojmenovat“, řeknu, že jsem ten, co mrhá talentem. Na co sáhnu, to mi jde. Nedosahuju sice těch maximálních výsledků, to já nepotřebuju. Ale mám v sobě takovou tu řevnivost — já to zkouším a zkouším a tlačím, až mi to jde a většinou mi to jde. Ale nikdy jsem to neměl tak, že bych potřeboval být v něčem nejlepší na světě. Já jsem věděl, že obětovat všechno jenom proto, abys byl v něčem dobrej, není ono. Já si chci užívat života. Proč já bych měl bejt v něčem nejlepší?

iZUN: To je výborný, takovou vlastnost většinou chlapi nemají.

Ono to souvisí s penězma, s takovým životním stylem. Mezi námi ve společnosti jsou lidi, kterým k životu stačí méně, a to jsou ti štastní. Pak jsou ti, kteří měří svůj život penězma, a ti mají docela problém potom v dlouhodobém aspektu, protože najednou přijdou na to, že takhle se život měřit nedá. To pak najednou padnou na prdel a přijdou na to, že celá ta jejich hodnota, na které si stavěli celý život, je virtuální. Že peníze jsou jen papírky. Když přijde měnová krize, to ti pak nic nezbyde. Je potřeba život postavit na něčem hodnotnějším než na penězích. Na něčem lidštějsím.

iZUN: Na to jsi přišel sám?

Jo, to možná bude tím, že místo toho, abych šel studovat vysokou školu a učil se chemii a bilogii, jsem sedával po kavárnách a řešil smysl života s mojí tři a osmdesátiletou prababičkou.

iZUN: Máte s klukama ze Support Lesbiens dobré vztahy?

Dobrý vztahy samozřejmě nemáme. Co k tomu říct. Budeme se s Hynkem soudit. A on nedal jinou alternativu. Kapela Support Lesbiens už neměla nikdy existovat. Ani beze mě, ani bez něho, taková byla dohoda. On ji porušil a nebyl ochoten reflektovat na moje smírné návrhy řešení. Bohužel to směřuje tam, kam to směřuje. Ale upřímně – moc to nesleduju. Já jsem rád, že máme kapelu, kterou máme, že hrajeme. S problémem ohledně Supportů se potýkáme spíš na mediální scéně. My jako kapela se snažíme to neřešit, ono si to žije i svým vlastním životem.

iZUN: Jaký máš názor na chov klecové drůbeže?

Já jsem masožravec, protože můj děda byl myslivec, babička i s láskou chovala králíky, měla je pojmenovaný a ten králík se prostě vzal za zadní a šel na pekáč. Měl jsem takovej zdravej vztah k přírodě. A klecový chov drůbeže – to prostě není reálně možný, aby to nebylo. Měli bysme ale třeba ukázat svoji lidskost i na slepicích. Dopřát jim nějaký ten životní prostor. Ty informace, které se k člověku dostávají z celého světa, jsou strašné. Lidi potřebujou jíst a někdo to musí chovat. A pak se bavme o tom, jaké podmínky pro to mají být.

Vypsaná Fixa

O nějakých pár desítek minut později, když už se mi v návalu lidí před podiem, kde hrála Vypsaná Fixa začalo dělat trochu ouzko, jsem se přesunula společně s našimi fotografy opět do backstage, abychom si tam počkali na Márdiho. Byla jsem zvědavá, jaký bude.

iZUN: Já bych se chtěla zeptat, jestli vám lidi v Japonsku rozumějí. Čím je ta hudba zaujme?

V Japonsku? Oni tam řeší takovou energii z tý hudby. Když jdeš tady na koncert nějaký anglický kapely, tak jim všechno nerozumíš.

iZUN: To je pravda, ale ta čeština je taková dost specifická.

Angličtina líp zněla, ale nás to překvapilo taky, že jim se to líbí. Mají prostě rádi hudbu.

iZUN: Jaké publikum máš nejradši?

Dneska jsem byl překvapenej, že jsme hráli poměrně brzy a lidi přišli a přinesli si s sebou tu energii a poslali ji nám. Když cítíš, že lidi mají radost – takový publikum je nejlepší.

iZUN: Jak vypadala tvá školní léta?

Nejradši vzpomínám asi na poslední dva roky na střední škole, kdy se naše třída dala dost do kupy, začali jsme si rozumět a vařili jsme spolu a bylo to fajn. Na základce jsem byl ještě za totáče, tak to nebylo ono, i když to mělo svoje kouzlo, protože mozek samozřejmě odfiltruje negativní věci a zůstanou tam jen ty fajn vzpomínky. Teď zrovna nedávno jsem potkal v supermarketu mýho spolužáka, se kterým jsme kradli pedagogický deník, a bylo to takový nostalgický.

Márdi odpovídal o něco střídměji než frontman Portless, ale zato bylo cítit, že jeho odpovědi byly přímo ze srdce. A pokud Vás zajímá, jaký je jeho názor na klecový chov drůbeže, mrkněte na loňský rozhovor.

07 května, 2015 - 09:10 - Anonymní zemědělec (bez ověření)

Rozhovor s Ine Kafe :) Tohle mi tahá za uši podobně jako české přechylování.

Iné Kafe

Další kapela, kterou jsme měli v plánu vyzpovídat, byla Iné Kafe v čele s Vratkem Rohoňem. Nachytali jsme ji ve chvíli, kdy se chystala na pódium po představeních jednotlivých vysokých škol, tak byl rozhovor trochu hektický.

iZUN: Nevadí vám, že spousta lidí neumí správně vyslovit váš název kapely?

To se nám moc nestává. Jak jsme i v televizi a není to moc složitý název.

iZUN: Jaké publikum máte nejradši?

Takové, které má nejradši nás.

iZUN: A když si vzpomeneš na svá školní léta – jaké máš vzpomínky?

Dobré. To jsem trávil s kapelami a metalisty a reálně škola vypadala tak, že jsem ji dělal tady v Praze na Ruzyni. A bylo to lepší, když jsem se konečně naučil goniometrické funkce včetně cosinu. To mi už bylo po třicítce, tak jsem to měl správně na háku a založil kapelu.

iZUN: Jaký máš názor na chov klecové drůbeže?

Je lepší, když jsou zvířata volně puštěná, ale je to celé o nás lidech. Když to nedovolíme, tak to nebude. Když se k tomu budeme stavět pasivně, zvířata budou v klecích dalších stovky roků.

No Name

A jako poslední jsme si na slovíčko vzali Igora Timka z kapely No Name.

iZUN: Jaká byla Tvá studentská léta?

Já jsem student do dnes. Každý jsme vystudovali jinou školu, někdo vysokou má, někdo ne. Já mám hereckou vysokou v Bánské Bystrici, potom mám ekonomickou, bakaláře a teď jsem v prvním ročníku doktorandského studia. Kromě toho ještě s klávesákem učíme mladé herečky zpívat na konzervatoři v Košicích, takže já jsem věčný student. Učím se a učíme i druhé.

iZUN: Takže ty jsi vlastně pořád ve škole?

Jasně. A doufám, že tam budeme furt.

iZUN: To ale znamená, že máš úplně báječný studentský léta...

 Nádherný. Dneska mi žáci říkají pane profesore a mě to hrozně lichotí.

iZUN: Vím, že máš rád Čechy, hrajete tady často. Máte tu nějakou základnu?

Hrajeme pořád. V Praze a pak zas jinde, třeba 900 kilometrů jinde. Na Hradech a dalších festivalech. Od Karlových Varů až po Košice. Ale zadarmo to není.

iZUN: Co říkáš na klecový chov drůbeže? Jaký k tomu máš postoj?

Je mi jasné, že čím víc prostoru ve výběhu má drůbež, tím líp chutná. Já kupuju zpravidla slovenské výrobky, tedy když jsme tady, tak české. Třeba polské vůbec. A takhle se to snažím dělat se vším. Chci podporovat ekonomiku tam, kde žiju. Ideální by bylo, kdybychom měli každý slepici z domácího chovu, aby byla bez omezení, ale vím, že se to nedá. Na to je to příliš velký byznys. Nicméně když jsem hladový, tak sním i jídlo z fast foodu.

Tolik z našeho zpravodajství ze světa české a slovenské hudby. Již brzy Vám nabídneme další články z jiných hudebních festivalů, na kterých se podílejí naši redaktoři a fotografové z iZUN. Věříme, že pokud jste byli na Majálesu s námi, užili jste si to stejně jako my, a pokud ne, užijete si to alespoň skrze nás.